Lze jen stěží spekulovat, zda si pětice Jeff Keith (zpěv), Frank Hannon (kytara), Tommy Skeoch (kytara), Brian Wheat (baskytara) a Troy Luccketta (bicí) před drahnými šestnácti lety, kdy jako pohrobci party City Kidd nahrávali v New Yorku své první ‚experimentální‘ album pod hlavičkou TESLA, malovali tak přívětivou budoucnost. Dnes totiž mají za sebou, kromě hordy oddaných obdivovatelů, 7 poctivých alb, kterých se celosvětově prodalo více jak 14 milionů kusů. Navíc se momentálně chystá na prodejní pulty jejich osmý řadový počin Into The Now, který na labelu T&T spadajícímu pod Sanctuary records vyjde 8. března. Tesla je opět zpátky!

Znovu zapojení
Příprava nového materiálu a jeho následné nahrávání trvalo téměř dva roky. Procesu byl kromě členů kapely přítomen i známý producent Michael Rosen, který měl v případě Into The Now ‚pouze‘ funkci koproducenta. Finální dvanáctka skladeb má nakonec tuto podobu: Into the Now, Look @ Me, What a Shame, Heaven Nine Eleven, Words Can’t Explain, Caught In a Dream, Miles Away, Mighty Mouse, Got No Glory, Come to Me, Recognize, Only You a Rosen ji zasvěceně komentuje slovy: „Všechny skladby plně pasují do zavedeného a léty prověřeného osobitého projevu Tesly, plně ovšem akceptují datum svého vzniku, rok 2003. Jsou to inteligentní jiskrné melodické hard rockové pecky s opravdovými vnitřními emocemi. Žádný komerční balast! “ 

Samotnému zrodu alba ale musela předcházet potřebná konsolidace souboru, který byl po emisi poslední řadovky v roce 1995 značně nekonzistentní. Zkušená pětice na to ovšem šla od lesa. Začala mohutně koncertovat a ohlasy byly více než pozitivní. Ve finále návratovou šňůru zvěčnili na dvojalbu s příznačným názvem RePlugged (ZnovuZapojeni), které v roce 2001 po pár měsících následovalo vydání výběru největších albových hitů The Best Of Tesla. Skutečným testem znovunabyté sounáležitosti se ovšem logicky stala až příprava zbrusu nového alba.

Přibližně polovina materiálu, který během nahrávacích sessions Into The Now přišel na přetřes byl rozpracován již v průběhu předloňského Rock Never Stops U.S. Summer Tour 2002. Předprodukce nahrávky pak probíhala v Hannonově studiu v Sacramentu. S výsledky byla kapela maximálně spokojena, až padlo rozhodnutí, že se v domácím prostředí bude točit celé album. Tesla se tak nemusela stresovat s omezenými nahrávacími frekvencemi, nemusela přespříliš řešit finance a mohla si dát na všem pořádně záležet. Jak Keith prozrazuje, například Words Can’t Explain a Got No Glory se “přetáčely doslova nesčíslněkrát“ zatímco Heaven Nine Eleven a Recognize byly se zase několikrát “kompletně přepsány“. Dělo se tak z jednoduchého důvodu: „Cítili jsme, že ty skladby mají skutečně něco do sebe od samého začátku, takže jsme se jen snažili dostat z nich maximum“, upřesňuje druhý kytarista Tommy Skeoch a dodává: „Každá ze skladeb na nové desce má nějakou souvislost s děním okolo nás, s událostmi, které se odehráli v posledních pár letech. Není to nic umělého, vycucaného jen tak z prstu. Šlo to všechno přímo z nás, my to jen finálně usměrňovali a korigovali.“

Pěkně do hloubky
Hlad po společné práci měla pětice takový, že dokonce změnila dříve používaný systém tvorby z převážně individuálního na mnohem více kolektivní. Navíc si přizvala již zmíněného koproducenta. Zpěvák Jeff Keith k tomu říká: „Kvalita pro nás byla tím největším měřítkem, proto jsme nespěchali. Dohodli jsme se, že na album nedáme jedinou skladbu, se kterou by někdo z kapely nesouhlasil, nebyl s ní spokojen. Chtěli jsme docílit absolutního souladu! Často jsme tedy přepracovávali i vetší celky, měli několik verzí jednoho, jen abychom dosáhli naší plné spokojenosti. Bylo nám totiž jasné, že situace, kdy většina prostě přehlasovala něčí individuální názor a hotovo, bylo to, co kapelu před lety téměř pohřbilo. A protože jsme chtěli docílit jakési absolutní objektivity, pozvali jsme i Michaela Rosena, abychom zároveň měli po ruce i maximálně fundovaný názor zvenčí. Zároveň ale v tom, že jsme chtěli od začátku skládat dohromady, byla samozřejmě i jistá vypočítavost. To rovnou přiznám. Spoléhali jsme totiž na obnovený duch Tesly a bylo nám jasné, že dohromady nám to prostě půjde lépe už jen proto, že si navzájem odbouráme možné tvůrčí bloky.“

Kytarista Frank Hannon ho doplňuje: „Asi největší strach jsem měl z toho, abych při psaní nového materiálu po skoro deseti letech nevykrádal sám sebe a nebyl tak lidem jenom k smíchu. Aby si fanoušci neřekli, že jsme tehdy přestali v nejlepším a návratem jen špiníme svůj odkaz. Na druhou stanu jsem se ale taky bál toho, aby z nás nevylezla jen nějaká křečovitá pseudomoderní deska, která nebude mít s Teslou nic společného. Myslím ale, že se nám nahrávka nakonec podařila! Na prověřených základech jsme vystavěli nové skladby, které plně odpovídají době, kdy vznikly. Jsme skutečně spokojeni. Snad budou i naši příznivci…“

Celá kapela se pak shodne, že k nahrávání přistupovali agresivněji než dříve. Tento fakt nemalou měrou ovlivnila především skutečnost, že pětice ve studiu využívala nejmodernější nahrávací technologie. Fanoušci se ovšem nemusí ničeho bát, jak glosuje frontman Keith: “Zůstáváme živou kapelou! Na koncertech nebudeme mít ani klávesy. Ty totiž se svými zvukovými bankami vždycky zavánějí podvodem…“

Michael Rosen vše uzavírá konstatováním „Ti blázni měli rozdělaných přibližně třicet věcí, kolem dvaceti jich nahráli a 12 jich nakonec vypiplali na desku. Tak si snad dokážete představit, že to fakt stojí za to.“ 

 

Text: František Kovač