Jako již tradičně si tahle čtyřčlenná švédská úderka nebere žádné servítky. Pro jistotu se sice hned z kraje svého nového alba Stockholm Syndrome obligátně dotáže “Everybody Ready!?“, ale je to spíš více než zdvořilostní fráze jejich bojový pokřik. Buďte proto zatraceně pozorní a rozmýšlejte rychle. Zatraceně rychle. Na odpověď se totiž ani jaksi nečeká… Prostě naskočte a nechte se vézt touhle řádně natlakovanou mašinou. Slova zpěváka Nickeho Borga ostatně mluví víc než jasně: „Komu se nelíbí tahle naše deska, nemá rád rock´n´roll…a takový člověk je pro nás jednoduše bezcenný!“

Konsolidace bez ústupků
Všechno začalo v roce 1987 na střední škole v městečku Nässjö. Nicke Borg, Andreas ‚Dregen‘ Svensson, Peter Carlsson a Johan Blomquist tam založili klasickou studentskou kapelu. Za mikrofonem tehdy ještě poskakoval jistý Tobbe, kterého po necelých dvou letech od baskytary nahradil již zmíněný Nicke Borg. Na začátku osmdesátého devátého roku přišla i první veřejná vystoupení. Postupem času se všichni členové Backyard Babies přesunuli do švédské metropole Stockholmu, aby byli nejen nočnímu životu blíže. Debutovou ne-demosnímkovou nahrávku Something To Swallow zde vydali vlastním nákladem jako vinylové EP v roce 1991. Další dema, sedmipalce, EP, splitka a obskurní singly následovaly v obdivuhodně těsném sledu. V tomto fanoušky velmi ceněném trendu navíc kapela pokračuje do dnešních dnů. Její oficiální diskografie sice čítá pouhé čtyři dlouhohrající zářezy, značku BB však nesou téměř dvě desítky různých raritních emisí!

Necelé tři roky po zmíněném prvním počinu se BB dostávají pod křídla labelu Megarock Records, kde jim ve čtyřiadevadesátém vychází první regulérní řadové album Diesel And Power. Uvozuje ho singl Electric Suzy. V promo videu se objevuje tehdy velmi populární pohledná moderátorka pořadu MTV Headbangers Ball Vanessa Warwick a její angažování se rozhodně nemíjí účinkem! Zanedlouho však Dregan překvapivě odsouvá rozjíždějící se BB ve svém muzikantském životě na druhou kolej a zakládá s Nickem Andersson z Entombed kapelu The Hellacopters. Nové seskupení však zprvu nesklízí předpokládané ovace a Dregan se v roce 1997 vrací do sestavy BB. Konsolidovaná parta okamžitě vyráží do klubů. Přibývá vyprodaných koncertů, čtveřice se otáčí seč může. Úspěch zaznamenává i na živo na americké půdě. Druhá řadovka Total 13 vychází až po čtyřech letech od debutu, tentokrát u MVG. Kapelu s otevřenou náručí přijímají britští novináři, kteří ji doposud vesměs tvrdohlavě ignorovali. BB totiž i pro ně definitivně setřásli stigma kapely jednoho alba. Béčko limitovaného singlu (Is It) Still Alright To Smile? přináší předělávku letité záležitosti Babylon od Faster Pussycat, v níž hostuje Ginger (ex-Wildhearts). V roce 2000 jedou jako předkapela světové turné AC/DC. Třetí řadovka Making Enemies Is Good z roku 2001 jen přilévá oleje do ohně, respektive přikládá pod řádně rozfajrovaný kotel.

Stockholmský syndrom
Čtvrté řadové studiové album Stockholm Syndrome bylo nahráno během loňského léta v domovských Studio 301 Stockholm. Celý proces trval necelé tři týdny. A protože léto 2003 bylo skutečně parné, vyprázdněné pivní plechovky by prý sotva kdo spočítal. Jak říká producent alba Joe Barresi (předtím spolupracoval např. s Rancid, Kyuss, Hole a dalšími), který měl posléze na starosti i finální mix nahrávky: „Plechovkami jsme se doslova brodili, byly všude. Tekutiny ale bylo potřeba doplňovat, vypotili jsme toho v tom parnu víc než dost…“. Po základních nahrávacích sessions se pásy stěhovaly za oceán do Larrabiee Studios v Los Angeles, kde Barresi pokračoval ve své práci mixáží dovezeného materiálu. S masteringem mu pak v Oasis Mastering Studios pomáhal Gene Grimaldi, známý svou spolupráci s Lenny Kravitzem, W. A. S. P nebo Johnny Cashem. Oba si bez problémů padli do noty a na zvuku alba je to slyšet. Grimaldi to vysvětluje jednoduše: „Baví mě rock’n’rollové desky. U nich nezáleží na tom, co která kontrolka na pultu ukazuje, ale jak to celé dohromady hraje! A pokud to hraje tak skvěle jako třeba tenhle Stockholm Syndrome, ať se budíky třeba zblázní…“.

Barresi s BB spolupracoval již na předchozím albu Making Enemies Is Good. Když byl vyzván, aby obě tato alba porovnal, hovořil skutečně otevřeně: „Když jsem nový materiál slyšel poprvé, bylo mi jasné, že to bude pro Backyard Babies hodně speciální nahrávka… Řekl bych totiž, že se klukům poprvé podařilo nasadit na někdejší místy ne příliš ucelený konglomerát oblíbených hudebních vlivů jejich vlastní ksicht“. Kytarista Dregan pak tyto určující vzory pro jistotu, s lehkým náznakem pýchy, jasně vyjmenovává: „Sex Pistols, Kiss, Guns N´Roses, Iron Maiden, Faster Pussycat, L. A. Guns, The Stooges, New York Dolls, Honoi Rocks a samozřejmě Rolling Stones.“

Možná si řeknete, že k těmhle a podobným rock’n’rollovým ikonám se hlásí kde kdo a ještě to nic neznamená. Naopak, často je výsledek snažení takto orientovaných souborů tak mizerný, že vám v reklamních textech vzývaná hudební božstva na mysli nevytanou za žádnou cenu. Tihle Švédové ale mají r’n’r skutečně v krvi. Nejen doma jsou považováni za jednu z nejlepších živých kapel současné rockové scény. A kdybyste náhodou nevěděli, co konkrétního si máte pod tímto označením představit, nahraďte slovo živá pojmem živelná a budete již jistě v obraze. Se svými vzory si navíc nezadají ani co se plnohodnotného rockandrollového života na cestách týče. Vždyť se doma taky sotva ukážou…

Na cestách vznikla i speciální skladba Friends, kterou kapela začala nahrávat již v roce 1999. Původně byla zamýšlena jako B strana příštího singlu, postupem času ale rostla do takových původně absolutně netušených rozměrů, že si ji kapela nakonec jednoduše nechala v zásobě pro pozdější mnohem velkolepější použití. Je v ní totiž slyšet přibližně 30 různých spřátelených figur, které se povedlo zaznamenat na mobilní DATku, kterou BB tahají všude se sebou. A tak nechybí spříznění The Hellacopters, jezinky L7 nebo třeba pardál Joey Ramone. Posledně jmenovaný ovšem zemřel dříve, než zpracovaná skladba stačila spatřit světlo tohoto světa. Skupina se ji proto rozhodla tomuto punkovému pionýrovi věnovat jako poctu.

Prvním singlem aktuálního alba je skladba Minus Calsius. Video, které jste již mohli zaznamenat i v tuzemském vysílání, režíroval Dean Karr (Cypress Hill, Ozzy Osbourne, Marilyn Manson, Danzig ad.). Část klipu se natáčela na střeše známého Million Dollar Hotelu, v němž se odehrávala podstatná část stejnojmenného filmu Wima Wendera.

Sestava 2004
Nicke Borg – zpěv, kytara
Anders “Dregan” Svensson – kytara
Johan Blomqvist – baskytara
Peter Carlsson – bicí

 

Text: František Kovač