Původně mělo album Alimania vyjít pod hlavičkou nového seskupení Old School Gang. Nakonec ale na trh míří jako debutový počin sólového performera JAKUBA MOHAMEDA ALIHO. To ovšem nic nemění na skutečnosti, že se na tomto projektu zásadním způsobem podílel Daniel Landa jako producent a ex-Lunetic Martin Kocián jako spoluautor.
Nejsem žádnej jelimánek
Žižkovák Jakub Ali je na tuzemské hudební scéně zatím velkou neznámou. Co se zdejšího kriminálního podsvětí týče, je situace ovšem zcela opačná. Alespoň se to říká. Prý šéfoval jednomu velmi ostrému gangu… Fakt, že dvaatřicetiletého rappera do hudebního světa vtáhl ‚opravdový chlap‘ Dan Landa, ostatně mluví za vše. Kazatelův učen, charismatický lump? A nebo prostě: drásavý šansoniér moderního střihu z periférie? Posuďte sami třeba podle přiloženého komentáře jednotlivých textů, jejichž je Jakub výhradním autorem. Tvrdí, že se do svých textů snažil vepsat návod pro kluky z ulice, jak se nedostat do nejhorších potíží. „Nebuď posera – nechtěj se dostat do basy, nedělej kšefty s Rusama, nesázej na štěstí.“
K formování tohoto světonázoru mu posloužily zkušenosti z jeho osobního života – rasové problémy, rvačky, drogy, psychiatrická vyšetření, pobyty v pasťácích i protikomunistické rebelie. Pro dokreslení situace dodejme, že jeho otec je Kurd z Iráku, spisovatel, někdejší politický vězeň na útěku.
„Když mě za poslouchání Kryla a další rebelie komunisti vyhodili ze strojní průmyslovky, měl jsem spřízněné učitelské duše na zemědělské škole. Ty tam pro změnu uklidili za politické škraloupy,“ přibližuje svou minulost částečně Ali, a dodává: „Pořád se cítím jako vyvrhel. A tak to zůstane!“ Když si pořádně pohledem změříte jeho pokérované pracky, je vám jasné, že minimálně tohle je pravda. No a když se ho na tvrdo zeptáte, jak opravdově to vlastně všechno myslí, vycení na vás svůj zlatý zub a bezelstně pronese: „Nikomu to nevnucuju, ale když to někdo pochopí a vezme, jenom dobře!“
Brácha Kocián, strejda Landa
Alimania vznikla z Jakubova přátelství s někdejším členem boybandu Lunetic Martinem Kociánem. Původně zamýšlený projekt Old School Gang ale nakonec vydavatelská společnost smetla ze stolu a album se rozhodla vydat jako Aliho sólodebut. Kocián nebyl proti. Navíc do party přizvali všehoschopného ostříleného borce Daniela Landu. „Martinovi jsem pomohl já, mně pomohl Dan. Díky němu jsem přehodnotil svůj život, který byl hodně klikatý,“ tvrdí Ali, jenž měl stejně jako Kocián problémy s drogami. Ostatně, na albu o tom zpívá v písni Obchodník s tmou.
K hudebně pochybné minulosti svého parťáka pak jednoznačně říká: „Martin Kocián je správný kluk, který je dnes úplně jiný než předtím. A to, že prodal půl miliónu cédéček, mluví jednoduše za vše!“ Kromě dvojice Kocián – Landa se na Aliho debutu podíleli i například Jiří Jurtin, Honza Šmejkal, Kája Mařík, Athina Langoská či Jana Koubková.
Veškerou kontroverznost své osoby podtrhuje Ali tímto svým výhledem do budoucna: „Když nás bude někdo chtít, budou i koncerty. Ale nijak nepředbíhám. Ani nemám touhu být populární, na takové věci nemám náladu.“ Věřte nebo ne…
Štěstí
„Člověk by neměl mít ruce v kapsách a čekat, že se štěstí namane. Na to už nevěřím. Je mi dvaatřicet a už si za ním jdu sám. A až ho potkám, tak už na něj nebudu jen tak hodnej: zatahám ho za vlasy a zlomim ho v pase.“
Obchodník s tmou
„Až do roku 1996 je tohle čistá autobiografie o váze čtyř gramů kokainu denně. Problém byl v tom, že jsem na drogu vždycky měl, takže jsem nemusel žebrat, ani si rychle sáhnout na dno. Tahle písnička je prostě hlas můj, mých sraček, zároveň alarm a zároveň i cesta ven pro všechny lidi, kteří mají podobné pocity a nevědí, co s nimi.“
Slon
„To je průřez životem, pohled někoho shora, kdo říká, že tvoje cesta může bejt studená, anebo horká, že si ale máš všímat určitejch věcí a bude určitě dobrá. Klip k téhle písničce má záměrně jedovaté barvy: jednak zbožňuju barvy starejch americkejch filmů, jednak jde celkově o obrazový protipól dětských duší. Všichni, kdo z dospělých v klipu účinkují, jsou mí kamarádi a já pokládal za správný je tam pozvat. A nakonec se i se svými dětmi vozí na jednom kolotoči…“
Voják
„Tahle písnička je ironie. Celá moje rodina je poznamenaná válkou, nekoukám na Ramba a ani se tak necítím. Tuším, že v Blesku jsem si přečetl, jaký žold dostávají naši vojáci v Afgánistánu a celý mi to přišlo uhozený – vraždit na 60 tisíc měsíčně? Stounovskej riff se mi vryl do paměti spolu s filmovým obrázkem – vrtulník naloženej bažantama, nešťastný letěj vietnamskou džunglí. Silnej zážitek.“
Posera
„Tohle téma vzniklo zajímavě: přišel jsem k Landovi do studia s připraveným textem, jenže on mi řekl – dneska nebudeme dělat to, co máš hotový. Tady máš muziku a do hodiny na ni napiš text. Říkám mu strejdo, on mě synovče a já do hodiny napsal text o ‚strejdovi‘. Obecně je to vzkaz pro všechny posery, ať se svýho strachu zbavěj. Jestli já sám se posírám? Jako blázen. A jako blázen s tím bojuju.“
Psycho
„Pohled na dnešní dobu. Za komunistů se jezdilo koukat na džíny na Spořilov, dneska jsou sice všude, ale v náladě lidí rozdíl nevidím. Vidim jenom víc toho, co nemůžou mít. Vím, že kdybych žil jako 99 procent lidí v tomhle státě a měl bych tyhle problémy, možná bych se zvrhnul a začal třeba ubližovat bohatejm – vždyť život mám jen jeden a proč ho má mít někdo lepší. Do písničky jsem se snažil obtisknout celý tohle neštěstí, ze kterýho nezbude nic než se zbláznit, skočit do lodě a někam daleko odplout.“
Rusáci
„Mám doma tatínka, někdejšího politického vězně na útěku, takže samozřejmě vím, že mezi běženci jsou rozdíly; zároveň jsem se ale setkal s lidmi, kteří jsou sráči a proto svou zemi opouštějí: když nemůžeš žít ve vlastní zemi, když se neudržíš tam, kde ses narodil, je to ve většině případů hodně špatně a nesvědčí to tolik o zemi jako o tobě.„
Budeš jak dítě v poutech sedět
„Kdysi dávno jsem si myslel, že jsem superman a dnes už vím, že vedle rychlý kritiky je potřeba užívat i sebekritiku. A přiznat třeba i to, že jsem se narodil v Čechách a mám rád knedlíky. Nekecám – fakt jsem Mohamed Ali, mám mozek a ne svaly a netuším, kolikrát mě benga vzaly.„
Básníci ticha
„Básníci mě bavěj. Kdo má v sobě básníka, má v sobě i všechny jeho polohy – smutek, lásku štěstí…. A baví mě i Mejla Hlavsa. Moc mě mrzelo, že lidi tuhle písničku neznají, nová generace ani neví, kdo Hlavsa byl. Pro mě to byl rebel, ke kterému mám úctu – když jsem Básníky ticha ve studiu zpíval, strašně jsem se styděl a prosil jsem ho do nebe, ať se na mě nezlobí. Ta písnička není o mě a o mým egu, ale o tom, že On tady byl a je škoda, že už není.“
The End
„Nemůžu bejt s každým v osobním kontaktu, abych mu vysvětloval, že jsem ty věci zažil a nejsem ten, co jen blafe. Nejsem chytrej, jen prostě znám umění přežít a to je jediný, co můžu lidem předat. Nemůžu jim říct, jak mají dobře investovat peníze, jestli mají žít s tím, anebo s oním, ale můžu jim dát recept na přežití okamžiku, protože asi neexistuje situace, kterou bych nezažil. Leda hezká situace – a té se divím.“
Text: František Kovač
Comments are closed.