Autorské texty publikované na stránkách magazínu Rockshock.
Na Blue & Lonesome není zaznamenána jediná píseň, kterou by složil tvůrčí tandem Mick Jagger & Keith Richards. Natáčení trvalo všeho všudy tři dny a proběhlo přesně před rokem. Většina stop je sejmuta při živém skupinovém hraní, postprodukce byla minimalistická. Ústřední čtveřici je dohromady 289 let.
Opus. První slovo, které mě po úvodním poslechu nového koncepčního díla klatovských Asmodeus napadlo. A hned vzápětí myšlenky, zda v případě Pasti na Davida Kleinera slouží texty hudbě, hudba textům, nebo zda jde o jejich vyrovnanou symbiózu. S dalšími poslechy jsem postupně docházel k přesvědčení, že univerzální odpověď na tuto otázku neexistuje, protože je tomu v každé pasáži alba jinak. A že je to tak dobře a správně, neboť díky tomu může mít celý příběh svůj neschematický rytmus a vývojový spád, každá jeho část vlastní osobitý akcent.
Minimálně posledních deset let se ke každé nové studiové nahrávce Boba Dylana přistupuje, jako by měla být tou úplně poslední. A že už jich bylo pět. Na jednu stranu není divu, tenhle gentleman má na závěr kariéry takříkajíc věk, navíc nikdy nebyl vzorem zdravého životního stylu. Na stranu druhou ovšem, kdo ho alespoň trochu lépe zná a nepodléhá tupému mediálnímu klišé věčného mrzouta, psí hlavě, kterou mu bulvár už více jak čtvrtstoletí neumně nasazuje, dobře ví, jak moc ho tvorba – ten neustálý souboj s múzami a vnitřním hlasem na straně jedné a venkovním světem se všemi jeho krásami a bolestmi, zarytými fanoušky i škarohlídy na protější – těší, jak ho osvobozuje. Proto ostatně po šedesátce místo důchodového spánku na vavřínech pro umělce, jež změnili svou dobu, nepolevuje v kadenci emisí nového materiálu.
Již tento pátek, 25. listopadu 2011, proběhne v ostravském klubu Fabric monstrózní oslava dvaceti let nepřetržité existence metalové mlátičky jménem MALIGNANT TUMOUR. Proto jsme ani na okamžik neváhali, využili vhodné příležitosti a v rámci prvního ‚Výslechu‘ speciál podrobili našim všetečným otázkám celou kapelu. Kloudné slovo jsme nakonec ovšem vypáčili pouze z tria ŠIMEK – BILOS – DAVID, tedy Robert Šimek (baskytara, zpěv), Martin Bílek (kytara, zpěv), David Ševčík (bicí).
Kapelu TITANIC jistě nemusíme znalcům tuzemské rockové scény dlouze představovat. Vznikla v roce 1984 v Brně, tehdy ve složení Z. Černý (zpěv, kytara), M. Horňák (kytara), J. Hradecký (baskytara) a S. Fric (bicí). Hned v následující sezóně vystřídal Hradeckého u čtyř strun Milan Hanák, kterého můžeme považovat za historicky nejstabilnějšího člena celé formace; byl totiž od té doby v každé inkarnaci souboru působící pod hlavičkou Titanic. Že návraty legend nebývají jednoduché, se obnovená skupina natvrdo přesvědčila v nedávné minulosti. Letos se ale každopádně Titanik chystá vynořit na hladinu znovu!
RINGO STARR & ALL STARR BAND 29. června 2011, Praha, Kongresové centrum Johna Lennona považuji za největšího umělce dvacátého století, Ringo Starr je pro mne kvintesencí pojmu ‚Beatles‘, který díky němu ve své čiré podobě chutě přežívá do dnešních dní. Zatímco se Paul McCartney po rozpadu nejslavnější kapely v dějinách takzvaně moderní hudby vrhl střemhlav do vln bezpohlavní pop music, aby tyto vody bez zásadnějších karambolů...
Kéž by byl svět tak jednoduše černo-bílý, jak nám ho v ideově aktualizovaném a technologicky modernizovaném spektakulárním představení dvojalba The Wall prezentuje někdejší mozek Pink Floyd, toho času sedmašedesátiletý sólový umělec, skladatel, baskytarista a zpěvák ROGER WATERS, který se do Prahy vrátil téměř přesně po čtyřech letech od okamžiku, kdy českému publiku samostatně přehrál jiné kolosální dílo z dob svého působení v PF, Dark Side Of The Moon. Kéž by za veškerou bídu chudých mohli ti bohatí, kéž by šlo svobodu a spravedlnost vždy obhájit nenásilnou cestou, kéž by všichni na světě byli tak morálně silné a sociálně zakořeněné osobnosti, že by žádná církevní, politická či ekonomická organizace neměla šanci jimi manipulovat, kéž by pravda byla vždycky jenom jedna, kéž by láska byla univerzální hodnotou.
Své šesté studiové album Drsnej kraj právě vydává pražské rockové kvarteto ŠKWOR, působící poslední dekádu ve složení Petr Hrdlička (zpěv, kytara), Leo Holan (kytara, programming), Tomáš Kmec (baskytara), MARTIN PELC (bicí). Právě posledně jmenovaný, služebně nejmladší člen formace odpovídal na mé otázky.
NASHVILLE PUSSY, BLACK BULL, THUNDERBIRDS 20. února 2011, Praha, Exit Chmelnice Začnu záměrně od konce. Právě jsem potřetí v životě na vlastní kůži prožil pekelnou koncertní jízdu s americkou dirty rock’n’rollovou formací Nashville Pussy. Po všech stránkách zcela ukojen se chystám opustit žižkovský klub Chmelnice, avšak u stolku s kapelním merchandisingem mě s vytřeštěnýma očima chytá za předloktí Jirka ‚Hroch‘ Kaiser a žadoní o radu, který...
Na tenhle koncert jsem chtěl hodně rychle zapomenout. Když jsem ovšem zjistil, že se panáčci chystají v březnu 20211 hned třikrát předskakovat slovutnému americkému dirty rock’n’rollovému kytaristovi Adamu Bombovi (13. 3. Poděbrady, 15. 3. Liberec, 16. 3. Plzeň), briskně jsem ze svého ‚chytrého‘ telefonu vylovil autentické zápisky, které jsem si onoho osudového večera na sklonku loňského listopadu učinil. Důvod má celá tahle opožděná reportáž jediný, srazit následující tvrdou kritikou začínající kvartet z nadoblačných výšin zpátky na zem, a předejít tak ostudě vpravdě mezinárodního formátu.