FREE TIBET
7. 4. 2009, Praha, Lucerna Music Bar

Jsem hrdý na to, že jsme měli s naším magazínem Rockshock zase jednou možnost podpořit dobrou věc, konkrétně letošní charitativní koncert Free Tibet, a že jsme tak také učinili. Text níže je tak z pochopitelných důvodů více než kritickou reportáží informačním souhrnem z této akce, která se uskutečnila 7. dubna ve velmi slušně zaplněném pražském Lucerna Music Baru.

„Tibetská kultura, náboženství, jazyk a identita dnes odumírají. Tibeťané pod nadvládou Číny upadli do takové bídy, že zažívají peklo na zemi.“ Těmito slovy připomněla Jeho Svatost dalajlama před několika dny padesáté výročí okupace jeho vlasti, ze které musel v roce 1959 odejít. Není to tak dlouho, kdy perzekuci a zákazy zažívala také česká kultura. Za minulého režimu byla mnohým znemožněna umělecká tvorba či její prezentace a další byli pro své přesvědčení dokonce vězněni. Skupina Visací zámek proto podnítila protestní charitativní koncert s názvem Free Tibet 2009 a oslovila se žádostí o participaci domácí hudebníky a skupiny napříč žánry.

Celý večer otevřel s úderem šesté večerní dámský sextet MALEEDIVY, zkušeně se pohybující v ranku world music, nezapírající ani svou minulou inspiraci reggae, ska či soulem. JESUS OM v čele s dvojicí skvěle sladěných křiklounů Lenka Suchánková – Kamil Foit naopak postupně se zaplňujícímu sálu naložili řádnou porci emo hardcoru. Vyšponovanou náladu pak zase, přesně v rámci zamýšlené dramaturgie, sázející na svébytný mix všemožných žánrů a performancí, zlehka uhladil, respektive povznesl již čtrnáctiletý étericky etnický LÉTAJÍCÍ KOBEREC s nástrojovým arzenálem čítajícím darbuku, buben Anchor, djembe, dundun, kenken, brumle, shakers či didgeridoo. Letití příbramští pankáči E!E dostáli své nevázané pověsti, když při nástupu na scénu kytarista Petr ‚Bakča‘ Bakalerov lakonicky sdělil, že si nestačil naladit kytaru, tudíž bude jen zpívat a svého strunného nástroje se pouze přidržovat, aby se v textech neztratil. Pod kotel řádně rozvášněných emocí pak ještě přiložili bratři v pogu NVÚ.

Následující hodinovka patřila undergroundové legendě z nejzásadnějších PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE v aktuálním složení Pepa Janíček (klávesy, zpěv), Vratislav Brabenec (saxofon, klarinet, zpěv), Jiří Kabeš (viola, zpěv), Joe Karafiát (kytara, zpěv), Ludvík Kandl (bicí, zpěv) a Eva Turnová (baskytara, zpěv) – tedy již bez vyloučeného Ivana Bierhanzla. Dámská odpověď na PPU se jmenovala, tehdy v dobách zlých i dnes, Dybbuk, respektive ZUBY NEHTY. Svolavatelé akce, kterou korunoval sám Jan Haubert slovy „Čína dneska prohrává!“ respektive „Zahrajeme tu pár písní na podporu Tibetu, neboť se domníváme, že tamní lid je veskrze punkový. Tedy každopádně více, než ten čínský.“, VISACÍ ZÁMEK, měli na scéně logicky největší prostor, navíc neplánovaně natažený o další cca čtvrt hodinu, v níž měli původně vystoupit společně s Monikou Načevou, toho času žel (neplánovaně) ve stavu nemocných. Subjektivně viděno, byla to největší jízda večera jak vylučovanou energií, tak zvukem a koneckonců i podporou fanoušků. Poslední klidnou chvilku pak návštěvníkům zprostředkoval JIŘÍ SCHMITZER se svou akustickou kytarou a snítkou břitkých popěvků. Závěr totiž obstarali HC/crossoveroví úderníci MICHAEL’S UNCLE a rock-big-band KRÁSNÉ NOVÉ STROJE.

Všichni zúčastnění pochopitelně vystoupili bez nároku na honorář. Po odečtení nezbytných výdajů na propagaci, dopravné a nájem sálu činí výtěžek koncertu 58 495 Kč. Tuto částku využije občanské sdružení Potala na podporu následujících tří projektů: vzdělání a pracovní příležitosti pro tibetské nomády v severovýchodním Tibetu (Amdo), obnovu tibetských klášterů a vzdělání mladých mnichů přímo v Tiberu, vybudování kliniky a školicího střediska pro tradiční i západní medicínu v odlehlé horské oblasti Nepálu Dolpo (při hranici s Tibetem).

Myslím, že se dobrá věc podařila a nezbývá než ji zopakovat. Výsledek jistě stojí za to. Díky všem!

 

Text: František Kovač