Jevištní vedoucí populárního Souboru kreténů LOU FANÁNEK HAGEN se se mnou druhý lednový pátek sešel u obědového kuřecího steaku se špenátem a bohatou zeleninovou oblohou, abychom podrobně probrali nejen blízkou minulost související s aktuální sesterskou albovou emisí, ale i výhled do (ne)jisté budoucnosti.

Máte novou desku Lihová škola umění aneb Válka s loky. Jak jste s ní, s více jak měsíčním odstupem, spokojeni?
Maximálně! Aby taky ne. Jednak jsme přesvědčeni, že takhle dobrou desku jsme už dlouho nenahráli, což sice tvrdí asi každá kapela, která propaguje svoje nové album, ale v našem případě to tak skutečně je, navíc – a to především – se jí za první týden prodalo téměř neskutečných osm a půl tisíce kusů, a dnes jsme už na nějakých 12 tisících.

Zlatá deska je tedy doma?
Přesně tak! Sami jsme si ji předali v Praze na Brumlovce u příležitosti tradičních Průšových kovárenských vánoc 20. prosince. Je sice pravda, že kvóty pro udělování těchhle a podobně vzácně-kovových cen se rok od roku snižují, ale protože jsme zatím žádnou takovou desku nedostali, měli jsme nefalšovanou radost. Děkujeme všem, co nás svou finanční investicí do nákupu LŠU-VSL podpořili!

Před vypuknutím prací na novém albu ale proběhla uvnitř vašeho souboru personální změna na místě druhého kytaristy a vlastně i setrvání stávajícího bubeníka bylo nahnuté…
Že by byl nahnutej bubeník jsem si nikdy opravdově nepřipouštěl a nakonec to tak i dopadlo. A co se týče Cvance, bylo to na spadnutí už delší dobu. Jednoduše hudebně inklinoval k Letům Mimo, které jsou vlastně jeho kapela, a Sestry ho přestávaly bavit. Ke konci už nás bral vyloženě jako svůj vedlejšák a to samozřejmě nebylo dobře. Takže jsme se rozumně dohodli a v kapele ho nahradil Zdeněk Petr.

Takže změna k lepšímu? Jak se nový člen zapsal na vašem tradičním krkonošském soustředění?
Rozhodně! Přesně tahle jsme si totiž práci druhého kytaristy představovali. Nejen že skládá vlastní věci, ale má k naší hudbě vztah, takže mluví i do aranží ostatního materiálu a všechno tak funguje, jak má! U nás totiž není žádný vyloženě vůdčí typ, který by na zkoušce rozdal party a ostatní to podle něj hráli. Spíš naopak. My se vůbec hudebně necítíme nijak extra silní v kramflecích, takže je pro nás tahle kolektivní tvorba důležitá. Holt, každý si musí říct, jak to bude umět zahrát… Jinak co se soustředění týče obecně, tak tentokrát byli celkem tři, dvou až tří denní. To první je pro mě vždycky to nejhorší, protože na něm nemám kromě kalení téměř co dělat. Materiál se teprve dává dohromady, textovat není co, takže moje úloha spočívá především v lákání ostatních členů souboru do hospody. Letos jsem tam navíc dorazil po všech těch úvodních prázdninových festivalech, takže jsem byl pěkně rozkalenej a druhý den mě musela manželka odvézt domů, abych měl vůbec co textovat. Jinak by se totiž plánované soustředění zřejmě zvrhlo v neplánovaný večírek a nesložilo by se nic… Druhá fáze už je zajímavější, to přijíždím s rozpracovanými texty, které se společnými silami snažíme napasovat na dotvářenou hudební složku. Pracujeme od pozdní snídaně, která bývá kolem jedenácté, s lehkými přestávkami na jídlo, pití a cigarety přibližně do osmi do večera a pak se do brzkých ranních hodin odreagováváme večírkem. Protože to samozřejmě nesmí být jenom čirá práce, ale i zábava, aby se vytvořila ta správná atmosféra. No a finální část už je jen o dopilování detailů před odchodem do studia. Takže taky relativní pohoda.

Když už jsme u těch personálních změn. Na zmíněném vánočním koncertu se podařila taková perlička, kdy s vámi hrála originální i neoriginální Supice.
Naši, jak říkáš originální, Supici sklátila pár dní před koncertem nějaká viróza, takže měla horečky a bylo jasné, že celý koncert nemůže odehrát. Už jsme sice bez ní nějaké ty koncerty taky absolvovali, ale vzhledem k tomu, že tenhle byl výroční-vánoční, řekli jsme si, že by byla škoda tam harmoniku nemít a využili jsme toho, že již za živa máme svůj revival a sáhli jsme po náhradnici. Ve finále to dopadlo tak, že náhradní Supice oddrtila všechny staré věci a novinky odehrála Supice naše. Původně to vypadalo, že vůbec nepřijede, ale nakonec statečně dorazila odehrát alespoň všechny ty novinky. Takže nakonec všechno dobře dopadlo ke všeobecné spokojenosti.

Letos slavíte devatenáct let existence. S Inženýrem Magorem jste zůstali jediní zakládající členové…
Je to tak. A je skutečně málo kapel, které takhle dlouhou dobu vydrží v jedné sestavě. Tím spíš, že nás je docela dost. Ale čest výjimkám jako jsou třeba Visací zámek!

Co váš vztah se Sahulou? Poslední dobou se zdá být všechno v pohodě.
Taky to v pohodě je! A to díky tomu, že Sahula není regulérním členem souboru, ale má pouze statut jakéhosi permanentního hosta. Tím odpadávají všechny starosti a nepříjemnosti, které v době kdy byl stálým kytaristou – jednu dobu dokonce prvním kytaristou – vyplývaly z toho, že se někde ožral, že mu ujel vlak, že se kdesi ztratil, protože se mu prostě nechtělo hrát, že neměl na benzín a tak… Dneska buď dorazí, nebo ne. Když ne, tak se nic neděje. Má v našem programu svůj vlastní blok tří písní, kdy si my ostatní můžeme na chvilku vydechnout a postupně se k němu přidáváme, až všichni dohromady dáváme Sovy v mazutu. Takže když nedorazí, dáváme si většinou jednoduše pauzu… Jinak co se aktuální tvorby týče, tak byl účasten jednoho ze soustředění, přivezl dokonce i nějaké písně, z nichž jsme nakonec použili Vlachovku. Ale aby to nevypadalo, tak rovnou říkám, že skladeb nakonec vypadlo asi sedm, takže škrtání postihlo každého.

Vaší libůstkou je zaplňování pauz mezi písněmi filmovými citáty. Tentokrát to je Jean Paul Belmondo v podání pánů Krampola a Třísky. Proč zrovna tahle volba?
S Belmondem přišel Inženýr. Vzhledem k tomu, že celá deska je o ženských a kalení. No a Jean Paul je nejen podle něj prototyp chlapa, který má v těchhle věcech naprosto jasno a s přehledem je zvládá. Takže jsme si napůjčovali filmy a u míchání ve studiu si je zkusmo pouštěli. Spoustu těch hlášek jsme znali samozřejmě předem. Například ty z Policajta a rošťáka jsou zlidovělé: „Časy jsou zlé, Kamile!“… Nakonec jsme vybrali filmy Muž z Acapulca, Policajt nebo rošťák a Zvíře.

Řešili jste nějak záležitosti autorských práv k těmhle citátům.
Přiznám se, že vůbec…

Jak jste tentokrát s vydavatelem řešili mechanickou ochranu disku proti kopírování? Minule okolo toho byl docela solidní humbuk…
…jo, to byl. Ale vzhledem k tomu, že Inženýr, který tyhle věci zajišťuje, tentokrát nijak neprskal a ochrana na disku není, tak se to asi nijak dramaticky neřešilo. Navíc, podle prodejů, je jasně vidět, že tyhle ochrany jsou na hovno. Nová deska stojí o stovku méně než ta předchozí, která ochranu měla, a stejně se prodává mnohem lépe!

Jaké jsou koncertní plány pro letošní rok?
První letošní koncert odehrajeme 6. února na zimním Rock for People v Praze-Abatonu, pak se ještě na čas uložíme k ledu a na regulérní šňůru vyrazíme 11. března. Vše bude gradovat v květnu a červnu, včetně letních festivalů a prázdninového výletu do Ameriky na chicagský CS RockFest. Už jsme tam měli hrát loni, ale někteří členové souboru se cukali kvůli irácké krizi, takže jsme počkali, až se to vyvrbí a vyrazíme až letos.

Napřesrok vás čeká jubileum 20 let existence. Už jste pomysleli…?
Nepomysleli. Na to je fakt ještě dost času, máme leden a tohle je až příští rok. Samozřejmě chceme udělat nějaký velký koncert a výpravnější šňůru, ale zatím jsme fakt nic konkrétního neřešili. Možná bude nějaké raritní DVD, možná i deska, fakt nevím…

Na závěr mimosesterská a zároveň i mimohudební otázka. Jsi testovacím motocyklovým jezdcem nejmenovaného deníku. Jak tahle práce ovlivňuje tvůj vztah k tvé vlastní motorce?
Díky testování jsme si svojí současnou motorku pořídil, takže pozitivně. Asi rok jsem žádnou neměl, hledal jsem nějaký ideální kompromis na ježdění po městě i mimo něj, protože zase takový magor, abych měl dvě nebo tři motorky a k tomu ještě nějaké to auto, fakt nejsem. Až jsem dostal na testování Afriku Twin, jel jsme s ní do Třince na fesťák a na pár dalších koncertů, ujel skoro osm tisíc kilometrů a bylo jasno! Teď je ale v garáži a nové se taky netestují. Je zima a to je ježdění vždycky o držku. Ono sice občas vysvitne sluníčko, ale všude na silnicích jsou různé písečky, štěrky, na tmavým místech ledíky … jednou jsme se takhle vyválel a to mi stačilo. Už nevyjíždím první, dávám si na čas, až je pěkně teplo, ideálních je tak těch 15 stupňů pár dní po sobě, první velký déšť odplaví všechno, co na silnici nepatří a pak už to jede.

Tři sestry 2004
Ing. František Moravec / Lou Fanánek Hagen – zpěv voc
Ing. Tomáš Doležal / Inženýr Magor – baskytara, zpěv
Ronald Seitl / Kapitán Korkorán – kytara
Zdeněk Petr – kytara
Petr Lukeš / Franta ‚Bubenec‘ Vrána – bicí
Veronika Jarmila / Supice – harmonika

 

Text: František Kovač