A+ – A+

A+ – A+
vlastní náklad / 38:30

Pokud dokážete na tvorbě klatovských Asmodeus ocenit jejich signifikantní neortodoxnost, s níž poslední léta přistupují k thrashmetalovému žánru, ruku v ruce se vskutku originálními autorskými vklady jak samotných instrumentalistů, tak i externích textařů, neměli byste si toto album rozhodně nechat proklouznout mezi prsty.

Kapelník a vrchní skladatel Asmodea, zpívající kytarista Miloš Bešta (zde působící pod pseudonymem ‚Slobodan Miloševič‘), si totiž spolu se svým dlouholetým textařským partnerem Gabrielem Batiggiou (slyšícím ve svém alteregoistickém životě na přízvisko ‚Jani Petri‘) udělali radost a nesvázáni jakýmikoliv, byť snad jen autocenzurními pouty, jež by je mohly teoreticky omezovat myšlenkou na smysluplnost kontinuity tvorby mateřského souboru, vyprodukovali neskutečně pestrý eponymní projekt s příznačným názvem A+. Album, které díky přesvědčivé instrumentaci, na které se kromě standardní sestavy Asmodea podíleli i hosté (všichni rovněž pod uměleckými přezdívkami), jede bez výhrady od začátku do konce. A to šlo původně o jednorázovou legrácku, která se vlastně ani neměla dostat k širší posluchačské obci! Naštěstí je po více než půl roce od vydání disku všechno jinak.

Otvírák Snídaně v hlavě, kromě tradičního tématu schizofrenně rozdvojené mysli a s ní souvisejícím nesčetném pomatení smyslů, nabízí i vskutku výživnou netradiční kombinaci řezavých thrashových kytar s jazzujícím ságem a trubkou. Jako by samo instrumentální ztvárnění dávalo jasnou odpověď na základní otázku textu „Jsme dvojjedinní, nebo je jedna z těchto podob originál a druhá jen kopie?“ Následná Svatá válka, zkraje pěkně se rozjíždějící brusírna s jasným textovým odsudkem militantního islamismu, se postupně lahodně cyklí v melodické středové pasáži, aby vygradovala závěrečným, téměř minutovým kytarovým sólem, jdoucím příznačně do fade-outu. Škoda že takto nemohou vyšumět všichni ti pošahaní teroristi. „Jsem jako jezero“ začíná třetí stejnojmenná skladba a pokračuje Gigerovsky biomechanickým přívlastkem „kterému zmrzly kosti“. Tklivá kytarová linka na pozadí bublající rytmiky, ostrá a přitom vlastně srdcervoucí deklamace dalších brutálních rýmů. Nikoliv psychické, ale spíše psychiatrické téma duševních strastí.

Pozitivní nádech výrazu vokálu na úvod Milenců z obrazů dává tušit lehkou náladovou změnu. K rozjímání je totiž třeba trocha klidu. Gradace je však neúprosná: „Urvi si ze mne dva kousky z mýho těla…“ Nejdůležitější je ale prožitek, proto i ten smířlivější, lehce baladický konec. Klub zvířat pokračuje v nastolené historicko-sociální náladě: „Jen co predátorům narostou zuby, roztrhají překážející rodiče a rozletí se z hnízda ustavit svět podle svých vlastních, dravčích zákonů. Mezitím ovšem stárnou i oni…“ Zatěžkaná kytara spolu s podladěnou basou jen dokreslují ty nejchmurnější vize. Přes zuby cezená zloba spolu s kytarovými zasekávačkami pak následně dodává potřebnou agresi Vlaku do Tulsy, westernu naší doby s patřičně moderně burácející rytmikou.

Geniální absolutnost Svině na grilu, takto absurdní obžaloby všech našich ex-ženských, vyniká i díky nepříliš komplikovanému a nepřekotnému melodicky thrashovému pozadí. Sníh je nadýchaný lehkým kytarovým prstokladem a bublající rytmikou. Taky se těšíte na zimu, kdy čerstvý sníh – alespoň na chvíli – zahalí veškerý nepořádek kolem nás? Vězte, že úplně stejně to funguje i v nás! Obleva však přijde každopádně, proto se nevyplácí zapomínat. Dekadentně rozmáchlé pozvolné tempo sedí následujícímu Králi rybáři dokonale. Jde totiž o příběh amerického sériového vraha Alberta Fishe. Vaši lítost si ovšem nezaslouží v žádném případě. Ideální kontroverze. No a závěrečná patologická variace na Svini na grilu jménem Largo Desolato je jednoduše pěkná rubačka. Údajně bonbonek pro feministky. Ha!

Deska plná instrumentálních, melodických i tempových zvratů, skvělých textů a netušené hlasové variability. Jen těžko můžete tušit, co na vás čeká za dalším rohem. A to mě neskutečně baví! Netvrdím, že je to nahrávka, kterou si zamilujete na jeden poslech, i když možná ano – pokud umíte Asmodeus opravdu poslouchat a nejde vám prvoplánově o klepání hlavou v opojení rytmů metalových kvapíků. Stejně tak netvrdím, že je to nahrávka na kolovrátkovité přehrávání. To by jí zase byla škoda. Pokud jí však dáte právě ten její čas, vyplatí se vám to!

 František Kovač