V pondělí 25. října 1999 tekl v klubu Lev v areálu vysokoškolských kolejí na pražském Jižním městě proudem sponzorský Gambrinus na veřejném koncertním křtu zbrusu nového Alkeholského počinu Metla lidstva (Monitor/EMI). O dva dny později, před vystoupením nejen personálně spřízněného Harleje, plní tvůrčí duo ALKEHOLU PETR ‚KUNA‘ BUNEŠ – OTA HEREŠ svůj slib a podvoluje se mým otázkám.
Metla lidstva je vaše v pořadí již osmá deska. Kde neustále berete inspiraci pro texty, které jsou dobře z devadesáti procent o chlastu? Jen neříkejte, že pití je invenční záležitost – to nám abstinenti prostě neuvěří…
Hereš: Máš pravdu, že lidem co nepijou, naši produkci asi fakt dost těžko vysvětlíme… Tím se samozřejmě nechci nijak dotknout nějakého abstinenta, kterému se naše písničky líbí, jestli je tedy vůbec někdo takový.
Buneš: Já bych k tomu řekl jenom tolik, že alkohol a jeho konzumace je pro nás taková nepřeberná a nevyčerpatelná studnice nápadů a podnětů, že nám to psaní o něm jde vlastně samo.
Navíc reakce skalních fanoušků na nealkoholová témata nebyly zrovna dvakrát pozitivní…
Hereš: My jsme se skutečně několikrát pokusili zpívat i o něčem trochu jiném, dokonce bych řekl, že tak polovina předposlední desky Odpočívej v pokoji byla vlastně trochu úmyslně spíš o životě než o chlastu, finálně jsme ale zjistili, že naši fanoušci mají stejně radši naši klasickou tvorbu, takže jsme se zase vrátili k prověřeným tématům, což je jasně vidět i na nové desce Metla lidstva.
Buneš: Svým fanouškům chceme vyjít maximálně vstříc a protože většinu koncertů odehrajeme po venkově, na zábavách, kde se odjakživa strašně chlastá, tak se texty o pití skutečně hodí nejvíc. Alespoň naše zkušenost je taková.
Zeptám se ještě na podobnou notu. Vaše hudba je víceméně nezaměnitelná. Muzikální experimenty vám nic neříkají?
Hereš: V podstatě ani moc ne. Byly samozřejmě doby, kdy jsme pro větší umělecký dojem občas někam vpasovali třeba klávesy, ale jinak jsme moc neexperimentovali. Vlastně to ani moc neumíme a hlavně je to na hovno, dělat nějaké zbytečně složité záležitosti. My jsme naopak pyšní na to, že umíme složit dobrou písničku na tři akordy se snadno zapamatovatelnou melodií – v jednoduchosti je naše síla! Samozřejmě, že někdy zjistíme, že začínáme vykrádat sami sebe, ale to se stane každé kapele.
Buneš: Komplikovat hudbu by nám, myslím, k ničemu nepomohlo. Navíc naši fanoušci to ani nechtějí. Jim se líbí ta naše muzikální jednoduchost. Na druhou stranu si nemyslím, že by naše nová deska byla nějak primitivní. Konkrétně třeba skladba Pole makový rozhodně není po hudební stránce klasický Alkehol. Jsme ale bigbítová kapela, takže si s pěti akordama vystačíme.
Veškerý materiál na novém albu Metla lidstva pochází z vaší tvůrčí dílny, Rauer s Melmusem se při skládání flákali nebo jste jim prostor k autorské seberealizaci neposkytli úmyslně?Hereš: Radši…
Buneš: Tak Melmus je bubeník, takže neskládá a Tonda dělá věci hlavně pro Harlej. My jsme si s Otou tentokrát řekli, vzhledem k tomu, že naše poslední deska byly coververze, že tu novinku pojmeme jako za starých časů a že jí napíšeme napůl. Samozřejmě, kdyby Tonda došel s nějakým zásadním hitem, tak bychom ho natočili, ale on nepřišel s ničím, tak jsme si vystačili sami.
Nápad s fotomontážemi v bookletu pochází od vás, nebo s ním přišel grafik Martin Lepka?
Buneš: Musím bohužel přiznat, že od nás nepochází. My jsme nějaké nápady, jak na grafiku obalu tak na titul měli, ale když nám Martin představil svůj návrh, okamžitě jsme kývli. A zatím každý, kdo ten booklet viděl, tak ho chválil. Martin si sice trochu stěžoval, že si připadal jak úchyl, když ty původní děti v nějaké té školce fotil – prý se na něj tak nějak divně i dívaly – ale práci každopádně odvedl skvělou.
Na závěr si neodpustím otázku: Skutečně si myslíte, že je alkohol metlou lidstva?
Hereš: No určitě! Alkohol dokáže spoustu různých věcí – jak veselých tak bohužel i tragických. Takže určitě to metla bude.
Buneš: (souhlasně přikyvuje)
Alkehol 1999
Ota Hereš – zpěv, kytara
Petr ‚Kuna‘ Buneš – kytara
Tonda Rauer – baskytara
Martin Melmus – bicí
Text: František Kovač
Comments are closed.