Už je to tady! Zákulisní informace o spolupráci trojice bývalých členů Guns N´ Roses, jmenovitě kytaristy s úžasným feelingem a neodmyslitelnou cigaretou na rtech Slashe, punkově rtuťovitého basisty Duff McKagana a vždy usměvavého a strojově přesného bubeníka Matta Soruma, se definitivně oficiálně potvrdila. Doplněni McKaganovým spoluhráčem-kytaristou z uskupení Loaded Davem Kushnerem a zpěvákem rozklížených Stone Temple Pilots Scottem Weilandem vystoupili 19. června v losangelesském El Rey Theater pod názvem VELVET REVOLVER. Zahráli šest skladeb, dostali do kolen všechny příchozí a na tiskovce ohlásili začátek regulérní kapely, která byla doposud označována pracovním názvem ‚The Project‘. Jaké peripetie tomuto triumfu předcházely a co skupinu čeká v nejbližších měsících se dozvíte v tomto článku.

Ztráta iluzí
Píše se rok 1994 a je nad Slunce jasnější, že stávající sestava Guns N´ Roses už nikdy na turné nevyrazí, natož aby se společně zavřela do nahrávacího studia. Slash, na rozdíl od druhé mozkové hemisféry souboru zpěváka Axla Rose, nehodlá sedět doma s rukama v klíně a poddávat se depresím. Bere si příklad z kolegy McKagana, který již před rokem vydal sólový debut Believe In Me, na němž se koneckonců Slash i s dalšími Gunners – Mattem Sorumem (bicí), Gilby Clarkem (kytara), Dizzy Reedem (klávesy) a Teddy ‚ZigZag‘ Andreadisem (harmonika; člen koncertní sestavy GNR) – vedle např. Jeffa Becka a Lenny  Kravitze pohostinsky podíleli, a zakládá vlastní projekt Slash’s Snakepit. V jeho studiové sestavě, která během roku nahrává později platinové album It’s Five O’Clock Somewhere, figurují jak již  zmínění Sorum, Clarke, Reed a Andreadis, tak Mike Inez (baskytara; Alice In Chains, Ozzy) a Eric Dover (zpěv; Slashe zaujal na klubovém koncertě vlastních Jellyfish, následně píše většinu textů na album).

Díky těmto dvěma počinům se samozřejmě spekuluje o reunionu GNR bez vyšinutého Axla, nic takového ovšem není na pořadu dne. Hvězdná sestava totiž pouze natáčí zmíněné studiové album a promo klip k písni Beggars & Hangers-on. Inez se vrací k práci na novém albu domovských Alice In Chains a Sorum podléhá Roseově pozvánce k tvorbě nového materiálu pro GNR, který nakonec není nikdy realizován. Koncertní rytmiku Snakepitu pak tvoří Brian Tichy a James Lomenso. Turné zavítá i do slovenské Bratislavy, ČR žel zůstává opomenuta.

Po návratu z úspěšného celosvětového turné je Snakepit s příslibem dalšího alba odložen ad acta. Sestava se rozutíkává k vlastním projektům, z nichž především ty Clarkovy (The Hangover, Rubber, Swag ad.) vešly ve všeobecnou známost. Slashe oslovuje nabídka vystoupit v létě 1996 v maďarské Budapešti na monstr festivalu Sziget, konajícím se na ostrůvku Obuda. Kudrnatý struník výzvu přijímá a pro tuto příležitost sestavuje Slash’s Blues Ball, se kterým před 206 tisíci diváky triumfuje jako hlavní hvězda celé show, servírujíc takové standardy jako Stone Free, Hootchie Cootchie Man, Suspicious, Knockin‘ On Heaven’s Door, Bad Luck! nebo Key To The Highway. Soubor, který vedle Slashe tvoří Teddy Andreadis (zpěv, harmonika), Johnny Griparic (baskytara), James Bradley Jr. (bicí), Bobby Schneck (kytara) a Dave McClarem (saxofon) následně ještě téměř rok brázdí americké kluby, album však žádné nenahrává. Zatracená škoda!

V říjnu 1996 se Slash definitivně distancuje od všeho budoucího pod značkou Guns N´ Roses. Je to výsledek jeho četných jednání s Axlem Rosem, která vedli v průběhu předchozích dvou let. Jediné možné hudebním pokračován GNR totiž Slash vidí v zajetých rockových kolejích, zatímco Rose si budoucnost představuje mnohem více techno-industriálně. Je vymalováno! Slash dál koncertuje se svými Blues Ball a po jejich přátelském rozchodu ohlašuje nové album Snakepitu. Duff McKagan (nyní kytara) a Matt Sorum (bicí) spolu se Stevem Jonesem (kytara, zpěv; jinak Sex Pistols) a Johnny Taylorem (baskytara) zase projekt Neurotic Outsiders, se kterým vydávají stejnojmenné našlápnuté punkrockové album.

Do konkurzu na novou sestavu Snakepitu v roce 1997 se přihlašuje více jak 300 seriózních zájemců. Vybráni jsou Matt Laug (bicí; ex-Venice), Johnny Griparic (baskytara; ex-Slash’s Blues Ball, The Screaming Cocktails), Ryan Roxie (kytara; ex-Dad’s Porno Magazine, Alice Cooper, Gilby Clarke) jehož posléze v koncertní sestavě nahrazuje Keri Kelli (ex-Warrant, Ratt, ad.) a Rod Jackson (zpěv; ex-Ragdoll). Nová parta se chutě vrhá na tvorbu nového materiálu. Vzhledem k tomu, že nemají podepsánu žádnou nahrávací smlouvu, užívají si společný bezstresový jamming více jak rok. Na přelomu let 1998/99 pak vyrážejí na zahřívací turné před natáčením očekávaného alba. To vychází 10. října 2000 s všeříkajícím názvem Ain´t Life Grand a je ještě lepší než debut! Následuje velká propagační šňůra, jejíž část se ovšem musí zrušit kvůli Slashovu zápalu plic. Poslední koncerty se odehrávají v červnu 2001. Poté hlavní hrdina ohlašuje práci na osobním projektu etnické hudby.

The Project
V mezidobí druhého Snakepitu se Duff McKagan věnuje svým dalším punkovým projektům. S Ten Minutes Warning vydává v roce 1998 stejnojmenné album, o rok později dokončuje sólovou desku Beautiful Disease, která ovšem kvůli problémům labelu Polygram nikdy nevyšla. V roce 1999 formuje kapelu Loaded, s níž naživo nahrává materiál ze zmíněného nevydaného sóloalba, který v omezeném nákladu 20tisíc kusů vydává jako Episode 1998: Live. V roce 2001 pak vydávají ještě řadovku Dark Days. Průběžně také jako baskytarista vypomáhá se sólovými alby dalšímu ex-Gunnerovi Izzy Stradlinovi (117 – 1998, Ride On – 1999, River – 2001, On Down The Road – 2002). Ten odešel od kapely po nahrání dvojalba Use Your Illusions kvůli nepřekonatelnému osobnímu odporu k tehdejším velkým show a hvězdné popularitě souboru. Na tomtéž zkrachovala i jeho účast ve Velvet Revolver. Ale nepředbíhejme!

Matt Sorum se kromě domovských The Cult, které kvůli GNR před lety opustil, věnuje i několika filmovým projektům a taky vlastní koncertní skupině Camp Freddy, s níž nárazově vystupují takoví sólisté jako Dave Navarro, Macy Gray, Moby, Robbie Williams nebo Sebastian Bach. A právě tady je potřeba hledat prvopočátky uskupení The Project, z něhož vzešli Velvet Revolver.

Loni 29. dubna se totiž v Key Clubu odehrála benefice pro rodinu zemřelého bubeníka z Ozzyho bandu Randy Castilla, kterého sklátila rakovina. A právě Sorum, jakožto excelentní bubeník s výbornými organizačními schopnostmi, je vyzván, aby na akci vystoupil s několika přáteli. Matt neváhal a oslovil někdejší spoluhráče Slashe a Duffa, s nimiž od rozpadu GNR již něco společných projektů spáchal. Prý se už dlouho neviděli… No a protože chtěli mít výrazného zpěváka, Slash přizval na pomoc Joshe Todda z hudebně spřízněných Buckcherry (v Praze předskakovali Kiss na turné 3D Psycho Circus). To ale ještě není všechno. Když totiž Steven Tyler z Aerosmith zjistil, jaká parta se pro tuto příležitost dala dohromady, okamžitě volal Sorumovi, ať s ním počítají jako hostem! Vystřihli pak společně pecku Mama Kin, kterou už Tyler několikrát předtím naživo zpíval i s GNR. Aerosmith totiž na GNR vyloženě trpěli a především ústřední dvojice Toxic Twins (Tyler-Perry) nevynechala téměř jedinou příležitost, když se kapelám nějakým způsobem křížily koncertní destinace, aby si nezajamovali na jednom pódiu.

Kdo byl na místě, nebo alespoň shlédnul video z téhle vydařené show, stěží se ubránil husí kůži případně dojetí – to podle nátury. Když pak ústřední trojice Slash/Duff/Matt druhý den překlepala drsné ráno, navzájem si prý volala, zda se jim to nezdálo… Palcové titulky senzacechtivých denníků mezitím referovali o včerejším nočním triumfu ‚Cherry Roses‘ či ‚Buck N´ Roses‘, jak promptně seskupení pokřtili, a pouštěli se do odvážných spekulací ohledně budoucnosti tohoto souboru. Pod návalem dojmů se čtveřice zanedlouho schází, aby se dohodla na pokusných studiových sessions, ke kterým je přizván ještě kytarista Buckcherry Keith Nelson. Muzikantská chemie však nefunguje jak má a tak je duo mladíků zdvořile vypoklonkováno. Trio zbylých harcovníků začínají jejich nejbližší cejchovat názvem The Project. Prý proto, že nikdo neví, jak to všechno dopadne…

Zamlženo je několik následujících měsíců, až trochu jasno do situace vnáší oficiální angažování Dave Kushnera (ex- Suicidal Tendencies, Misfits, Danzig, Loaded ad.) na post druhého kytaristy. Kushner je nejen Duffův spoluhráč z punkové úderky Loaded, ale dokonce i Slashův spolužák ze střední školy. Sečteno a podtrženo, žádný rušivý element, jak tomu bylo v případě jeho mladšího předchůdce. Zbývá najít zpěváka. Což se ovšem lehce řekne a mnohem hůře udělá. Jako první byl osloven již zmíněný Izzy Stradlin, který se následně i podílel na kompozici několika nových skladeb, bohužel od rozdělané práce utekl s jeho starým známým vysvětlením – znechucením ze světa šoubyzu. Jak se totiž dalo předpokládat, média nenechávají The Project v klidu pracovat a bulvár každou chvíli přichází s nějakou tou ‚zaručenou zprávou‘ z tábora skupiny – například před Vánoci 2002 tvrdili, že je hotovo více jak 40 písní…

Následuje regulérní konkurz, kterého se účastní více jak 600 zpěváků. Do užšího výběru čítajícího cca stovku nejzajímavějších, jež jsou následně pozváni přímo do studia, patří mj. Sebastian Bach (ex- Skid Row), Kelly Shaefer (ex-Neurotica), Travis Meeks (Days Of The New) i Josh Todd (nyní již ex-Buckcherry). Vynaložené úsilí však není korunováno úspěchem. Kapele se nikdo nezamlouvá na sto procent. Situace se zdá být patová. Naštěstí zasahuje Duffova manželka. Ta se totiž zná s partnerkou Scotta Weilanda, zpěváka Stone Temple Pilots a dobře ví, v jakém rozkladu se jeho domovský soubor nachází. Seznamuje tedy McKagana s Weilandem a náhle je ruka v rukávě! Nikdo neřeší Scottovy drogové excesy a problémy se zákon, ani jeho hrozící uvěznění související právě s drogami. Když si prý dokázali poradit se svými nesčetnými závislostmi, není pro ně žádný problém pomoci z nouze kamarádovi. Protože nejdůležitější ze všeho je, aby TO fungovalo. A funguje to zatraceně dobře. Což pětice vzápětí dokazuje svým hudebním vkladem filmu The Italian Job, pro který nahrává vlastní verzi pinkfloydovské Money. Na klávesy spoluúčinkuje starý známý Teddy Andreadis. Druhým počinem pak je vlastní vypalovačka Set Me Free, použitá ve sci-fi snímku Hulk (aktuálně v našich kinech). Upoutávka na film s podkresem právě Set Me Free běží při zápasech nejvyšší zámořské basketbalové soutěže NBA. Budoucnost se zdá být, ech, růžově nalinkována. Letos v květnu je ovšem Weiland zadržen kvůli dalšímu ze svých drogových prohřešků. Kauce 25 tisíc dolarů mu zajišťuje dočasnou svobodu, soud má proběhnout začátkem září. Ale to bychom moc přeskakovali.

Když Revolver, tak Velvet!
5. června se Scott Weiland oficiálně stává zpěvákem dosud bezejmenného uskupení Slash/McKagan/Kushner/Sorum. To je zároveň oficiálně pokřtěno na Velvet Revolver. Název vznikl spojením Slashova ‚Revolver‘, před které právě Weiland dodal přízvisko ‚Velvet‘ (sametový). Následuje první veřejný koncert, který se odehrává ve čtvrtek 19. června ve vyprodaném losangelesském El Rey Theater. Setlist vypadal následovně: Bodies (Sex Pistols), Set Me Free (VR), Sex Type Thing (Stone Temple Pilots), It’s So Easy (GNR) a Slither (VR). Slash hrál na zbrusu novou černou kytaru značky B. C. Rich a Weiland několikrát skočil do rozvášněného davu pod pódiem i se svým pověstným megafonem v ruce.

Měl jsem to štěstí vidět záznam z inkriminovaného vystoupení a upřímně vám říkám – už se nemůžu dočkat debutového alba, které by prý teoreticky mohlo vyjít ještě před letošními Vánoci. Vše ale záleží minimálně na tom, jak dopadne Scottovo soudní stání, které je na webu kapely příhodně uvedeno na prvním místě v sekci ‚Následující akce‘. Nezbývá než držet palce a doufat!

 

Text: František Kovač