Waltari

WALTARI
28. 11. 2006, Praha, Palác Akropolis

V (před)minulém roce jsem si, co se koncertních aktivit WALTARI týče, dobrovolně a záměrně naordinoval absolutní abstinenci. A patřičně šťavnaté plody své vlastní sebekázně jsem sklidil právě poslední listopadové úterý v žižkovském Paláci Akropolis, kde finská pětice odehrála téměř dvouhodinový samostatný koncert.

Prvním překvapením večera byl už vlastně samotný fakt, že populární skandinávští hudebníci vystoupili bez jediné předkapely. Nejednalo se ovšem o nedostatek či chybu, ale o chtěný a plánovaný záměr. Kapela totiž, podle vlastních slov, chtěla „svým věrným zase jednou pořádně zahrát“. Jezdí k nám totiž od revoluce sice téměř každý rok, často na různá miniturné a občas i několikrát za rok, téměř pokaždé ale ‚pouze‘ v roli headlinera nějaké akce s početnějším zastoupením účinkujících. Proto až na vzácné výjimky nehrají déle než osmdesát minut a proto taky onen plán s plnohodnotným koncertním setem. Druhým překvapením pak byla pro leckoho nová – ďábelská – image frontmana Kärtsyho Hatakky, který ke své tradiční na červeno nabarvené kštici přidal i stejnobarevný plnovous. Naopak žádnou novinkou nebyl ve švech praskající žižkovský koncertní sál.

A rovnou dodávám, že stejně tak nebylo žádným překvapením, že ho fanoušci po desáté hodině večerní opouštěli nadmíru spokojeni. Waltari totiž využili svůj téměř stodvacetiminutový hrací prostor naprosto perfektně. Zněly jak skladby z posledních studiových počinů Rare Species (z roku 2004) a Blood Sample (2005) – v době, kdy píšu tyto řádky, již informace není přesná, jelikož v mezičase bylo dokončeno album zbrusu nové, které bude na světlo tohoto světa vrženo co nevidět; z něho ovšem na koncertě oficiálně nezazněla jediná nota – , tak reprezentativní průřez historií tvorby těchto každým coulem neortodoxních umělců. Ale vizte playlist! Nálada střídala náladu naprosto nenuceně, a přece se hudební styly míhaly před očima jak raušové mžitky. A právě v tom tkví signifikantní genialita tohoto souboru! Metalisté na něj budou hrozit, i když bude Kärtsy rapovat se samply v zádech, a tance chtiví si zase s chutí zaskotačí i na deathmetalový kvapík v režii podladěných kytar. Ostatně v Akropoli jsme byli svědky obého nesčetněkrát. O vypečených coververzích (dnes Highway To Hell) ani nemluvě. Perličkou dnešního menu pak bylo improvizační číslo představené jako The Story From Todays Metro Magazine, při němž frontman odzbrojil všechny zúčastněné rytmickým předčítáním článku z inkriminovaného českého deníku, jež prokládal rovněž českým refrénem „becherovka, pivo, absinth“ – vše na melodii původně finsky zpívané balady.

Pokud bych měl v rámci posledních deseti let někomu udělit titul ‚Moderní kapela‘, byli by to právě a pouze Waltari.

Playlist: Audio intro, One Day, What I Really Know, Fuckadelican, BIg Sleep, Sensitive Touch, Dawning Of Doom, Helsinfors, So Fine! Exterminator, Heal, Back To The Bottom, All Roads, Dedicated, Let’s Puke Together, Move, Far Away, Life Waiting, Atmosfear.

 

Text: František Kovač