IRON MAIDEN – Flight 666
EMI / 104:00 2CD
Mám nepříjemný, avšak značně neodbytný pocit, že se po zásluze legendární Iron Maiden stávají postupem času trapnou karikaturou sebe sama. Důkazem budiž jejich aktuální 2CD soundtrack k autobiografickému dokumentu Flight 666, který by klidně mohl mít podtitul ‚co všechno jsme nemuseli slyšet‘.
Než mě začnete nenávidět, položte si se mnou následující kardinální otázku: Kdy IM vydali poslední solidní studiovou nahrávku, na níž by jen marně nemlátili prázdnou slámu a stokrát vyvařenou, kdysi tak šťavnatou flákotu nepřehazovali vidlemi bezcílně z kouta do kouta? Respektive kolik živých a kolik studiových alb IM vydali za poslední dekádu? A taky, možná hlavně, proč?
Co na tom, že pro Flight 666 kapela pořídila koncertní nahrávky na všech šestnácti místech první části svého loňského Somewhere Back In Time World Tour a ty lze po aplikaci řádné dávky studiových kouzel a při troše dodatečné shovívavosti považovat za kontinuální show (byť slyšet tu určité diference pochopitelně jsou), když na nich prim hraje sebestředné účelové sólování, nekonečně opakované burcování davu tradičním „Scream for me …“ a nastavované, za uši tahající sborové zpěvy fanoušků? Mají to všechno někdejší světlonoši světového heavymetalového hnutí zapotřebí? Jsem pochopitelně přesvědčen, že nikoliv. Ale vysvětlujte to zaslepeným, zastydlým, nesoudným fanouškům, kvůli nimž celá tahle kašpařina evidentně vznikla.
Po trojici bezútěšných poslechů se mi začíná vkrádat na mysl kacířská myšlenka, zda to ‚Mejdni‘ neměli zabalit v okamžiku, kdy od nich odešel Bruce Dickinson. I následující krátká, byť autorsky nevydařená etapa se záskokem v podobě Blaze Bayleyho by byla jakž takž omluvitelná a pochopitelná, ale co dobrého a kvalitního přinesl comeback s nejslavnějším zpěvákem z roku 1999? Ty písně by šly spočítat na prstech jedné ruky. Ostatně, kolik jich na právě emitované live kolekci najdete? Nebo jinak: kolik z těch opravdových hitů první kategorie nenajdete na některém z povedenějších starších záznamů?
Zklamání, smutek, nic víc. Někdejší absolutní bozi klesli na úroveň vysmívaných kašpárků.
František Kovač
Comments are closed.