DOCTOR P.P. – Lochneska
Giordano/EMI / 37:17
Pokud se najde někdo nezasvěcený a na Lochnesce bude hledat nějaké velké vzletné ‚umění‘, se zlou se potáže a nepochodí. Kdo ale od Doctora P.P. – přesně v intencích jeho předchozích nahrávek – očekává porci vydařené, na cti nikterak neutrhající, skočné a roztomilé zábavy, je na správném místě. Jako pokaždé je sice potřeba ignorovat několik ne zrovna úplně povedených songů, to ale k ‚negeniálním‘ kapelám prostě neodmyslitelně patří…
Vše se výborně rozjíždí úvodní Zprávou zoufalou. Zpěv sice tradičně není přespříliš sofistikovaný, ale ten text! Ta rytmika! Ty dechy! Hit (doslovný překlad slova ‚úder‘ zde opravdu sedí!) na první poslech. „Jsem otrlej střídám pár tet / A už pár let jsem za vodou / ne náhodou / A najednou jsi ve dveřích / a vítězný slyším / tvůj smích / Já bych se pích / No to je zpráva zoufalá / zdá se, že si mě dostala / Průšvih jak hrom / Jak Vítskej dóm / Nekrvácíš / Asi seš v tom (…) Jinam se sápej / a odnes si ty krámy / No tak to chápej / já mám i jiný dámy.“ A jedeme dál.
Námořnické boogie Pirátská se sborovým „johoho“, zcela mimo čas a prostor implantovanými syntezátorovými pseudodudy a závěrečnou vpašovanou představovačkou souboru vás spolehlivě udrží patřičně naladěné. Já mám vztek z pera Petra ‚DJ Mucha‘ Hoška jednak nijak nepoleví v nastoleném tempu, druhak trefně popisuje situaci na našem šoubyzovém smetišti. Ostatně texty byly vždycky Doctorovou silnou stránkou a slovní obsah Lochnesky to jen potvrzuje. Podobně skočnou náladu jako Pirátská má i Hasičskej bál s intermezzem z Formanova Hoří, má panenko na téma tombolová tlačenka versus čokoládová koule, které se k Hagenovu textu vpravdě delikátně hodí. Country nádech tomuhle rockin’ boogie vyloženě sluší. Škoda že takto pěkně rozjetému vlaku vystavuje stopku tuctový cajdák (textově příšerná banalita a nebýt sólujícího saxofonu, tak i hudebně) Flámy jsou zdravý.
Nový rozjezd nikterak neurychluje ani střednětempá, textově i hudebně nevýrazná Zas bude dobře dua Cerman – Sahula, kterou v konečném účtování nezachrání ani precizní sbory v refrénu. Mám rád kofein je už ale naštěstí (ehm) zcela jiný šálek kávy. Kytary pánů Procházky a Hoffmanna pěkně odsekávají, rytmika Doležal – Borovička, podpořená klapkami Oty Balage a ságem Tomáše Brandejse, šlape na plné obrátky a Petr Pečený nad tím vším s přehledem švitoří své kávové vyznání z pera Lou Fanánka Hagena. Vohřejvák pak odsejpá ještě víc a lépe. I díky velmi vtipnému textíku o potajmu nasávající důchodkyni, která naštěstí špatně skončí. („Další rum udělá s babičkou bum.“)
Kotě kamenný je další cajdák z rodu zbytečných, na téhle desce ale svého druhu nejpovedenější. Textový patos totiž není tolik okázalý a muzika v refrénech trochu přitlačí na pilu. Ani následující, ve středním tempu operující titulka Lochneska o doktorově averzi ke sportování není žádný zázrak, spíš naopak, horší průměr. To rokec Nejsem starej trol, ten pravý recept na dobrou náladu, vás vyloženě rozkřepčí! Vtipný osobní text, sólující dechy, kytara i piano. Suma sumárum: nejlepší okamžik alba. Závěrečná předělávka Whisky, to je moje gusto s pěveckým defilé na nahrávání CD participujících hostů (L. F. Hagen, Josef Vojtek, sboristky), takto milá konstanta Doctorových alb, pak rozhodně neurazí.
Nebýt zbytečné vaty v podobě nesmyslných pomaláčů, byla by to na naše poměry (jak textově, tak instrumentačně a zvukově) nadprůměrná deska. Takto lze ale hovořit pouze o lepším průměru. A to je škoda!
František Kovač
Comments are closed.