The Kingsize Boogiemen – Budeme kácet, pokud nemáte

THE KINGSIZE BOOGIEMEN – Budeme kácet, pokud nemáte
vlastní náklad / 44:47

Kapela, která se v dnešní době nežinýruje hrát opravdový, postmoderními vlivy nikterak pokřivený dřevní blues/rock’n’roll, si nezaslouží nic jiného než pochvalu a obdiv. Pochopitelně čím přesvědčivěji daný materiál servíruje, tím větší. A toto tvrzení roste doslova exponenciální řadou v okamžiku, kdy hovoříme o kapele české – která navíc jako česká vůbec nezní. Tedy žádné oslizlé knedlíky a teplé pivo, žádný venkovsky zatuchlý smrádek, ale teplíčko, žádné neumělé kašírování a hraní si na hraní něčeho, čemu v jádru nerozumím. Právě naopak!

V případě ‚Právnickýho‘ (zpěv, harmonika), Jeřábka (kytara), Mirečka (baskytara) a ‚Učitelskýho‘ (bicí) je zcela opodstatněně na místě drzé čelo a hlavně bohorovnost, s níž si hrají ‚tu svou‘, aniž by je tankovalo, co na to jejich okolí, natož pak jaký komerční potenciál může takové chování vykazovat. Pánové totiž mají zatraceně velké koule, které se nestydí v plné kráse předvést.

The Kingsize Boogiemen jsem poprvé viděl loni v létě na festivalu Woodstock Oleško, který jsem měl tu čest moderovat. Polovinu regionálních kapel, obsazených do časně odpoledního programu, jsem neznal ani podle jména. Když se ovšem jako druhá v pořadí zjevila na scéně tato vykutálená čtveřice, nestačil jsem se divit! A těšit se, čeho všeho budu ještě svědkem. Že jsem se nakonec dalšího povedeného koncertu dočkal vlastně až pozdě večer, není teď důležité. Podstatné je, že mi pánové věnovali svou albovou prvotinu s poněkud bizarním názvem Budeme kácet, pokud nemáte, sestávající z trojice studiových a osmičky koncertních nahrávek, které plně potvrdily a nádavkem ještě podtrhly můj první veskrze pozitivní dojem z jejich partičky, zformovaný na základě zmíněného živelně živého festivalového vystoupení, v němž hrál jasný prim muzikantský um a přesvědčivost pódiového projevu vůbec.

Jediným, byť drobným negativem nahrávky je pro mě fakt, že opravdu podstatnou část servírovaného repertoáru tvoří převzaté stylotvorné kompozice a tradicionály typu Got My Mojo Workin‘, Born In Chicago, Blue Suede Shoes, Built For Comfort nebo Stormy Monday.

 František Kovač