Archiv rubriky: Recenze

Recenze

Metallica – 72 Seasons

METALLICA – 72 Seasons
Blackened Recordings / 77:10

Jedenácté řadové album celkem, druhé originálně vydané na vlastním labelu Blackened Recordings, zároveň druhé pod taktovkou producenta Grega Fidelmana. 72 Seasons vychází sedm let od posledního studiového počinu Hardwired…To Self-Destruct, datovaného do roku 2016.

Většina finální nahrávky vznikla v kalifornském Metallica’s HQ studiu v šedesátitisícovém městečku San Rafael poblíž San Franciska v období března až listopadu 2021. Materiál samotný dávala čtveřice James Hetfield (zpěv, kytara), Kirk Hammett (kytara), Robert Trujillo (baskytara, vokály) a Lars Ulrich (bicí) dohromady především během covidové karantény roku předchozího. (Ne)pěkně na dálku, každý nuceně zavřený ve vlastním domácím studiu. Jednou za čas, v intenzivní fázi prý i několikrát za den probíhal skupinový video call, na němž si sdíleli nápady a vybrané se snažili společně dál rozpracovat. Nakonec je Hammett uveden jako spoluautor u čtyřech a Trujillo u tří kompozic, pět má připsaných tradiční duo Hetfield – Ulrich. Pokračování textu Metallica – 72 Seasons →

Recenze

The Rolling Stones – Blue & Lonesome

THE ROLLING STONES – Blue & Lonesome
Promotone B.V. / Polydor / Universal / 42:44

Na Blue & Lonesome není zaznamenána jediná píseň, kterou by složil tvůrčí tandem Mick Jagger & Keith Richards. Natáčení trvalo všeho všudy tři dny a proběhlo přesně před rokem. Většina stop je sejmuta při živém skupinovém hraní, postprodukce byla minimalistická. Ústřední čtveřici je dohromady 289 let. Z téhle základní faktografie se může leckterému fanouškovi nepříjemně zatočit hlava. Mají taková alba legendární hudebníci ve svém požehnaném věku zapotřebí? Došla pánům inspirace, peníze, skrupule, duševní nebo fyzické zdraví? Jsou to ještě vůbec ‚Stouni‘ (nebo už jen nějaký bohapustý producentský projekt)? Pokračování textu The Rolling Stones – Blue & Lonesome →

Recenze

Asmodeus – Past na Davida Kleinera

ASMODEUS – Past na Davida Kleinera
Magick Disk Musick / 40:07

Opus. První slovo, které mě po úvodním poslechu nového koncepčního díla klatovských Asmodeus napadlo. A hned vzápětí myšlenky, zda v případě Pasti na Davida Kleinera slouží texty hudbě, hudba textům, nebo zda jde o jejich vyrovnanou symbiózu. S dalšími poslechy jsem postupně docházel k přesvědčení, že univerzální odpověď na tuto otázku neexistuje, protože je tomu v každé pasáži alba jinak. A že je to tak dobře a správně, neboť díky tomu může mít celý příběh svůj neschematický rytmus a vývojový spád, každá jeho část vlastní osobitý akcent. Pokračování textu Asmodeus – Past na Davida Kleinera →

Recenze

Bob Dylan – Tempest

BOB DYLAN – Tempest
Sony Music / 68:31

Minimálně posledních deset let se ke každé nové studiové nahrávce Boba Dylana přistupuje, jako by měla být tou úplně poslední. A že už jich bylo pět. Na jednu stranu není divu, tenhle gentleman má na závěr kariéry takříkajíc věk, navíc nikdy nebyl vzorem zdravého životního stylu. Na stranu druhou ovšem, kdo ho alespoň trochu lépe zná a nepodléhá tupému mediálnímu klišé věčného mrzouta, psí hlavě, kterou mu bulvár už více jak čtvrtstoletí neumně nasazuje, dobře ví, jak moc ho tvorba – ten neustálý souboj s múzami a vnitřním hlasem na straně jedné a venkovním světem se všemi jeho krásami a bolestmi, zarytými fanoušky i škarohlídy na protější – těší, jak ho osvobozuje. Proto ostatně po šedesátce místo důchodového spánku na vavřínech pro umělce, jež změnili svou dobu, nepolevuje v kadenci emisí nového materiálu. Pokračování textu Bob Dylan – Tempest →

Recenze

Motörhead – The Wörld Is Yours

MOTÖRHEAD – The Wörld Is Yours
Motörhead Music / 39:15

Nová deska Motörhead je jedním slovem – perfektní. A to už ji poslouchám nepřetržitě, doslova alespoň jednou každý den, od Vánoc. Přestaňte se řehtat absurdní představě, že bych kdy o téhle partě nebo jejích dílech napsal něco diametrálně odlišného, a čtěte laskavě dál. Nahrávce The Wörld Is Yours totiž nic nechybí, a dokonce ani nepřebývá. Máme tu jako na dlani, koncentrovaně a v té nejvyšší kvalitě vše, na co jsme u těchhle veteránů zvyklí, co na nich tolik milujeme. Ptáte se, jak je to možné? Pokračování textu Motörhead – The Wörld Is Yours →

Recenze

Ozzy Osbourne – Scream

OZZY OSBOURNE – Scream
Epic / 47:41

Spousta lidí ho už dávno přestala brát vážně. Jen málokdo naopak poslední dobou věřil, že by ještě někdy mohl natočit novou desku. A vyloženě zanedbatelné procento populace bylo skálopevně přesvědčeno, že by eventuálně mohla mít i nějaký valnější smysl a uměleckou hodnotu. Světe div se … Scream je Ozzyho přímým direktem do obličeje všech škarohlídů! Pokračování textu Ozzy Osbourne – Scream →

Recenze

Wirebrush – Tak bacha!

WIREBRUSH – Tak bacha!
vlastní náklad / 25:45

Byla by škoda, kdyby tohle, v naší redakční poště nedopatřením zapadlé, již vloni vydané CD, skončilo v propadlišti dějin bez jakékoliv odezvy. Neříkám tedy, že by se v opačném případě zbořil svět, že by lidstvo přišlo o nějaký neskonale úžasný a jedinečný hudební zážitek. Tak výjimečný zase (ještě stále) aktuální počin obnovené pražské kapely Wirebrush není. Na druhou stranu samotná skutečnost, že se k nahrávce s vemlouvavým názvem Tak bacha! vlastně ‚vracíme‘, má taky jistou kvalitativně vypovídající hodnotu. Pokračování textu Wirebrush – Tak bacha! →

Recenze

Pipes And Pints – Until We Die

PIPES AND PINTS – Until We Die
Wolverine Records / 39:24

Určitě znáte ten zvláštní pocit, když na vás něco zapůsobí jako blesk z čistého nebe, jako svého druhu zjevení. Nejste si úplně jisti, jestli můžete tak docela věřit tomu, co právě vidíte, slyšíte i jinak zažíváte, na druhou stranu vás to samo o sobě neskutečně těší, takže snad ani nechcete vědět, jestli je to všechno vůbec pravda. Česko-americká čtveřice Pipes And Pints, která právě debutuje svým třináctiskladbovým albem Until We Die na mne osobně napoprvé zapůsobila přesně tak. Než jsem stačil přitáhnout svou dolní čelist zpátky k její horní sestřičce, už jsem znovu zuřivě mačkal v mezičase bezděčně poslintané tlačítko ‚play‘ na svém přehrávači. Pokračování textu Pipes And Pints – Until We Die →

Recenze

Black Bull – Demo 2010

BLACK BULL – Demo 2010
vlastní náklad / 14:16

Od samého prapočátku mých intimních styků s paní hudbou mě maximálně vzrušuje možnost být bezprostředně přítomen komplikovanému procesu vzniku jejích nových potomků. Pochopitelně, čím více znám zainteresované rodiče, tím více rajcovní situace to – na rozdíl od běžného života, pokřiveného šablonami stereotypů – pro mě osobně je. Opravdu neznám v těchto souvislostech napínavější moment, než když ve finále do přehrávače zasunuji disk, jehož pachateli jsou právě moji přátelé. Z budoucích vjemů a dojmů totiž mívám obdobně mrazivý strach, jako když se přede mnou svléká důvěrně známá žena. Bude to ono?! Pokračování textu Black Bull – Demo 2010 →

Recenze

The Kingsize Boogiemen – Budeme kácet, pokud nemáte

THE KINGSIZE BOOGIEMEN – Budeme kácet, pokud nemáte
vlastní náklad / 44:47

Kapela, která se v dnešní době nežinýruje hrát opravdový, postmoderními vlivy nikterak pokřivený dřevní blues/rock’n’roll, si nezaslouží nic jiného než pochvalu a obdiv. Pochopitelně čím přesvědčivěji daný materiál servíruje, tím větší. A toto tvrzení roste doslova exponenciální řadou v okamžiku, kdy hovoříme o kapele české – která navíc jako česká vůbec nezní. Tedy žádné oslizlé knedlíky a teplé pivo, žádný venkovsky zatuchlý smrádek, ale teplíčko, žádné neumělé kašírování a hraní si na hraní něčeho, čemu v jádru nerozumím. Právě naopak! Pokračování textu The Kingsize Boogiemen – Budeme kácet, pokud nemáte →