Rock Rotten’s 9mm – Assi Rock’n’Roll

ROCK ROTTEN’S 9MM – Assi Rock’n’Roll
vlastní náklad / 28:17

Jsou to ale paradoxy. Jel jsem do Drážďan najisto zhlédnout legendu jménem Girlschool a přitom jsem na místě objevil partu zbrusu novou. V hudbě pohrdám němčinou pro její nezpěvný hřmotný akcent a německy zpívající kapela mě dostane do kolen. A tak tomu má být! Nic není definitivní, dogma neexistuje. Nikdy neříkej nikdy!

Trojice zkérovaných hromotluků v první linii (Rock Rotten – zpěv, kytara; Ritchie – kytara; Bukowski – baskytara) s vyzáblým bubeníkem (DJ) v zádech jednak hojně těží z nesmrtelného odkazu strýčka Lemmyho, druhak přidává svůj originální náhled na dějiny rock’n’rollového žánru, obalený do – světe div se! – dokonale padnoucího německého frázování, servírovaného se zatraceně přesvědčivým hustým témbrem. Nahrávka uhání ozlomkrk po celou svou stopáž, vydechnout vás nenechá ani na okamžik. Instrumentální i zvukové provedení je perfektní, těžko byste hledali slabší okamžik. I obal dokonale přiléhá. Jednoduše: vše na tomto CD je vysoko nad obecným průměrem.

Titulní otvírák pěkně roztopí pod kotlem, aby v nastoleném kvapíkovém tempu poskakovala i dvojka Gib Niemals OutFegefeuer pak sice startuje o poznání rozvážněji, střední tempo s dominantními činely a místy až (přes zuby cezeným) recitativem mu ale nadmíru sluší. Sehnsucht Freiheit opět přitlačí na pilu, navíc zpestřen kytarovým sólem, aby tak ve druhém plánu vynikl následující okázalý track číslo pět. Úvod s nasamplovanými racky sice připomene Schelingerův Holubí dům, dále s ním však nemá ani zbla společného. Seemann je totiž (opilecký) pochod jak vystřižený z nějakého propagandistického žurnálu a v kombinaci s tou němčinou… nejedna pravačka se jistě začne cukat. Vybočení z předpokládaných mantinelů a přece svým způsobem nejlepší okamžik alba. Rock’n’Roller pak jednoduše dostojí svému názvu. S obdivuhodnou lehkostí, chtělo by se říct se samozřejmostí. Tak častý jev to ale čertužel není… Verräter pokračuje tam, kde první dvě skladby skončily. Ich Will Nur… zase zdařile kombinuje náladu páté a šesté skladby. Ano, je to značně drzé i originální. Závěrečná ostrá kytarovka se sborově řvaným refrénem Jetzt Geht’s Los celý účet jen zdařile podtrhuje.

Snad jediné, co by tomuto kotoučku šlo vytknout, je fakt, že nepřináší nic vyloženě nového pod naše žhnoucí Slunce. Mně osobně to vůbec, ale vůbec nevadí. Právě naopak. Jen více takhle precizních holdů geniálním dirty-rock’n’rollovým riffům!

 František Kovač