ALEŠ BRICHTA (44) – zpěvák, textař, muzikant, fotbalový maniak a v poslední době také čím dál tím víc podnikatel. V polovině září mu vyšla pátá sólová deska Anděl posledního soudu (Popron Publishing) a tak se zase jednou vyskytl oficiální důvod k tomu, abychom se sešli v jeho vlastní nonstop osvěžovně BumBar, která se po loňských povodních v Praze přesunula z Karlína na Palmovku.

Pojďme na úvod tradičně bilancovat. Stál jsi za projektem hudebního serveru Rocknet, který je v současné době mimo provoz, nahradil ho však tištěný magazín.
Rocknet zmizel doufám jen dočasně. Vše je zálohováno, nic se neztratilo, nebyli jsme zakázáni ani odpojeni. Činnost jsme pozastavili sami z důvodu ne zcela dořešené otázky plateb za přímé stahování skladeb. Server měl být takovou výkladní skříní tuzemské muziky. Což bohužel dost dobře nešlo, protože speciálně s platbami ze zahraničí byl velký problém. Těžko nám bude někdo z venku platit v korunách, těžko se bude zajímat o naší DPH … ale to je problém těch úředníků nahoře. V Americe tenhle systém úspěšně běží již několik let – teď odbočka: například veleúspěšné applovské I-tunes se rozběhlo až dlouho po nás – a běží naprosto bez problémů. Platby kartami, on-line platby, elektronický podpis, vše dotažené a bez komplikací. Dokud tohle naše legislativa nevyřeší, nemá smysl podobný server provozovat. Jinak časopis už si na sebe po prvních deseti číslech začíná konečně vydělávat, dostali jsme se do širšího povědomí lidí, takže reklamy už v současné době vydělávají alespoň na provoz. Musím říct, že konečně, protože jsem na začátku docela dost finančně vykrvácel. Každopádně to vypadá v současné době už dobře. Dokonce tak dobře, že si budeme moci dovolit čtvrtletní speciály s plakáty a CD.

Odešel jsi z Arakainu…
…a oni po čase vydali novou desku s novým zpěvákem. Petr Kolář je výborný zpěvák, se kterým jsem několikrát spolupracoval, naposledy když jsme teď točili hokejovou hymnu Šampioni. Mirka Macha mám v kapele, dělali jsme spolu všechny předcházející sólovky, dělali jsme i Anděla posledního soudu. Jsme velcí kamarádi. Jinak ale s Arakainem už teď nemám nic společného. Co víc k tomu říkat?

Kapela, kterou jsi zformoval po odchodu z Arakainu – Grizzly – byla po letošních letních festivalech ale taky uložena k ledu.
Každý medvěd potřebuje zimní spánek, stejně tak Grizzly. (smích) Jednoduše ještě nemáme dost známých písniček na to, abychom mohli jet šňůru. Na druhou stranu, ježdění po klubech za pusinku bez vlastního aparátu kluci z kapely rezolutně zamítli. A já se jim ani nedivím. Navíc, když někde vylezeme, tak na nás lidi zmateně vejrají, a protože nevědí, co mají čekat, vyvolávají staré pecky ze sólovek nebo od Arakainu. Což pro tu kapelu nemá smysl. Takže jsme dohodnutí, že se na jaře sejdeme a uvidíme, co z nás vypadne. No a když to nebude nic kloudného, tak se na to vykašleme a Grizzlyho zabalíme.

Vzhledem k tomu, že ti s Andělem posledního soudu pomáhali i muzikanti zainteresovaní v projektu Hattrick, začalo se proslýchat cosi o novém materiálu tohoto uskupení. Taková Sex a pistole je vyloženě podobná tomu, co jste dělali s Hattrickem. I když jí složil Tonda Rauer, který na Hattrick pouze nazpíval některé sbory …
Vzhledem k tomu, že se našim fotbalistům podařilo postoupit na mistrovství Evropy a zároveň taky vzhledem k tomu, že absolutní nesportovec Ota Hereš už poslední dobou přestal vypínat televizní noviny před začátkem sportovního zpravodajství, shodli jsme se na tom, že bysme mohli udělat pár nových písniček. Nemluví se ale v žádném případě o novém albu. Spíš jsme uvažovali o tom, že bychom vydali v reedici remasterovanou stávající desku a právě u příležitosti nadcházejícího Eura 2004 přidali tři nebo čtyři bonusy. Přesto, že ty písničky zná spousta lidí, se prodalo jen asi šest tisíc kusů a dnes je deska absolutně nesehnatelná. Takže proto taky reedice. Ne kvůli tomu, aby si lidi, kteří už mají desku doma, museli kupovat novou verzi, to rozhodně ne! Navíc ‚Kuna‘ tvrdí, že na titulní fotce vypadá jako kretén, takže trvá na novém obalu. Ostatně, když dostal CD do ruky před třemi lety poprvé Honza Koller, komentoval to slovy „Hele, Jarolím!“, což ‚Kuna‘ nevydejchal a hrozně prskal, že měl říct alespoň „Hele, Agassi!“

A pokud bude reedice s bonusy úspěšná, bude pokračování?
To asi ne. My jsme svého času zvažovali, že bysme na podobnou notu mohli udělat třeba pár hokejových písniček jako Krosček nebo tak něco, ale spíš asi ne. Hattrick byl jednorázový projekt, teď bude maximálně ta reedice s bonusy. Radši zase vymyslíme nějaký úplně jiný projekt…

Pojďme tedy k tvojí nové sólové desce. Dopředu jsi ji ohlašoval jako návrat k tvé prapůvodní sólové tvorbě. Co tě přimělo k téhle změně směru?
Jednoduše jsme si postupem času řekli, že styl, kterým jsme udělali American Bulla nám nesedí tolik, jako to, co jsme dělali předtím. Navíc ani reakce zvenčí na něj nebyly zrovna nejlepší. A co si budeme povídat, ani naděje, které jsme do něj vkládali kvůli jeho doposud nejmenší komerčně-mediální závadnosti, taky nevyšly. Takže vlastně nebylo co řešit. Začali jsme dělat tradičního Brichtu a vrátili se k tomu, co nás nejvíc baví, ke klasickému bigbítovému vyznění písniček s jasnými a srozumitelnými melodiemi. A taky jsem si tentokrát opravdu hodně hlídal texty!

Opět se rozrostl autorský tým.
Tak Tonda Rauer už dělal písničky na předchozí desku, na novince má dvě, jednu jsme navíc vyhodili. Pět je od Mirka Macha, který se mnou dělal všech pět sólovek jako hlavní kytarista. Myslím, že jich celkem přinesl sedm. Pak je jedna od druhého stabilního kytaristy Petra Roškaňuka. A zbytek je od ‚Kuny‘ Buneše – čtyři a jedna od Oty Hereše. Jo a jednu jsem vlastně napsal já. Přes tuhle autorskou pestrost je to všechno Brichta, protože jsem dělal veškeré zpěvové linky. Dokonce jsem měl i jeden nápad od Romana ‚Izziho‘ Izaiáše, ale nebyl čas pořádně dotáhnout zpěv, protože první verze mi moc neseděla, takže jsme to nakonec ani nedodělali. Bylo by to zajímavé srovnání, protože Doga ji teď má v Izziho verzi na jejich desce! Jinak celkem jsme pracovali na 21 skladbách, z toho jsem jich 19 nazpíval a na desku jich šlo 14.

K albu vychází i speciální knížka povídek 10x Anděl posledního soudu. Anabázi jejího vzniku, stejně jako názvu alba, důkladně popisuješ v předmluvě. Radši představ několik prodejních variant tvého aktuálního počinu.
Album je v běžné prodejní síti za 349 Kč, v rámci akce v Bontonlandech za 299. Knížka pak za 79 Kč. Společný paket CD + kniha je možné získat osobně v redakci Rockshocku, na dobírku nebo v BumBaru za 249 Kč. Jinak v běžné síti bude paket za 399 a v Bontonlandech za 349. Od konce září bude tento paket za 249 Kč i na novinových stáncích zásobovaných PNS. A když už jsme u těch čísel, tak 7. října bude křest alba, 9. října v knihkupectví Krakatit a večer pak v BumBaru autogramiáda i s autory povídek.

Neuvažoval jsi i o komiksu?
Projekt knížky jako takové vznikal v hrozném časovém presu. Já sám jsem svojí povídku spáchal během tří nebo čtyřech hodin poslední noc před uzávěrkou, protože jsem idiot a nechal jsem to samozřejmě na poslední chvíli. Sice jsem měl představu, o čem budu psát, ale tradičně jsem si dával na čas a podle toho to taky dopadlo. Spokojený sám se sebou rozhodně nejsem, na rozdíl od textů. No a u komiksu je ten problém, že ho musí nejdřív někdo navrhnout a pak taky někdo nakreslit. Takže vlastně ani nebylo technicky možné komiks zařadit. A abych řekl pravdu, ani jsem o tom neuvažoval. Knížka je knížka a komiks je komiks, nepatlal bych to dohromady. Navíc já ani komiksy nijak extra nemusím.

Prozraď koncertní sestavu „Brichta bandu“!
Asi tě překvapím, jsou to totiž samá neznámá jména. (smích) Rytmika Pepa Cigánek – Karel Adam, na kytary Mirek Mach a Petr Roškaňuk, na klávesy Zdeněk Vlč. V případě kolize termínů s Arakainem nebo Žlutým psem bude případně za některého z kytaristů alternovat Miloš ‚Mimi‘ Knopp. Budeme hrát nejen věci ze všech sólovek, ale asi i moje spoluautorské – třeba Proč nebo Ztráty a nálezy, které jsem dělal s Arakainem a kluci už je hrát nechtějí, možná i něco od Grizzlyho a z dalších projektů. Aby to bylo pestřejší. Jako autor tam všude figuruju, tak není co řešit. Na jaře bysme chtěli jet velké turné, do té doby jednotlivé koncerty podle zájmu pořadatelů.

Když už jsme u těch koncertů. Vánoční rockový mejdan v Lucerně je další z tvých projektů, který jsem záměrně vynechal na začátku. Řekni teď na závěr, jak jsi byl spokojený s prvním ročníkem a co chystáte letos.
S loňským prvním ročníkem jsem byl spokojený po stránce účinkujících kapel a atmosféry. Nespokojený jsem byl s návštěvou, která byla hodně mizerná, takže jsem tam pěkně provařil. Každopádně letos budeme Lucernu dělat zase, už je zamluvený termín 18. prosince. Co se koncepce týče, tak pozveme méně kapel než loni – asi šest, aby všichni mohli hrát alespoň 40 minut a ne pětadvacet jako minule. Složení bude podobné jako loni, všechno je zatím v jednání. Každopádně se nám ozývají různé kapely, které z výše uvedeného důvodu musíme odmítnout, ale díky jim za zájem! Jako zvláštního hosta jsem chtěl dánské D.A.D., aby lidi věděli, kde Kabát čerpá inspiraci (smích), ale řekli si asi čtyřicet tisíc euro, což je pro nás neúnosné. Taky jsem jednal s Dream production o Arakainu, jenže ti by zase chtěli v podobném termínu dělat Barču, kde ale byla loni taky pěkně mizerná účast. Říkám si, že bysme měli síly spíš spojit, než je tříštit … no, podle informací Dream production jsou čtyři členové Arakainu pro to, aby v Lucerně hráli a  jeden je proti – víc nevím a nehodlám řešit. Je nějaký termín, do kdy se to má rozhodnout, tak uvidíme. Každopádně s propagací začneme už v říjnu, to jsme se loni poučili!

Říkal jsi, že budeš chtít na úplný závěr něco vzkázat čtenářům Reportu. Nadešel ten pravý čas…
Já jen tak pro jistotu. Ten váš časopis je toho plný, tak aby bylo jasno: jediné drogy, ve kterých jedu a které jsem ochotný akceptovat, jsou pouze alkohol, nikotin a hudba. A u té hudby ještě jak která… (smích)

 

Text: František Kovač