Loni odešli z finálového klání soutěže Jim Beam Music jako poražení hrdinové. Na rozdíl od vítězné kapely jménem Bludy od té doby vydali regulérní debutové album, zazářili na letních festivalech a momentálně jim v televizi rotují rovnou dva klipy. Dámy a pánové, COCOTTE MINUTE, naostro, bez zbytečného dokrášlování…
Do tzv. mediálního povědomí jste vletěli zatraceně zhurta. Shrňte na začátek vaše hudební kořeny. Kde, jak a s kým jste hráli před CM?
Zeller: Hardcorová holoparta Prase a pak W8 – boční projekt Marka Žežulky. Dlužno podotknout, že z obou kapel jsem byl vždy za drzost vyražen. Je otázkou času, kdy to provedou i Kokoti…
Přemek: Moje kořeny pocházejí od Depešáků, kdy jsem založil formaci Modrý nebe. Pár let to fungovalo, otázkou je, jak?!
Codan: Pearl Jam, Alice in Chains, Soundgarden, Stone Temple Pilots … prostě celá ta grungeová vlna. V Lounech, odkud jsem, jsme měli s kámošema takovou post-grungeovou kapelku Radio Mars. Ale to už je pár let.
A teď ještě nastiňte, jak jste se jako CM dali dohromady, jak krystalizovala sestava, jaké jste měli problémy s tím si někde zahrát … až jste se loni probojovali do finále Jim Beam Music (a čertužel, nebo možná díky bohu?, nevyhráli…).
Zeller: Podle mě jsme vznikli zhruba stejně jako všechny ostatní kapely: vem pár kámošů, přidej trochu dobrejch muzikantů, dej si název, usmol první tracky v nějaký zavlhlý díře, natoč demáč, pošli ho do nějaký vyhledávací soutěže, ukecej kámoše s kamerou, aby ti udělal klip a hurá do světa! Je to vlastně proklatě jednoduchý … akorát že to trvá tak cca 3 roky.
Přemek: Co víc říct, možná jen to že, jsme hráli jen v dírách suchých!
Codan: JBM jsme sice nevyhráli, ale všechno zlý je k něčemu dobrý. Jak už to tak v životě, kurva, bejvá.
Na finále JBM jste ještě vystupovali s dvojicí zpěváků. Když jsem vás ale po čase viděl v Bohnicích na Mezi Ploty, byl u mikrofonu pouze Zeller. Co se stalo?
Zeller: Původně byl v kapele jeden zpěvák – Krbetz. Pak jsem přibil já, protože kluci měli pocit, že Krbetz sice dobře intonuje, ale nedělá bordel. No a pak byl původní Krbetz vyměněn za Fikiho z RATM revivalu (to je ten, kterého jsi viděl na JBM). Jenomže Fiki bohužel neměl tolik času, kolik kapela vyžadovala a sám se propustil. A od té doby jsme nepotkali nikoho, kdo by to mohl dělat aspoň tak dobře jako Fiki. Tak jsem zůstal sám…
Codan: …a už to tak zůstane do smrti smrťoucí!
Přemek: Fiki byl dobrák od kosti a takový to mají v životě těžký. Sedět na dvou židlích neuměl a tak prostě dal přednost rodině – to je v pořádku, ne?
Ta změna měla vliv i na celkový zvuk kapely. Ten se od loňska (alespoň podle mě) dost zahustil a zostřil, čehož je CD Czeko důkazem.
Zeller: Možná je to tím, že jsem zůstal osamocen a už jsem musel začít něco dělat. Když jsme byli dva, tak jsem mohl dělat hovadiny. Teďkonc ale, vzhledem k tomu že jsem grafoman a píšu si zásadně strašně dlouhý a do huby složitý texty, už musím něco předvést, takže ubylo prdele a nastoupila tvrdá dřina. Tvrdou prací jsem si například rozšířil rozsah hlasu ze tří tónů na tři a půl. Holt jsme přestali dělat voloviny a začali hrát. Osobně jsem za to ale rád! A voloviny děláme před a po koncertě…
Přemek: Každý z nás přišel s pár návrhy, jak dostat z beden ten nejlepší zvuk. Od každého se vzalo něco, vše to podtrhnul Zdeněk Šikýř výborným sluchem a profi prací a bylo hotovo. Jak je to jednoduché, že?
Codan: Studio v Hostivaři nám fakt pomohlo. Podařilo se nám vykosit spoustu věcí, které se díky studiu ukázaly jako zbytečné a nefunkční. Takže nakonec u spousty tracků zbyla pouze holokostra skladby, což se ve finále ukázalo jako to nejlepší řešení. Prostě: v jednoduchosti je síla!
Co vlastně následovalo po finálové porážce? Jak vůbec přišla smlouva s EMI?
Zeller: Přímo po porážce jsme řešili, jestli porotu podřežeme, nebo upálíme. Kromě Korála – ten nám držel palce – díky. Pak samozřejmě hluboký zklamání a pak jsme se prostě zlili jako dogy a bylo vyřešeno. Každej den prostě nemůžeš vyhrát. No a na ten koncert, kdy jsme tak slavně nezvítězili, dotáhla naše dobrá víla Markéta Brchelová z televizní Noci s Andělem jednoho hlavouna z EMI, který se jmenuje Franta Fiala, a ten to prostě zhlídnul, z nějakého důvodu ho to chytlo a do měsíce jsme začali řešit obsah smlouvy. Ve svý podstatě je to jak ze špatnýho americkýho filmu…
Přemek: Po vyhlášení nás zastavil Kryšpín a povídá: „Kluci, Bludy na rozdíl od vás měli šťávu a byli originální.“
Codan: Já byl úplně na kaši, takže si toho fakt moc nepamatuju…
Co pro vás bylo ve smlouvě to nejdůležitější? Museli jste naopak v něčem ustoupit – pokud ano, tak v čem?
Zeller: Celý je to postavený tak, že nebudeme dělat nic, co nechceme. Opravdu netoužíme být na titulkách bulvárů. Od toho jsou tady jiný ´tvrdý´ kapely. Vzhledem k tomu, že jsme startovali u labelu až jako dvojka v tomhle ranku a start jedničky se moc nepovedl, podařilo se nám label donutit, aby se na nás prostě vy*** a nechal nás to dělat, jak my si myslíme, že by to mělo být. Zatím se nám daří a máme z toho radost! Prostě se neprostituujeme na každým nesmyslným rautu, kde by ´bylo dobrý být´ abychom ´byli in´. Seru na to bejt in! Celej život jsem mimo, tak nevím, proč bych to měl teď měnit. A ustupovat jsme nemuseli. Nebylo v čem. Všechny eventuální problémy se vyřešili ve smlouvě. Radši jsme si vzali relativně málo peněz na desku, abysme byli svobodnější v tom, že label nepotřebuje zase spoustu prachů vydřít zpátky. A myslím, že ta spolupráce s firmou funguje více méně dobře, prvotní přímou investici měli za cca měsíc skoro celou zpátky.
Co si vůbec myslíte o hudebních soutěžích jako takových
Zeller: Soutěže obecně jsou prospěšný, i když soutěžit v něčem tak neměřitelným jako je hudba, je tak trochu paranoidní. Ale v případě Kokotů hráli dost důležitou roli. Kapela díky dílčím úspěchům začala jezdit po republice a měli jsme možnost potkat spoustu pohodových lidí a získávat fans i mimo naše domovská města. Nehledě na to, že kvůli dobrému umístění v JBM jsme se dostali k vyjednávání s labelem o desce.
Jste schopni do několika málo vět zformulovat své poselství tomuto světu?
Zeller: Ať si každý dělá, co chce a zbytečně nesere ostatní.
Přemek: Nikomu nevěř.
Codan: Lidi, hlavně neblbněte a nepropadejte panice!
Co vlastně máte proti blondýnám?
Zeller: Vlastně nic zásadního. Akorát, že většina z nich jsou tupý jak prkno…
Přemek: …hele, já mám kámoše, který je rád nabrousí!
Codan: Co to je blondýna?
Máte opravdu originální obal i web. Kdo ho pro vás dělal, jak jste na něm případně participovali?
Zeller: Máme ve svých řadách geniálního grafika. Obal i web jsou prací tady našeho basáka Codana. A že se mu to kurva povedlo … ale neříkejte mu to nebo zpychne a bude za to chtít honorář!
Momentálně jedete republikové turné s Harlejem. Jak jste se k téhle partě dostali a jak se vám spolupracuje? Jak na vaši muziku reagují ´tradiční vesničtí fanoušci´ Harleje?
Zeller: No tak k Harleji jsme se dostali celkem jednoduše. Harlej si nás totiž vybral sám. Je pravda, že spojení muziky jakou dělá Harlej a Kokoti je dost neobvyklý, ale kdo řekl, že to tak nemůže být a krom toho, pozvání k hostování se prostě neodmítá. Ale samozřejmě jsme přesně nevěděli, do čeho jdeme. Spolupracuje se nám skvěle, protože jak kluci z Harleje, tak kompletní technika a produkce jsou normální, v klidu týpci. Občas je sice na ortodox fans Harleje vidět, že s náma mají trochu problém, ale většinou tak po třetí pecce roztajou. Takže zatím jsou ty ohlasy spíš pozitivní a i docela dost desek jsme na turné prodali … takže je to OK. A dík Harleji, že se nebál a udělal odvážný krok směrem, kam to asi nikdo nečekal (myslím to, že si nás vybral).
Co další plány? Koncerty, nový materiál…
Zeller: Úplně nejbližší akce je 20. prosince v Paláci Akropolis, kde budeme konečně křtít desku společně s našima pražskejma kámošema. Bude to poslední třetí křest. Protože nikdo neví jestli nám někdo vydá i druhou desku, tak jsme se rozhodli tuhle pokřtít třikrát. Poprvé to bylo v Lounech, podruhé v bedně a potřetí to bude tohle. No a pak koncerty, nový materiál … a spoustu mejdanů!
Codan: Taky bychom chtěli odbavit nějakou další klipózu… Chtěli jsme našim fans další nadělit už k Vánocům, ale vypadá to, že to asi nestihneme, snad začátkem příštího roku!
Motto
Při běžné úvaze by se zdálo, že při vytváření hudebního díla není nutno korigovat produkci. Stačilo by snad jen zajistit lineární zesílení, abychom dostali věrný obraz původního nápadu? Nikoliv! I kvalitní lineární záznam uslyšíme v plné hodnotě pouze při velké hlasitosti reprodukce. Je to způsobeno fyziologickou závislostí ucha pro různé kmitočty při změně hlasitosti. Lidské ucho vnímá kmitočtové spektrum rovnoměrně pouze při značném akustickém tlaku. Chceme-li při tichém poslechu zachovat objektivní pocit plnosti přednesu, musíme prostě zvětšit zesílení! A tak…položme si základní otázku. Kolik z nás může v dnešních ´moderních´ bytech reprodukovat hudbu s plnou hlasitostí, obzvlášť večer? Většinou málokdo. A proto…přijďte na náš koncert a váš problém je tímto jednou pro vždy vyřešen!
Vaši Kokoti
Necenzurovaný komentář jednotlivých textů z úst samotného autora – Zellera
Vocotadyde:Fabulace na téma, co se dělo Markovi Detrouxovi v hlavě.
Bastard: Odlehčeně ironická holopunková proklamace o tom, proč jsem takovej, jakej jsem.
Kořeny: Ve spoustě věcí jednáme všichni pudově, emočně … občas si každej musíme říct „Kde se to v nás bere?“, ať už je to cokoliv… Tohle je o hledání cesty k porozumění sám sobě … a že je to někdy kurva dřina!
Taxe na to: To je taková naše hra, vnitřní hra … kapela má spoustu přátel, ale i nepřátel…
Měl bych tě sejmout: Tak takhle nějak si představuju, jak to vypadá ve správný béčkový gangsterce, když tě parťák podrazí.
Každej ten den: Celej život se za něčím dřeš jak mezek … každou vteřinu … každou minutu … každou hodinu … každej ten den! A věř, že to skončí jenom smrtí…
Král discotheque: V jednom nejmenovaným městě jsem během snobskýho mejdanu sledoval nechutnýho tlustýho chlápka s děvkama kolem sebe … byl to místní dealer koksu … a jeho nohsled mu přivez novou várku zboží, kterou mu právě servíroval ke kontrole…
Czeko: Pervitin … když se tě dotkne droga, už nikdy nic nebude jako před tím dotykem.
LA:Další variace na téma ´oduševnělých´ gangsterek … jo 30. léta … Amerika … prohibice…
Svatej pokoj: Je sebevražda řešení? Spoustu lidí si tím spoustu věcí vyřešilo. Je to dobře nebo špatně? Kdo ví, ale jedno je jistý: ty lidi, který to udělali, maj svatej pokoj!
Co s načatým večerem: Svýho času byly bary na Žižkově hodně divoký…
LA II.: Hecovali jsme se s Fikim, kdo z nás dvou řekne text k LA rychlejc.
Víc než sám seš: Rozhovor boha se satanem … z pohledu satana.
Kdo je kdo? (slovy samotných Kokotů)
Zeller – terorista amatér, ignorant profesionál, zásadní sponzor tabákového průmyslu, guru vysokého životního stylu, řidič záloha, která už nikdy nevyjede … má vždycky pravdu, i když to tak většinou není, neb razí heslo: zatloukat, zatloukat, zatloukat!
Přemek – velkovezír, položid, přípravář, řidič spožďovák … vždycky jsme si mysleli, že to má vohulený aby to mělo drajw, ale po letech jsme zjistili, že to má naschvál, aby nás tím jenom štval a navíc si ty špunty z uší prostě nevyndavá! no a vzhledem k tomu, že neumí vůbec hrát… si nakonec koupil kejtru co sedm strun má, aby na nás mohl machrovat!
Czendál – komponent, playboy, kterej smrdí korunou, řidič astronaut v lidovém vozítku… tichá vodka holky mele … jako jeden z nejlepších muzikantů v kapele zažívá neustálou šikanu, poněvadž vodvatěnej spratek mladej z kurva dobrý rodiny to nebude mít nikdy lehký!
Codan – dYslektit, disgrafik a voto horší dizajnér, poměrový detektor v obvodu basové pásmové propusti potlačené na kmitočet mezifrekvence, řidič teoretik … na rozdíl od diskriminátoru jsou jeho obvody zapojeny do série … díky progresivní křivce pokroku je téměř k nerozeznání od lidského jedince a i přestože se na nás neustále vytahuje, že je od přírody zvukař … my víme … že slyší jen na jedno ucho a ještě blbě…a to protože při rezonanci je napětí jeho vinutí posunuto o 90 stupňů, což způsobuje nepatrné výpadky v jeho chování.
Pavlos – severák, systémovej specialista, melodramatickej hledač metronomu, řidič s nejvyšší způsobenou škodou…pán klíce – posychroval si svoji pozici v kapele tím, že zadržuje klíče vod zkušebny jako rukojmí a tím pádem ho nemůžeme vyhodit
Cocotte Minute 2004
Zeller – holozpěv
Přemek – kytara
Czendál – kytara
Codan – basa, vokál
Pavlos – bicí
Text: František Kovač
Comments are closed.