Tak na tenhle film rozhodně nechoďte! Alespoň pokud jste fanoušky originální knižní podoby tohoto veskrze kultovního anglického humoristického sci-fi románu. Z ní totiž ve filmu, kromě charakterů klíčových postav, nezůstalo více než pár doslovně interpretovaných dialogů a hlášek. Spousta, a to i těch opravdu zásadních, jaksi nepochopitelně chybí, jiné jsou zase trestuhodně okleštěny či nešikovně prostříhány. Ztrácí se tak logicky to nejdůležitější, původně do důsledku promyšlená pointa. A to jak celková, tak i ta vyplývající z jednotlivostí.
Nepomohlo ani využití prapůvodních šesti rozhlasových scénářů z pera samotného Douglase Adamse (knihy vyšly až po úspěšné rozhlasové premiéře). Ty totiž ubíjí jejich samotné kinematografické zpracování. Vězte, že pokud nejste s podstatou příběhu obeznámeni právě z knižní předlohy, nemáte ji z filmu šanci pobrat. Nezasvěcený divák se, podle mého názoru, musí během pár minut beznadějně ztratit, asi tak, jako kdyby chtěl pochopit Freudovu psychoanalýzu na základě vyslechnutí jeho poslední přednášky na toto téma. A to je prosím přímo proti hlavní myšlence celého Stopařova průvodce po Galaxii, totiž: „Nepropadejte panice!“ Proto znovu říkám, na tenhle film rozhodně nechoďte!
Když jsem odcházel z kina, byl jsem opravdu hodně zklamán. Vzhledem k velkohubým prohlášením tvůrců, kterak jsouce sami velkými fanoušky knihy, chtějí především vzdát hold jejímu autorovi, jsem totiž čekal opravdu hodně. A dostal jsem – za své peníze – zatraceně málo. Alespoň že se ze ‚Stopaře‘ nesnažili udělat další Hvězdné války. Méně než na moderní počítačové triky totiž filmoví tvůrci sázejí na klasické zpracování vycházející z masek a animací. A to je vlastně taky to jediné, co se ve filmu doopravdy povedlo, co v něm sedí, jak má. Například vlněná scéna, kdy se při jednom z časoprostorových přechodů v nepravděpodobnosti na okamžik promění celá loď Zafoda Beeblbroxe ve vlněnou a figurka Arthura Denta tak jaksi samozřejmě zvrací vlněné zvratky, je naprosto kouzelná. Podobně jako exteriér samotné lodi kdesi uprostřed kosmu, měnící se v čajovou konvičku, v růži, zmuchlaný papír a další vpravdě surrealistické objekty. Čertužel, je to dost málo.
Arthur Dent v ošuntělém županu, jeho utajeně mimozemský soused Ford Prefect, maniodepresivní robot s velkou hlavou Marvin, podnikavá a nezávislá Tricia Millan, omezený dvouhlavý a tříruký galaktický playboy Zaphod Beeblebrox, Vogoni a další tu totiž před námi stojí jaksi necelí, nedotažení – a tím samozřejmě ztrácejí nejen sami, ale především celý film, jehož jsou podstatou. A tak na jedné misce vah leží opravdu lidský přístup k předloze, která není tradičně hollywoodsky kanibalizována, a na druhé pak evidentní neschopnost chladného odhadu a umu přenést zdánlivě (nebo možná skutečně? – ale ne, představit si to přece jenom dovedu) nepřenositelný humor a ucelenost předlohy na stříbrné plátno. Neodpustím si tak zde citovat kolegu Tomáše Baldýnského, jehož náhled na filmového ‚Stopaře‘ je de facto totožný s tím mým: „Máte pocit, že sedíte u kámošů v obýváku a díváte se na film, který natočili o prázdninách. Občas vás pobaví, jindy rozesměje jejich neschopností, ale pořád se cítíte jako doma. Jen přemýšlíte, kde na to vzali padesát milionů dolarů.“
A o co že ve Stopařově průvodci o Galaxii vlastně jde? Pozemšťan Arthur Dent (Martin Freeman) prožívá další z řady svých špatných dnů. A nemusí to být zrovna pondělek! Dnešek je o to horší, že má být jeho dům zbourán, aby nepřekážel při stavbě dálnice. A aby toho nebylo málo, z jeho nejlepšího přítele Forda Prefecta (Mos Def) se právě vyklubal mimozemšťan. Tedy vlastně naštěstí – celá modrá planeta bude totiž v příštích 12 minutách zničena kvůli stavbě hyperprostorového dopravního obchvatu. A Arthurova jediná šance na přežití spočívá právě v možnosti připojit se k Fordovi a stopnout si proplouvající vesmírný koráb. Pro novopečeného vesmírného cestovatele tak začíná největší životní dobrodružství v okamžiku zániku jeho rodné planety. Vydává se na dlouhou cestu, během níž zjistí, že nic není tak, jak se zdá: naučí se například, že ručník je dost možná tou nejužitečnější věcí ve vesmíru, objeví smysl života a zjistí, že odpověď na cokoliv, co kdy potřeboval vědět, se skrývá v jediné knize – Stopařově průvodci po Galaxii. A taky že druhá Země je právě ve výrobě…
Text: František Kovač