Poté, co byl loni hanebně zcizen záznam speciálního amerického koncertu vyvoleného pro zvěčnění v rámci ságy Alive, museli fanoušci KISS šroubovat své očekávání doslova přes závit. Dočkali se totiž až letošního 22. července. To světlo světa spatřil nervně očekávaný 2diskový záznam unikátního představení Kiss s MELBOURNE SYMPHONY ORCHESTRA, které se odehrálo v australské metropoli poslední únorový den tohoto roku. V Telstra Dome stadium bylo přítomno na čtyřicet tisíc fanoušků, v jejichž frenetickém řevu málem zanikl klasický úvod „Chcete to nejlepší? Dostanete to nejlepší! Nejžhavější kapela na světě – Kiss!!!“
„Když se střetávají takto odlišné hudební světy, dochází buď k jejich hrubému tříštění, které neústí v nic jiného než nesmysluplnou rozplizlost, a nebo k citlivému spojení, které dá vzniknout něčemu novému a úchvatnému. To jsme měli na mysli od doby, kdy jsme si s myšlenkou našeho spojení s Melbourne Symphony Orchestra začali pohrávat.“, nastiňuje odvěké dilema křížení vážné a populární hudby zpěvák a kytarista Paul Stanley.
Kiss samozřejmě nejsou prvními rockery, kteří se odhodlali takto podráždit hada bosou nohou. Již v experimentům přejících sedmdesátých letech takto experimentoval kde kdo. Z poslední doby pak můžeme připomenout například obnovenou premiéru původního programu Deep Purple & Orchestra, či Metallicovské S&M. Jak Stanley přiznává druhým dechem, Kiss ovšem určitou představu o tom, do čeho se vrhají, měli: „My jsme měli šanci si něco trochu podobného vyzkoušet už před sedmy lety během naší unplugged šňůry, ale koncert se symfonickým orchestrem je ještě mnohem dál! Museli jsme totiž skloubit naprosto odlišnou hudební vášeň a sílu. Doslova kravaty s kůží, alespoň že černá barva je základní všude.“ Všech šedesát filharmoniků, které vedl dirigent a aranžér celého představení David Campbell, bylo nalíčeno stejně jako ústřední čtveřice, která naopak své kostýmy na chvilku doplnila o stylové cylindry.
Že úspěch netradičního pokračování zlaté niti skupinové diskografie rozhodně nebyl od počátku zaručen jen potvrzují slova druhé poloviny ústřední dvojice Gene Simmonse: „My jsme rock´n´rollová kapela, svoje písničky jsme vždycky psali s důrazem na kytarový zvuk. Takže jsem byl fakticky zvědavý, jak dopadnou v symbióze se symfonickým provedením. A zároveň i přiznávám, že se mi jako skladateli splnil velký sen, že jsem si to mohl vyzkoušet na vlastní kůži s takovými profesionály klasické hudby. No a myslím, že ve finále to dopadla výborně!“ Žádná falešná skromnost, pane megajazyku, ale jak by řekl náš pan šéfredaktor: Kiss jsou nejlepší na světě, tak co?!
Kiss už ovšem Alive IV nenahráli v původní sestavě. Kytaristu Ace Frehleyho totiž před nedávnem nahradil Tommy Thayer. Doplnil tak původní trio Paul Stanley (voc, g), Gene Simmons (bg, voc) a Peter Criss (ds, voc), které se během své kariéry stačilo nejdříve signifikantně zmalovat, pak senzačně odmaskovat a po pár letech vrátit opět nalíčeno, na opět hodnotného provozu schopný ansámbl. Nováček vidí inkriminovanou personální rošádu následovně: „Je pro mě velkou ctí, že můžu pokračovat v šíření odkazu takové kapely, jakou jsou Kiss. A teď to nemyslím tak, že by Kiss byla už mrtvá kapela a my jen šířili, co po ní zbylo. Kiss se totiž stali legendou už za svého života! O to větší strach jsem ale měl, zda mě Kiss Army přijmou za svého. No…měl jsem štěstí.“
A na co že se můžeme od Kiss těšit v nejbližší době? Na DVD zachycující kromě samotného koncertu i jeho přípravy a dění v zákulisí. Vyjít by mělo začátkem září. Skupina mezitím objede pár štací společného jubilejního amerického turné s Aerosmith, které Simmons přibližuje takto: „Více ohňostrojů, více světel, více nahlas, víc speciálních efektů. Vždyť slavíme třicet let! “ O evropských termínech se zatím pouze spekuluje… Nezbývá než pro úplnost dodat, že za svou třicetiletou kariéru stačili Kiss prodat více jak 80 milion hudebních nosičů.
Text: František Kovač
Comments are closed.