PANKIX patří k nejvýraznějším představitelům nastupující rockové generace. Nedávno se umístili na druhé příčce vyhledávací soutěže Naděje Beatu pořádané stejnojmennou rozhlasovou stanicí. Momentálně připravují debutové album a chystají se licitovat o nahrávací smlouvě. K rozhovoru jsem se sešel s téměř kompletní sestavou.
Patříte k takzvaným nadějím tuzemské rockové scény. Cítíte se tak?
Fabin: Fakt patříme? Jestli jo, tak to znamená, že to, co děláme, má svoje výsledky a jdeme správným směrem. A to je skvělé. Je to takový první krůček k dalším cílům. Na nějaké oficiální pojmenování ‚naděje‘ ale zatím čekáme. Nejvíc jsme se tomu přiblížili druhým místem v rozhlasové soutěži Naděje Beatu. A jestli se tak cítíme? To je těžké. Konkurence kapel je veliká. Některé jsou dobré, některé se musí teprve najít. Ale myslím, že v každé je někde uvnitř zahnízděn pocit, že by tou ‚nadějí‘ mohli být.
Mára: Cítit se jako naděje, je poměrně zavazující. Naděje znamená, že je v tebe vkládána důvěra, kterou ale nemusíš naplnit. Na druhou stranu označení naděje je svým způsobem jistý druh ocenění.
Sany: Snažíme se dělat všechno pro to, aby se nám tohoto označení dostalo, ale jestli skutečně nadějí jsme, je spíš otázka pro posluchače. Samozřejmě bychom ale neradi zůstali jen u té ‚naděje‘.
Máte za sebou dva demosnímky a jedno promo album. Hudebně se jedná o dosti odlišné počiny. Popište jednotlivé nahrávky a zhodnoťte váš stylový vývoj.
Mára: Kapelu jsme založili před čtyřmi lety s dřívějším basákem Santym. O stylu jsme tehdy neměli moc jasno, ale představa byla o kytarovější muzice s ženským zpěvem. Sehnali jsme po kamarádech a inzerátech další muzikanty a začali zkoušet. Jak se kapela vyvíjela, docházelo klasicky k častým personálním obměnám. Po dvou letech, v první ustálené sestavě, jsme natočili demo Na měsíc, ještě s klávesami a bývalou zpěvačkou Pavlínou. Ani jednu z písniček už nemáme v repertoáru. Spíš jsme si tehdy chtěli vyzkoušet natáčení ve studiu a taky jsme potřebovali aspoň nějakou ukázku naší tvorby na svou propagaci. Pak přišly nejzásadnější změny. Místo dosavadního klávesáka k nám přišel kytarista Hroch a hlavně zpěvačka Sany, s nimiž kapela poměrně zásadně změnila výraz. Následovalo druhé demo Spýchnem, natočené v roce 2003. To už bylo hudebně někde jinde. Mnohem víc prostoru dostaly Mášiny housle, přičemž základ písniček byl ve zkreslených kytarách. Sany s námi v té době zpívala necelý půlrok, takže na někoho možná působila trochu nejistě. Její výraz se od té doby hodně změnil. Na Promo albu z letošního jara jsme se snažili ještě trochu přitvrdit a vedle houslí dostaly více prostoru kytary. Stejně to ale nebylo úplně ono, hlavně v oblasti zvuku a mixu. Teď už jsme o nějakou zkušenost bohatší a každopádně to hodláme zúročit na další nahrávce.
Nedávno navíc odešel zakládající člen Santy…
Sany: To byl jeden z nejtěžších momentů v dosavadním životě Pankix. Kapela má určitý vývoj a naše názory na hudbu se začaly trochu lišit. Postupem času bylo stále těžší hledat kompromis. Proto se zbytek kapely rozhodl sehnat jiného basáka, přestože Santy se do té doby velkou měrou podílel na tvorbě písniček. Zpětně musím říct, že to byl správný krok, protože Santy si našel kapelu, která mu stylově naprosto vyhovuje a i my jsme s novým basistou Alešem hodně spokojeni.
Jak byste tedy charakterizovali váš současný styl?
Sany: Snažíme se dělat energické, jednoduché písničky. Někdy býváme označováni jako pop-rocková kapela, ale já bych ta dvě slova raději otočila na rock-popová. Myslím, že některé kytarové riffy by klidně našly uplatnění v leckteré HC kapele. U nás jsou však změkčovány zpěvem a houslemi. Ale nebudu zastírat, že na melodie klademe největší důraz. Přičemž nechceme dělat laciné, vlezlé popěvky.
Připravujete regulérní dlouhohrající CD debut. Jak vypadají jednání o vydání?
Mára: Album skutečně připravujeme, vyjít by mělo v říjnu letošního roku a bude se jmenovat Moment. Studio si platíme sami, tím pádem máme mnohem víc klidu na nahrávání a taky k tomu přistupujeme zodpovědněji. Víc jsme se připravovali, zkoušeli atd. Půjčili jsme si kvalitní nástroje a vybavení, aby to znělo co nejlíp. Natáčíme po částech už od května a poslední věci by se měly dodělávat v srpnu. Je skvělé, když nahráváš tímhle způsobem, že si můžeš všechno v klidu naposlouchat a případně později předělat. Nahráváme ve studiu SUN v Tuchoměřicích u Michala Šenbauera a musím říct, že jsme naprosto spokojeni. Jak s vybavením, tak s atmosférou, která je víc než domácí. Až bude nahrávka komplet smíchaná a zmasterovaná, zkusíme jí nabídnout firmám k vydání. Pokud neuspějeme, vydáme si album sami. Sice to bude stát spousty papírování a dalších peněz, ale dělat znova jen demáč nemá smysl. Pokud se chce kapela posunout dál, je deska nezbytným krokem. Věříme, že se podaří sehnat i nějaké sponzory.
Na červnovém koncertě v Rock Café jste měli točit klip. Jak to nakonec dopadlo?
Sany: Koncert v Rock Café jsme si nechali natočit celý, ale ještě nejsme rozhodnuti, jestli nějaké záběry pro klip použijeme. Hlavní natáčení pro klip bude koncem prázdnin a chceme ho svěřit lidem, kteří mají v tomto oboru zkušenosti. Podrobnosti zatím moc prozrazovat nemůžeme, protože o všem se teprve jedná. Jediné, co mohu říci, že klipy bychom chtěli dva!
A vzdálenější budoucnost?
Fabin: Dál se uvidí. Bude hodně záležet na lidech… Je nám jasné, že samotné vydání desky nás nespasí. Tím hlavním budou pořád koncerty. Zatím jsou ohlasy od lidí vesměs pozitivní, takže je to v pohodě. Jinak hodláme pokračovat v tom co jsme dělali doteď. Hrát, dělat nové věci atd. Právě na koncertech a festivalech chceme získat nové příznivce.
Mára: Veškeré informace, novinky a aktuality mohou zájemci najít na našem webu.
Pankix 2004
Sany – zpěv
Máša – housle
Fabin – kytara
Hroch – kytara
Aleš – basa
Mára – bicí
Text: František Kovač
Comments are closed.