Americká nu-metalová čtveřice P. O. D. (Payable On Death, Splatné Při Smrti) měla loni skutečně namále. V únoru ji totiž opustil zakládající člen – kytarista Marcos Curiel. A jak už tomu tak v podobných případech bývá, těžko se jako nezúčastnění pozorovatelé přesně dozvíme, jak se to celé skutečně seběhlo. Nejdřív totiž zbytek kapely ve spřízněných tiskovinách tvrdil, že se na ně Marcos znenadání vykašlal, zatímco on své bývalé druhy u konkurence od plic osočoval, že mu už nerozumí a tak na něj ušili boudu a z kapely ho vyštípali. Co dodat? Nejlépe asi to, že po pár dnech byly na světě hned dvě druhé verze inkriminované situace.

Podle kapely byl tentokrát Curiel vyhozen pro evidentní nezájem o dění v mateřském souboru, kytarista však podle svých slov odešel sám, protože se chtěl nadále věnovat pouze svému vlastnímu projektu Accident Experiment, z něhož hodlá udělat regulérní kapelu. A teď si vyberte. Čert aby se v tom vyznal! Všechny čtyři historky však do sebe jakž takž zapadají a skutečné důvody rozchodu zakládající sestavy Sonny Sandoval (zpěv) – Wuv (bicí) – Marcos Curiel (kytara), ke které se zhruba po roce garážového otrkávání přidal basák Traa Daniels, obstojně nastiňují. Pro přesnost jen doplním, že zlomovým momentem po více jak deseti společných letech byla nabídka nahrání jedné skladby pro soundtrack The Matrix Reloaded, na které si Curiel jaksi nedovedl – díky přípravám nového repertoáru svého (tehdy ještě) bočního projektu – udělat v pravou chvíli čas.

Sichr je sichr
Jen by mě zajímalo, zda je existence souboru samotného skutečně předmětem nějaké té vypečené a řádně mastné pojistné smlouvy. A pokud ano, tak kdo ji dal sepsat a s jakými podmínkami. Že by kapela sama jako reakci na svůj nemalý komerční úspěch, který se dostavil po čtyřech obskurním způsobem vydaných nosičích, o nichž z oficiálního webu kapely žádnou zmínku nevylovíte, a které neustále nemalá část pravověrných fanoušků kapely označuje za tu lepší polovinu tvorby sandiegských. Nebo snad vydávající label, který do muzikantů na začátku komerční kariéry vrazil nejeden třpytivý dolar?

Ať tak či onak nebo úplně jinak, v P.O.D. teď na kytaru hraje jistý Jason Truby (30), který se nemalou měrou podílel už na skládání materiálu pro aktuální album Payable On Death, takto třetího počinu souboru pod vydavatelským kolosem Warner Music. A kde že se Truby vlastně vzal? Je to starý známý celé původní sestavy. Před lety totiž se svou vlastní dnes již neexistující kapelou Living Sacrifice obrážel stejná pódia jako P.O.D.. Sandoval na tu dobu vzpomíná slovy: „Ta jeho parta tehdy předváděla fakt pěkný nářez a Jason byl…maniak…to nejde jinak popsat! Dost jsme se tehdy spřátelili, takže jeho jméno jako potenciálního nového člena P.O.D. prostě…vyplynulo! Stejně mě ale mrzí, že jsme se s Marcosem nedokázali dohodnout jako rozumní dospělí lidé a nějak elegantně vzniklou situaci vyřešit. A tím teď nemyslím, že bychom ho přesvědčovali, aby zůstal nebo něco podobného…jen se prostě nedohadovat přes média a kydat na sebe špínu. Nikdy jsme si nehráli na rock’n’rollové hvězdy, chtěli jsme být ‚normální‘, ale tohle byl přesný opak…“

První skladba, kterou nová sestava zplodila byl právě filmový track Sleeping Away, který se nakonec stal ústřední melodií celého druhého matrixovského kompaktu. Novic v sestavě  první společné dílo a přijetí do nové party komentoval těmito slovy: „S klukama se z dřívějška známe velmi dobře. Aby taky ne. Když spíte společně na podlahách zaplivaných ubytoven a dělíte se o jídlo, sblížíte se velmi jednoduše.Takže jsme se po čase zase srazili, dali hlavy dohromady, zkusili nažhavit aparáty a ono to blaflo, naskočilo a jelo. Prostě to zafungovalo. Udělali jsme perfektní pecku a řekli si, že není důvod nezkusit pokračovat. Takže jsem se stal regulérním členem multiplatinové kapely. Což byla věc, o které se mi – popravdě – nezdálo a vlastně jsem o ní ani nestál. Po tom, co se mi po víc jak osmi letech rozpadla moje vlastní kapela pod rukama, jsem na úspěch v muzice jaksi rezignoval a řekl si, že mi bohatě stačí se hudbou bavit – že mi stačí pokračovat ve vyučování hry na kytaru. A vidíte, člověk míní a život mění. Jsem ale šťastný. Maximálně!“

Sound kapely se díky rozdílnému naturelu obou kytaristů lehce pozměnil, nejedná se však o změnu z řádu zásadních. Tu spíše doznaly texty, které se nyní mnohem více než na obecné sociální problémy orientují na mezilidské vztahy a nebojí se jít ani do hloubky ohledně otázek víry. V souvislosti s tímto choulostivým tématem říká zpěvák Sonny: „Já osobně věřím v Krista celým svým srdcem, myslí i duší. A ovlivňuje mě to. Samozřejmě! Ale rozhodně bych se bál veřejného označení ve smyslu ‚křesťansky orientovaný‘. Protože to je prostě segregace. Jsi ocejchovaný a takhle společnost takový cejch vnímá naprosto negativně – jo, to je ten pánbíčkář, co píše pro křesťany rock’n’roll, hmmm, dobrý, ale nic pro nás… Tak tohle bych rozhodně nechtěl! Proto taky odmítám jakékoliv veřejné blábolení o mém přesvědčení, to je osobní věc, do které nikomu nic není. A že se mé názory projevují v našich textech. Samozřejmě. Buď se ti libí, nebo nelíbí, nebo je třeba nevnímáš protože ti jde jen o muziku, OK, ale nic víc!“

Kecy v kleci
A teď pár dalších otázek, které si povětšinou jednotliví členové souboru rozebrali podle svého uvážení…

Traai, do původní sestavy jsi zapadl až jako poslední článek.
Traa: „To je pravda, ale už nejsem služebně nejmladší, takže už netrpím – máme teď nového otroka (smích). Když jsem přišel do kapely, byl jsem velice tvrdohlavý v přesvědčení o tom, co chci hrát. Ale pár zkoušek s P.O.D. mi otevřelo nové obzory a já objevil i jinou odlišnou muziku, než byla ta moje. A to je pro mě právě ta nejzajímavější věc na aktivním hraní, to jak se tvoří tvoje hudební cítění. Nejde o to, jestli něco máš nebo nemáš předem rád, ale jestli dokážeš poznat, že písnička je ve finále dobrá, i když sis jí takhle vůbec nepředstavoval. Ta schopnost pokorně přijmout realitu a mít z ní radost! Fuck off předsudky! Navíc po té, co kytarově vzdělaný maniak Jason vystřídal samouka punk-rockera Marcose je to ještě o chlup zajímavější…“

Jak byste vlastními slovy popsali muziku, kterou hrajete
Sonny: „Neexistují slova, která by dokázala popsat P.O.D. kromě Payable On Death. Kdybyste se podívali ke každému z nás domů, tak byste našli hodně odlišné CD kolekce, vše od metalu po punk a od jazzu k raggae. Jinak všechny dobré rockové kapely byly vždycky řízeny silnými emocemi. A je jedno zda jsou to emoce negativní nebo nadšení a pozitivní postoje. O to samé se snažíme i my, jen s tím rozdílem, že nejsme, tak jak bylo zvykem dříve, vyhraněni. Dáváme do naší muziky všechno co je v nás, tedy i lásku i nenávist…“
Traa:„Já třeba miluju jazz a soul. S muzikou jsem začínal tak, že jsem chodil na hodiny saxofonu. A jak už jsem říkal, hodně dlouho jsem si nedovedl představit, že bych měl hrát v klasické rockové nebo metalové kapele. P.O.D. ale nejsou klasika, jdeme na to trochu jinak, takže jsem spokojený. Navíc, abych nezakrněl, mám svůj moderně-jazzový projekt.“
Wuv:„Pokud jsi hnidopich a chceš muziku jen pitvat, je to o ničem. Jestli máš ale otevřenou hlavu, v naší muzice najdeš všechno to, co nás kdy zaujalo a ovlivnilo, respektive zaujímá a ovlivňuje. Tedy rock, hip-hop, rap, hard core, jazz, funk, soul a reggae…když mám být stručný.“

Pociťujete nějakou zásadnější hudební změnu po nástupu nového kytaristy?
Jason: „Každý zkušený kytarista má svůj určitý styl. A každý zkušený kytarista se zároveň dokáže vcítit do stylu někoho druhého. A přesně z těchto dvou předpokladů jsme vycházeli, když jsem do kapely naskočil. P.O.D. jsou zajetou kapelou, která má svůj charakteristický zvuk, který je potřeba držet. Na druhou stranu nebude na škodu přispět se svou troškou do mlýna. Proto album Payable On Death nijak zásadně nevybočuje ze zvukového standardu téhle kapely, ovšem přináší pár svěžích nápadů. No, ale já vlastně vůbec nejsem namyšlená hvězda (smích).“
Traa: „Samozřejmě souhlasím. On má být na co namyšlený, jako učitel hry na kytaru vnesl do P.O.D. skutečně zásadní nový náboj. Zároveň bych se nebál říct, že nová deska je zatím ta hudebně nejambicióznější. Nechtěli jsme zůstat na místě, využili jsme příchodu čerstvé krve. Na albu najdeš jak tradiční rap-rockové a nu-metalové postupy a schémata, tak třeba i vlivy reggae a elektroniky, které do toho všeho zasahují. Chtěli jsme, aby album bylo zároveň melodické i dynamické. A s tím, jak se nám to ve finále povedlo, jsme spokojeni.“

Změnil se nějak způsob skládání materiálu?
Sonny: „Postup jsme změnili zásadním způsobem. Ale ne že by to nějak vyplynulo z práce, prostě jsme si to řekli dopředu. Všichni, opravdu všichni členové kapely, pracovali na nových melodiích, které jsme pak kolektivně dotvářeli a přetvářeli. Pro někoho to bylo jednodušší, pro někoho těžší. Pro kapelu jako celek to ale byl určitě správný krok! Vztahy, které byli trochu zmrazené personální změnou, se skvěle obnovili.“

Prý jste při nahrávání nového alba poprvé nenahrávali klasicky na pás ale rovnou do počítače.
Traa: „Je to tak. Na jednu stranu je to báječná věc, protože lehce opravíš drobné chybky, nemusíš pře-nahrávat celé pasáže. Taky si můžeš s výslednou nahrávkou mnohem lépe pohrát, jednodušeji použít různé zvukové efekty. Nebo třeba nahraješ jeden refrén a pak ho do skladby jednoduše nakopíruješ atd. Na druhou stranu se tím, pokud tohoto pomocníka nedokážeš vhodně používat a stane se tvým pánem, hodně kazí nálada nahrávky a vlastně i leniví muzikanti.“

Říkáš, že jste při nahrávání využili různé počítačové efekty. Jak budete řešit živé koncerty?
Traa:„Efekty jsme používali už na předchozích deskách a na živo jsme to taky v pohodě zvládali, toho bych se nebál… Já osobně používám i rozdílný aparát. Studio je experiment, o tom to nahrávání je. No a živo jsou to většinou dva předzesilovače Eden WP-100, dva zesilovače WT-1000 a 4 Eden D212XLT a 410XLT. K tomu pár efektů jako Boss Overdrive a Ibanez Phaser. A když už jsme u toho, tak nejčastěji hraju na pětistrunku Warwict Streamer s trsátky EMG.“

Když už jsme u těch koncertů, co připravujete pro nadcházející sezónu?
Wuv: „Dohodli jsme se s Linkin Park, že budeme jezdit společné koncerty. Podrobnosti ale ještě nejsou úplně dořešené. Až bude vše dotaženo, fanoušci se to dočtou na našem webu. Mají se ale jistě na co těšit!“

Na závěr osobnější otázka. Posledního alba jste prodali na 4 miliony. Novinka bude během pár dnů platinová. Nezamotala se vám z toho všeho trochu hlava?
Sonny: „Naštěstí ne! A hlavní důvod, proč se tak nestalo je, že jsme si prošli dvanácti lety poctivé dřiny, jejímž ovocem je náš současný úspěch. Ano, pomohla nám smlouva s velkou gramofirmou, jsme tomu rádi. Ale nejsme rychlokvašky, které by se během týdne z pouličního smetí vyšvihly do vany plné sektu, ve které se dá velmi jednoduše utopit… Stojíme pevně na zemi!“

 

Text: František Kovač