Je 14. dubna a moje milovaná Sparta právě v pohárovém utkání rozdrtila brněnské Bobíky. Rovnou z letenského stadionu pospíchám do strašnické centrály labelu Universal Music, odkud přesně ve 20:00 hod vytáčím newyorské číslo DANNY SCHULERA (29), bubeníka BIOHAZARD. Důvod je nasnadě, jejich nové album New World Disorder se co nevidět objeví na pultech.

Co je nového v New York City, Danny, jak se vůbec máš?
Jsou tady dvě hodiny odpoledne, krásný den. Sluníčko svítí, větřík pofukuje… Mám se skvěle, díky.

Právě jsem poprvé slyšel vaše nové album New World Disorder a musím ti říct, není to špatné… Řekni mi něco o jeho nahrávání?
To jsme jenom rádi (smích). Nahrávání probíhalo minulý rok tady v New Yorku, takže jsme nebyli vystaveni nepříjemnému odloučení od rodin. Byla to opravdu pohodička, přijít po náročném nahrávání domů a být zase se svou rodinou a přáteli. Navíc se o produkci staral náš starý kámoš, velký odborník, Ed Stasium… Je to naše první studiové album, na kterém se podílí kytarista Rob Echeverria, v kapele už sice je tři roky, ale zatím hrál jenom na živáku No Holds Barred. Už proto jsme se na nahrávání všichni těšili. Na album jsme vybrali, jestli se nepletu, čtrnáct písní – rozpracovaných jsme jich měli asi třicet, ale znáš to, ne všechno, co napíšeš, se může použít. Řeknu ti, je opravdu hodně těžké, vybrat ty správné skladby. Představ si, že máš kupu dětí a musíš se rozhodovat, které z nich si necháš a které vykopneš na ulici. Prostě žádná sranda, když máš ke každé z nich nějaký citový vztah – a ten musíš mít, jinak bys jí přece nenapsal. K tomu ještě fakt, že vybrané skladby musí dohromady tvořit nějaký celek… Co se týče hostů, tak těch jsme taky pár měli. V titulní skladbě New World Disorder například rapují Sasha z XXX a Sticky Fingers z Onyx a Chris z Fear Factory hraje na basu. Potom jsme taky měli sestavenu speciální doprovodnou vokální skupinu, ve které účinkuje víc jak čtyřicet našich kamarádů – (ne)muzikantů nejen z New Yorku.

Když porovnáš novinku s vašimi předchozími počiny, jak bys popsal ten stylový posun?
Každá deska je samozřejmě jiná. Každá odráží dobu, ve které vznikala. Už proto ti nemůžu říct, která z nich je nejlepší, prostě to nejde. Každou jsme se snažili v ten daný moment udělat nejlépe, jak to šlo. Navíc New World Disorder je pro nás ještě moc čerstvá na hodnocení, máme jí zatím stále plné hlavy a hodnocení chce odstup. Každopádně bych vyzdvihl fakt, že jsme tentokrát hodně pracovali dohromady, všechno společně připravovali a tak. Tahle deska je asi, když tak o tom přemýšlím, naším nejkolektivnějším dílem. Je hodně emocionální ale i dost heavy…

Jste kapela, u které texty nikdy nebyly podružnou záležitostí. Jaká témata vás v poslední době nejvíce oslovila?
To máš pravdu a jsem rád, že to říkáš. Vždycky jsme se snažili psát velmi osobní texty, nikdy jsme moc neutíkali do fantaskna. Razili jsme cestu psaní o životě, o našich osobních věcech a zážitcích, protože jsme věděli, že to, co fanoušky zajímá, je realita, ve které musí žít. Jak už jsem ti řekl, je tohle album asi nejemocionálnější, které jsme kdy udělali, a je to především díky textům, v nichž jsme šli ještě hlouběji než předtím. Víš, je těžké o těchhle věcech mluvit takhle po telefonu … když si ale pustíš desku, tak to tam prostě je a záleží jen na tobě, jestli tě to chytne nebo ne. New World Disorder je název, který to všechno předznamenává. Civilizace se někam řítí a sama pořádně neví kam. Podívej se, jak to ve světě vypadá.

Co říkáš na konflikt v Kosovu?
Je to hrozné. My jsme v Jugoslávii hráli, máme tam dost přátel, takže jsme tím – na rozdíl od většiny Američanů, kteří si říkají: “To je daleko.“ – hodně zasaženi. Je hrozné, že se ještě lidé dokáží zabíjet kvůli kusu půdy. A nejenom kvůli půdě, ale i kvůli náboženství. Tahle krize vlastně potvrzuje pravdivost názvu naší nové desky. Násilí je to nejposlednější řešení.

Vraťme se radši zpátky k muzice. Vím, že nemáš rád škatulkování, ale jak se díváš na nové hudební trendy, obzvláště pak ty elektronické?
Všechno je to muzika. Prostě, nezáleží na tom, jak se ta muzika dělá, ale jestli je výsledkem muzika dobrá nebo špatná. Nezáleží mi na tom, jestli bicí nahraje někdo ve studiu na škopky nebo doma na klávesnici. Pokud hudba pochází z něčího srdce a nejde jen o vykalkulovanou záležitost, beru jí vážně. Nejsem z těch, kteří tvrdí, že všechno, co bylo nahráno po roce 1980, stojí za hovno. Jsem otevřený a myslím si, že dneska musí být pro každého radost být hudebním fandou.

Když už jsme u toho, řekni mi něco o svých muzikantských kořenech. Kdo je tvůj hudební hrdina?
Pokud se jedná o mé osobní hrdiny, tak je to mix Led Zeppelin, Black Sabbath, Bad Brains a Queen. Pak mě taky nakopli Public Enemy, ale ti nejsou mí praví hrdinové… Když to řeknu jednoduše, jsem ovlivněn New Yorkem, když totiž vyrůstáš v NYC, tak tě neovlivní jenom jeden styl, to prostě nejde – jedeš v tvrďárnách ale i v rapu, hip hopu, hard coru atd.

Určitě už plánujete turné, doufám že je na seznamu také Česká republika! Co letní festivaly?
Co se týče letních festivalů, tak se do Evropy na pár chystáme. Myslím, že jsou všechny v květnu. Určitě je to holandské Dynamo, pak asi dvě akce v Německu, nevím přesně. Ohledně koncertu u vás, musím zatím naše fanoušky zklamat, ale chtěli bychom si v České republice zahrát někdy po prázdninách. Snad to vyjde. Zatím je alespoň všechny pozdravujeme!

 

Text: František Kovač