Své šesté studiové album Drsnej kraj právě vydává pražské rockové kvarteto ŠKWOR, působící poslední dekádu ve složení Petr Hrdlička (zpěv, kytara), Leo Holan (kytara, programming), Tomáš Kmec (baskytara), MARTIN PELC (bicí). Právě posledně jmenovaný, služebně nejmladší člen formace odpovídal na mé otázky.

Právě jste vydali šestou řadovou desku. Myslíte si, že kopírování zabíjí hudbu?
To je otázka, která je v dnešní době už poněkud víc diskutabilní než před pár lety. Tenkrát způsobil nástup kopírování kapelám a gramofonovým firmám opravdový kolaps, ale dnes už se situace poměrně stabilizovala. Je to fenomén, se kterým prostě musí každý počítat. Tok financí pro muzikanty už dnes plyne především z živého hraní a vydavatelství se musejí specializovat jen na osvědčené koně. Na druhou stranu je to pro spoustu začínajících kapel jediná možnost jak dostat svoji tvorbu mezi lidi. Jinak to už asi bohužel nebude.

Jakým způsobem jste v kontaktu, respektive jak sledujete aktuální hudební dění? Ochutnáváte on-line, stahujete, kupujete, chodíte na koncerty, čtete? Co, kde, jak a jak často?
Díky tomu, že hrajeme opravdu často, máme o české scéně průběžný přehled. Hlavně na letních festivalech je k vidění plno nových partiček. Při každé návštěvě na naší vydavatelské firmě se pak vrháme na ten štůsek propagačních cédéček a totálně jim to tam vybrakujeme, takže světová hudební produkce je taky vyřešená. No a na YouTube kouká snad každý na světě.

Není formát dlouhohrajícího alba v roce 2011 u kapely vašeho formátu přežitkem, reliktem staré doby vhodným pouze pro zkostnatělé legendy?
Moc jsem nepochopil, co tím vlastně myslíš. Až budeme mít tenhle názor, tak to nebudeme dělat…

Spousta kapel hrajících ‚moderní‘ muziku hledá různé nové cesty. Vy sami standardní CD doplňujete bonusovým DVD se záznamem koncertu a digipackovým obalem. Žádá si to doba, protože jinak by si fanoušci obyčejné album na fyzickém nosiči nekoupili, nebo je za tím ještě něco jiného? Ostatně, neděláte to poprvé; systém se tedy osvědčil?
Osvědčil neosvědčil … není to jen o tom. Každá kapela se snaží zanechat toho po sobě co možná nejvíc. Je to její vizitka, nebo naopak důsledek lenosti. Fanoušky nezajímá jen muzika, ale i všechno okolo ze zákulisí. Proč jim to neukázat, když je ta možnost?

Zkus popsat rozdíly mezi nahráváním předchozích desek a novinky Drsnej kraj. Kam se během doby posunula technika, trendy, vaše schopnosti, zkušenosti…? Jak se ty změny konkrétně projevují?
Na každou desku si necháváme víc a víc času. Nahráváme vlastně průběžně celý rok a Leo dokupuje do studia pořád nějaké nové mašinky. My ostatní ani kolikrát nevíme, co to všechno umí za věci. Rozhodně ale dochází k čím dál větší názorové shodě, co vlastně od nové desky čekáme a jak by to asi mělo znít.

Proč si novou desku opět produkujete sami?
Každá zkušenost z minulosti nás jen utvrzuje v tom, že už to nejspíš nikdy jinak nebude. Občas se objeví nějaký nápad někoho přizvat, ale nakonec se sami navzájem přesvědčíme, že je to blbost. (smích)

Jaké poselství chcete prostřednictvím nového alba sdělit svým posluchačům, potažmo světu? Co se skrývá pod povrchem? A jak se to případně liší od minulých nahrávek?
Víš, jaké poselství chceme sdělit především? Že nás to baví! Co se textů týká, většina jich je v podstatě dvoj- a nebo i více smyslných a záleží na každém, co si v tom najde – a hlavně chce, nebo nechce najít. Vždycky to tak bylo.

Proč jste na DVD zaznamenali právě koncert z Prahy-Kbel? Jaké typy koncertů vlastně nejradši hrajete? Kde se vám hraje nejlépe, a naopak?
Ten sál ve Kbelech vyhovoval jak svojí polohou, tak i po technické stránce a hrálo se nám tam vždycky dobře. Nejde takhle jednoznačně říct, kde se nám hraje líp nebo hůř. Někdy je to v malém klubu totální mazec a někdy to stojí na velkém pódiu za h… Ale obecně jsou samozřejmě velká pódia lepší. Dá se tam víc běhat…

…říkáš ty jakožto bubeník!
(smích)

Jak se živá nahrávka připravovala? Jak vše probíhalo přímo na místě a jak vypadala postprodukce sejmutého materiálu?
Měli jsme tam několik mladých nadějných kluků s kamerami a dopoledne jsme si vlastně zahráli celý set nanečisto, přičemž se už snímaly některé detailní záběry. Potom to dostala firma, která se starala o střih, zvuk a authoring. Je ale fakt, že i do toho jsme zasahovali. Víš, jak to je. Co si neuděláš sám, nebo alespoň nepohlídáš…

Nemáte zahraniční ambice – po tolika letech na nepříliš velké a snad ještě méně progresivní, respektive ještě více strnulé a zakonzervované české scéně?
Jsme kapela, která zpívá česky a to se nezmění, takže tím jsou naše ‚hranice‘ jasně určené. V poslední době se začínáme rozhlížet na Slovensku, ale tím tyhle ambice prozatím končí.

Má podle vašeho názoru smysl, aby česká kapela zpívala anglicky, ať už doma českým fanouškům, nebo jen ve své exportní mutaci?
Pokud je o tom ta parta přesvědčená a lidi jim to věří, tak to určitě smysl má. Ale třeba jednou nastane celosvětový boom češtiny. (smích)

Jak bude vypadat propagace nového alba v nejbližších týdnech a měsících?
Rozhovory, koncertování, rozhovory, koncertování, rozhovory…

A vaše další plány do budoucna…?
Víc koncertů a míň rozhovorů.

 

Text: František Kovač