BOB DYLAN – Tell Tale Signs: The Bootleg Series Vol. 8
Sony Music / 67:08
Jak podtitul alba Rare And Unreleased 1989 – 2006 jasně vymezuje, máme na tomto osmém pokračování ‚vymazlené‘ série bootlegů Boba Dylana, největšího žijícího amerického písničkáře s citem pro bluesovou i rockovou hudbu, čest s jeho nahrávkami z přelomu minulého a aktuálního tisíciletí, které doposud nespatřily světlo světa, a pokud ano, pak velmi bizarním způsobem.
Pro úplnost se sluší připomenout, že první tři díly robustní kolekce The Bootleg Series přinesly diskofilům nevydané singly a alternativní verze těch úplně nejznámějších skladeb, další dva disky servírují selekce z legendárních živých nahrávek (čtyřka záznam z Royal Albert Hall 1966, pětka zase vzpomínku na turné The Rolling Thunder Revue 1975), šestý počin nabízí exkurzi do dřevních folkových časů roku 1964 a sedmý je pak regulérním soundtrackem k Dylanovu biografickému snímku No Direction Home režiséra Martina Scorseseho.
Jak už bylo zmíněno v samém úvodu, obsah Vol. 8 by šel jednoduše rozdělit na self-coververze, tedy skladby typu ‚alternate version‘, jimiž je Dylan po zásluze a v dobrém pověstný především naživo (Most Of The Time, Someday Baby, Tell Ol‘ Bill, Can’t Wait, Everything Is Broken), v minulosti zatím oficiálně nepublikované nahrávky, tedy kategorie ‚unreleased‘ a ‚demo‘ (Mississippi, Dignity, Red River Shore, Born In Time, Dreamin‘ Of You, Marchin‘ To The City), se zcela přesným vročením jejich pořízení, plus zbývající dvojici Huck’s Tune ze soundtracku Lucky You (film režiséra Curtise Hansona) a živák z roku 2003 High Water.
Kouzelné je, jak Dylanovi jeho skalní fanoušci rozumějí, jak baží po různých obskurnostech jeho tvorby a kvitují každou rozlišnost jiných než studiově-řadových nahrávek. Zatímco běžní hudební spotřebitelé jsou tímto fenoménem zděšeni, zhrozeni a znechuceni. Ten příznačný paradox, jehož výstavbu sám umělec s nevídanou chutí podporuje, je navíc tak kontrastní, že jeho vypovídací hodnota nemůže být zkreslena ani případnou statistickou chybou. Osobně, čím jsem starší, tím tomuhle gentlemanovi přicházím víc a víc na chuť. Jeho loňský ostravský koncert mě například dostal absolutně a zcela. A tahle deska v nastoupeném trendu ve velkém stylu pokračuje. Na Tell Tale Signs: The Bootleg Series Vol. 8 je z mého pohledu nejkrásnější fakt, že tato kompilace (obdobně jako většina předchozích dílů) funguje od začátku do konce jako regulérní, naprosto ucelené album!
Pokud nejste v Dylanovi zběhlí a oprostíte se od historických parametrů a souvislostí jednotlivých skladeb, byli byste schopni přísahat na bibli či balík pokerových karet, že tahle ‚deska‘ se tomu chlapíkovi s knírkem sňatkového podvodníka zase zatraceně povedla … což není až tak od věci, protože Mr. Zimmerman nad celou dramaturgií bedlivě bděl. A pokud patříte ke znalcům, budete pochopitelně u konzumace s chutí mlaskat. Nejde totiž o žádné zbytky, drobky či výškraby, jak tomu o podobných sbírek jiných interpretů často bývá. Holt pan Dylan! S foukačkou, kytarou, pianem, jemně akusticky i s hřmotnější kapelou v zádech.
František Kovač
Comments are closed.