Kdo minulý týden četl mou vskutku – avšak zcela po zásluze – pochvalnou recenzi na aktuální druhou studiovku téhle klatovské party pojmenovanou výstižně číslovkou 2, je v obraze a na následující povídání s jejím kapelníkem, zpěvákem, kytaristou a ústředním skladatelem MILOŠEM BEŠTOU čeká. Pro všechny ostatní budiž iniciačním materiálem na cestě k poznání tvorby téhle neobyčejně invenční čtveřice; jejímž dalším milníkem bude obsáhlý rozhovor s dvorním textařem A+ i personálně souvisejícího Asmodea Janem Petričkem.
Miloši, pro ty, kdo dosud přesně nevědí, která bije: co je to vlastně A+?
Jedná se přesně o vedlejší projekt skupiny Asmodeus, který v sobě shromažďuje melodické rock-metalové nápady, nehodící se z větší části pro Asmodeus. Záměrně říkám z větší části, protože některé by mohly být použitelné i pro naši standardní thrashovou podobu.
Proč, kdy a z(a) jakých pohnutek vůbec A+ vznikl a drží se při životě, když se jeho personální obsazení stoprocentně kryje se stávající sestavou vašeho mateřského Asmodea? Speciálně když říkáš, že některé nápady by rozhodně šly v jeho rámci realizovat?
Projekt vznikl cca v březnu 2004, kdy nás oslovil náš kamarád Petr Hejátko s tím, že by rád nazpíval svou sólovou desku, ale nemá hudbu. Začal jsem skládat a na zkouškách Asmodea připravovat jednotlivé skladby, pro které byly použity právě některé rockové nápady uložené v šuplíku. Bohužel po pár zkouškách s Petrem bylo jasné, že nebude schopen skladby důstojně nazpívat, a tak přišel čas pro Honzu Petrička, aby připravil i naši vlastní textovou verzi. Petr si přivezl texty své a nakonec i některé písně nazpíval, nicméně výsledek nechám na posouzení raději jiným. Ano, existují dvě verze jedničky A+. A proč pracujeme i nadále s A+? Jednoduše je to určitý odpočinek od nářezu, ventil trochu jiné muziky, i když autorský rukopis zůstává podobný.
Existuje nějaká exaktní hudební nebo textově tematická výhybka, která jasně determinuje, co je A+ a co Asmodeus? Pokud ano, pokus se ji nějak přiblížit, popsat.
To je těžká otázka. Já osobně od toho nemám takový odstup, abych dokázal přesně definovat, kde končí A+ a začíná Asmodeus. Možná stavba a celková písničkovost je na A+ výraznější a samozřejmě zastoupení tvrdých kytarových riffů je používáno v menší míře. Techno-thrash je více o kompozici, ale my se snažíme právě tohle poznávací znamení v klasickém Asmodeu čím dál tím více eliminovat. Vypadá to místy, jako by se chtěly ty dva projekty protnout…
Jak dělíte svůj umělecky tvůrčí čas mezi obě kapely? Jedete podle nějakého časového harmonogramu, který vám říká, kdy se máte na jakou notu naladit a pro kterou kapelu zrovna tvořit, nebo svoje nápady selektujete až ex-post podle jejich konkrétního obsahu a vyznění?
Předně chci zdůraznit, že A+ není kapela, pouze skutečně vedlejší projekt Asmodea. Na CD ho nenazýváme Asmodeus, to je pravda, ale oddělit ho je ve vztahu k našim fanouškům nutné. Lépe celý záměr chápou a neklepají si na čelo, jak tomu párkrát v minulosti bylo, když jsme během našeho hudebního vývoje prováděli pod hlavičkou Asmodea nejrůznější žánrově přehnané kotrmelce. Z ‚Prosincovky‘ do Příjezdu krále, pak lichý Vchod do kruhu a šup do ‚Jehel‘. Blázinec. Od Sabatu v Carnegie Hall všechno přesně v kolejích, pokud vybočit – tak s jiným názvem. Vyplácí se nám to! Jinak máš pravdu, že jedeme vždy podle pečlivě připraveného časového harmonogramu i na několik let dopředu stanoveného. Současný končí se závěrem roku 2009.
Co koncerty: samostatně, dohromady…?
Na koncertech Asmodea jsme již párkrát zařadili skladby z A+ a nebude tomu jinak ani v budoucnu. Plakátově se kapela vždy prezentuje jako Asmodeus. Na speciálních akcích jako Asmodeus s programem A+. Fanoušci ‚Asmáče‘ přijali ‚Áčka‘ fantasticky a především kvůli nim jsme se rozhodli pro pokračování ve formě dvojky.
Jak jsi právě nakousl, na konci loňského roku jste vydali už druhé studiové album A+, pojmenované lapidárně 2. Šli jste do studia s kompletně připraveným materiálem, nebo jste (něco) tvořili až na místě?
Kompletní program byl hotov zhruba měsíc před nástupem do studia. Při natáčení nic nedoděláváme, všechno je připravené předem. V posledních letech preferujeme vždy deset songů. Práce na jejich zrození trvá přibližně tři čtvrtě roku. Tenhle model se nám v minulosti osvědčil nejvíce, a tak na něm nic neměníme.
Tradičně nahráváte v plzeňském ExAviku. Nepřemýšlíte o vybudování vlastního domácího studia? Touto cestou se postupně, ruku v ruce s vývojem technologií, vydává čím dál víc hudebníků, a to minimálně z prozaického důvodu, že mohou nahrávat ‚zadarmo‘, kdy se jim zachce.
V žádném případě. Dobrý počítač a zvukovka je sice velký pomocník – já prozatím tuto možnost dodnes nevyužívám –, ale profi studio, technika v něm a hlavně spolupráci s opravdovými zvukovými odborníky nelze nahradit. Oni totiž mají nezávislý pohled na tvorbu, se kterou přicházíš, a mohou v rámci dialogu navrhovat zajímavé možnosti, které tě jako domácího amatéra, zabředlého do své vlastní ulity, nenapadnou. Je to dáno především stálým sledováním zvukového vývoje a prací s novými, v dnešní digitální době především, plug-iny a hlavně možností vyzkoušet si vše v praxi. K tomu se ty nikdy nedostaneš v takové míře jako oni.
Když srovnáš proces nahrávání jedničky a dvojky A+ mezi sebou a oproti nahrávání s Asmáčem, kde jsou jaké rozdíly, a kde naopak styčné body?
Postup je v obou případech stejný. Liší se pouze při vytváření základní zvukové podoby, ale ta je stejně pokaždé jiná, i když natáčíš shodný žánr. Vždy něco změníš a upravíš tak, jak se ti to v té dané chvíli zamlouvá nejvíc. Jedno staré pravidlo mluví o tom, že pokud skladba nefunguje na sucho už ve zkušebně, nebude fungovat ani na nahrávce, ať s ní děláš, co chceš. A opravdu to platí! Proto se na tohle snažíme zaměřit a řídit se tím. Ještě v dobách ‚Jehel‘ to nebylo vždy stoprocentně dodrženo. Proto jsme si taky párkrát nabili hubu. Zjistil jsem, že je to to nejzákladnější, na co se musím vždy zaměřit a dát si pozor; důkazem všeho jsou naše poslední čtyři produkty, které se dle našeho soudu i hodnocení fanoušků docela povedly. Pak se nemusím zaobírat a trápit tolik zvukovou podobou.
Všechny vaše studiové aktivity v tomto tisíciletí mají společné to, že si jednotlivá alba vždy vydáváte ve vlastní režii. Proč vlastně? Jak těžké a složité to je po organizační a po ekonomické stránce? Máte ostatně zkušenosti i s vydáváním u velkého labelu, zkus vypočítat plusy a minusy obou variant…
V dnešní době se CD malých kapel v podstatě neprodávají. Nikdo, krom stálých fanoušků, si Asmodeus neobjedná, a proto není důvod oslovovat firmy, aby ve finále příživničily s cenou kolem 300 Kč za CD. Do toho bychom šli jedině v případě, že vše kompletně zaplatí na základě doporučení třeba svého producenta, který šéfům společnosti jednoznačně sdělí: „Pánové a dámy, do toho půjdeme, myslím, že se to bude prodávat.“ To se ovšem nestane a svých 600 – 1000 kusů v pohodě prodáme sami a za velmi přijatelnou cenu bez navýšení pro dealera a zaměstnance vydavatelství. Pravda, stojí to spoustu peněz (120 000 Kč náklady na CD), ale děláme to rádi. Jediným plusem – a teď zdůrazňuji: v případě opravdového zájmu velkého vydavatele – je jeho schopnost protlačit potencionální hitovku do všech zásadních rádií. To může znamenat a obvykle i znamená průlom v zájmu o skupinu. Firmy se ale takto chovají bohužel jen v případě tutovek.
Dlouhodobě spolupracujete s textařem Janem Petričkem. Nepřemýšleli jste, když má být A+ něco trochu jiného než Asmodeus, že byste u této příležitosti oslovili i jiné textotvůrce?
Ne, nikdy. Navíc A+ vznikalo v době, kdy jsme já i Honza potřebovali nějakou tvůrčí změnu a projekt ‚Áček‘ tomu přímo nahrál.
Pracoval Honza na objednávku, na základě konkrétního tematického zadání? A pokud ano, co bylo dřív: text, nebo hudba? Nebo jste vybírali z portfolia jeho existujících textů a jimi se nechali inspirovat při tvorbě hudby?
Naše spolupráce probíhá už pátou desku, co se týče postupu, stejně. Dodám Honzovi ‚svahilsky‘ nazpívanou nahrávku a on bez jakéhokoliv striktně tematického svázání pracuje. Dávám mu naprostou autorskou volnost. Někdy přivezu inspirativní článek z novin nebo si popovídáme o zajímavých věcech, každopádně se známe za tu dobu už tak dobře, že se můžeme jeden na druhého spolehnout. Výsledek je dílem vzájemné plodné komunikace a znalosti nitra nás obou navzájem.
Jak dlouho se vlastně Honzovy texty učíš? Pomáháš si na koncertech taháky?
Neučím se Honzovy texty nazpaměť. Zpívám si je s muzikou v rámci přípravy na nahrávání tak dlouho, dokud detailně nezažiju všechny rytmické nástupy a frázování. Takový kolovrátek. Na vystoupeních je mám jako tahák na zemi nebo stojanu. Někdy se do nich nepodívám vůbec, jindy hodně pomohou. Občas se stane, že si nemohu vzpomenout na správný tvar slova nebo ho zaměním nechtěně za stejně znějící. Každopádně jsem hrdý na to, že se držíme českého jazyka.
Co chystáte na rok 2008?
Letošní rok je pro Asmodeus rok stěžejní, neb slavíme 20 let existence. V dubnu natočíme tři nové skladby pro chystané výběrové CD Bešt-off, dokončíme zpracování DVD Muka existence, vypustíme do éteru nový klip, spácháme cca 12 vystoupení včetně výročního koncertu 4. 10. v Klatovech – a bude konec roku. Prostě takový dárkový balíček včetně trik, na která bych málem zapomněl. Tímto všechny naše fandy srdečně zdravím. Mají se na co těšit.
Text: František Kovač