Sleazy RoXxX

SLEAZY ROXXX
24. listopadu 2010, Praha, Exit Chmelnice

Na tenhle koncert jsem chtěl hodně rychle zapomenout. Když jsem ovšem zjistil, že se panáčci chystají v březnu 20211 hned třikrát předskakovat slovutnému americkému dirty rock’n’rollovému kytaristovi Adamu Bombovi (13. 3. Poděbrady, 15. 3. Liberec, 16. 3. Plzeň), briskně jsem ze svého ‚chytrého‘ telefonu vylovil autentické zápisky, které jsem si onoho osudového večera na sklonku loňského listopadu učinil. Důvod má celá tahle opožděná reportáž jediný, srazit následující tvrdou kritikou začínající kvartet z nadoblačných výšin zpátky na zem, a předejít tak ostudě vpravdě mezinárodního formátu.

Na vůbec první veřejné vystoupení glamrockové kapely SLEAZY ROXXX jsem se těšil. A to nejen proto, že podobných spolků působí na domácí scéně minimum a já mám pro tento hudební styl určitou slabost. Texty, které jsem četl ještě před tím, než kapela vyrazila do studia, mi totiž přišly v rámci daného žánru opravdu vtipné – a vhodné. Holky, chlast, holky, drogy, holky, silné motory, holky, holky a tak dál a tak podobně. Stejně tak zamýšlená nejen pódiová prezentace souboru, jejíž detaily jsem měl v předpremiéře k dispozici takříkajíc z první ruky, neboť některé kostýmy hudebníkům realizovala moje manželka, oděvní návrhářka. Dokonce ani čtyřpísňový demosnímek, který během doslova pár dní vznikl ve studiu Aquarium Radka Kurce (aktuálně sólový projekt Gang, jinak kapela Empire), nebyl úplně pitomý, byť patřičnou nováčkovskou daň na něm Sleazy RoXxX bezpečně odvedli.

Jenže, jak známo, od slov k činům bývá často zatraceně daleko. Hned jak čtveřice vyleze na pódium žižkovského klubu, je nad slunce jasnější, že je to celé takové malé české. Do sokolovny v minimální vzdálenosti 50 km od Prahy dobré, do hlavního města ovšem nedostatečně dobré – a hlavně kvalitní, respektive nekvalitní a nezajímavé. Hoši si zatím totiž pouze hrají na to, že hrají rock & roll. Navíc způsobem, kterému se říká ‚podnikání po česku‘. Vlastní, stále pouze čtyřpísňový repertoár ředí do podoby regulérního setu dosti otrocky a nepřesně hranými cover verzemi, mj. Crashdïet, Hardcore Superstar, Poison. Původně zasněnou To Be With You z repertoáru Mr. Big dává zpěvák Leoš aka Lee Glambert dokonce s textem v ruce, respektive přímo před obličejem, nehoráznými pauzami na načtení textu a totálně nezvládnutou výslovností i intonací. Takovéhle faux pas jsem už opravdu hodně dlouho nezažil!

A velké problémy má podivně natupírovaný (spíš aktuální emo styl než osmdesátkový rock) frontman i v dalších skladbách, především s tím vůbec udýchat jejich tempo. A to je na jevišti totálně strnulý, statický a křečovitý. Nejvýrazněji se jeho vokální nedostatečnost – a nejde mluvit o momentální indispozici, na kterou se po koncertě snažil vše svalit, protože podobně nezvládnutý je jeho projev na zmiňované studiové nahrávce – podepsala na stěžejním pilíři celého setlistu, baladě vlastní provenience Live Fast – Die Young. Přes její geniálně patetický a jaksepatří klišé plný text se žádná z tuctu fanynek pod pódiem nesvlékla. Místo toho jim totiž bylo spíše do smíchu než cokoliv jiného … o pánském osazenstvu ani nemluvě.

Do budoucna by to rozhodně chtělo méně pózy a mnohem více hudby. I v glam rocku jde totiž především o ni. A jak už jsem říkal, debutový materiál Sleazy RoXxX není sám o sobě vůbec špatný. Otázkou pochopitelně zůstává, zda na to mají hoši dostatek talentu … a rozumu. Určitě by ale stálo za to to zkusit. Podle mého názoru ovšem s jiným frontmanem. Úplně marní totiž ani naživo, především po instrumentální stránce, na rozdíl od mnoha dalších, nejsou. Třeba koncertní zvuk mají opravdu velmi dobrý a to není zrovna žádná ‚maličkost‘.

 

Text: František Kovač