ELVIS PRESLEY, absolutní král bílého rock’n’rollu druhé poloviny padesátých let, patří v zástupu hudebních nebožtíků k těm, jejichž způsob odchodu na onen svět stále zavdává nejednu příčinu k obligátním spekulacím. Jeho smrt nebyla – podle valné většiny ortodoxních fanoušků – nikdy „objektivně vysvětlena“. Leč úřední záznamy hovoří zcela jasně…

Cesta do Memphisu
Elvis Aaron Presley přišel na svět 8. ledna 1935 půl hodiny poté, co se již mrtev narodil jeho bratr Jesse Garion. Tedy Elvis, Evis – tak zapsal místní porodník Presleyho křestní jméno do původního rodného listu, který posléze nechala nespokojená matka Gladys předělat. Z chybného Evis na zamýšlené Elvis a ze správného Aaron na netypické Aron. Sám Presley si však později nechával veškeré oficiální dokumenty zhotovovat na jméno Elvis Aaron Presley.

Říká se, že malý Elvis zpíval v kostele už od dvou let, faktem však je, že se v roce 1945 umístil na druhém místě zpěvácké soutěže při Mississippsko-Alabamském výročním veletrhu. Stál tehdy na dřevěné bedínce od ovoce a bez jakéhokoliv hudebního doprovodu vystřihl na mikrofon lidovku Old Shep. To mu bylo deset a jeho otec Vernon, uvězněný za falšování šeku (ze 4 $ na 40 $) byl už zpátky doma a zrovna nemohl sehnat práci. Proto, když ho Elvis požádal o zakoupení vysněného jízdního kola, mohl mu pořídit pouze levnější náhradu … akustickou kytaru. I tou byl ovšem Presley junior nadšen, protože hudbu miloval ještě víc než sport. Obával se ovšem, že by prudérní rodiče mohli na muzikanství nahlížet jako na chuligánskou zábavu. Jeho vzory v té době byli černošští bluesmani B. B. King a John Lee Hooker.

V roce 1948 se celá rodina kvůli Vernonově práci přestěhovala z malého Tupela do velkého Memphisu. Hlava rodiny tu byla zaměstnána jako balič. A protože se otec Presley doma moc neukazoval (pracoval od nevidím do nevidím), Elvisovo enormně silné pouto na matku z dob útlého dětství (když byl otec v kriminále) se nikterak neoslabilo. Ještě v patnácti se od ní nechával doprovázet do školy.

Z dodávky rovnou do studia
V létě roku 1953 končí Elvis školní docházku a hledá si místo. Poté, co vystřídá několik společností a profesí, kotví u Crown Electrics jako šofér dodávky. Ve volném čase se začíná intenzivně věnovat hudbě, na kterou měl při studiích málo času. S bývalým spolužákem Johnem Burnettem začíná pravidelně ‚koncertovat‘ v místní hasičské zbrojnici. Hrají většinou převzaté bluesové a country skladby, občas si s chutí zaimprovizují. Jednoho dne ovšem Elvis zjistí, že nahrání malé SP desky stojí pouhé čtyři dolary. Okamžik, kdy se rozhodl zajít do demo-studia a natočit skladby My Happiness a That´s When Your Heartache Begins na asfaltový nosič jako dárek pro milovanou matku Gladys, je prapočátkem jeho pozdější hvězdné kariéry. Byl 5. červenec 1953. Traduje se, že před pořízením nahrávky proběhl tento kuriózní rozhovor:
– technik: „Jakým stylem zpíváte?“
– Elvis: „Zpívám všemi styly.“
– technik: „A zníte jako kdo?“
– Elvis: „Nezním jako nikdo jiný.“

A byla to prostě pravda. Jeho neobyčejný hlas nemohl uniknout pozornosti zkušeného personálu Memphis Recording Service. A tak přesně o rok později nahrává Elvis ve studiu firmy Sun svůj první oficiální singl. Je to píseň That´s All Right, Mama, která ještě ten den čtrnáctkrát zazní v lokálním memphiském rádiu. Té samé stanici Elvis v pozdních nočních hodinách poskytuje své první interview, jež si vyžádali ohromení posluchači. Singlu se prodalo na dvacet tisíc kusů. Nabídky na angažmá se jen hrnou, připravují se další nahrávací frekvence.

V listopadu 1954 podepisuje Elvis i se spoluhráči Scottym a Billem smlouvu na padesát (!) vystoupení ve Shreveportu. Po dohodě s rodiči dává výpověď ze zaměstnání (otec mu kladl na srdce: „Synu, dobře se rozhodni, jestli chceš být šikovným elektrikářem nebo zkurveným kytaristou.“) a začíná se zpívání věnovat profesionálně. V kapse ho hřeje kontrakt s firmou Sun Records, pro kterou nahrál – než se ho ujala mamutí RCA – celkem 5 SP.

Pod plukovníkovými křídly
Hned na začátku roku 1955 podepisuje Elvis smlouvu na zájezdový program, který manažersky zaopatřuje plukovník Tom Parker, nelegální přistěhovalec z Holandska pravým jménem Andreas Cornelil van Kuijkv, který sice sloužil čtyři roky v americké armádě, ale o cestovní pas se nikdy neodvážil požádat. Tím se vysvětluje i skutečnost, že Elvis nikdy nekoncertoval v zahraničí (kromě Kanady, na jejíž hranicích to funguje podobně jako na těch Česko-Slovenských). Po pár vystoupeních Parker zjišťuje, jak cenným artiklem se Presley stává a přemlouvá jeho dosavadního promotéra, memphiského rozhlasového DJ Boba Neala, k rezignaci a přenechání funkce. Elvis ovšem není jediným rock’n’rollovým zpěvákem v Americe. Prosazují se Bill Haley, Jerry Lee Lewis, Buddy Holly, Chuck Berry, Little Richard a Fats Domino. Sám Presley si konkurenci, kterou pak celý život těžce snáší, poprvé uvědomuje až při celoamerickém prázdninovém turné.

Dvacátého listopadu 1955 je podepsána smlouva mezi Sun Records a RCA o přechodu Presleyho k tomuto mamutímu koncernu. Odstupné pro Sama Phillipse činí neuvěřitelných 35.000 dolarů. Kontrakt samozřejmě zařídil plukovník Parker. Tři měsíce nato absolvuje Elvis se svými hudebníky první TV vystoupení. Usedlí třicátníci jsou pohoršeni jeho „pornografickými pohyby“, mládež je nadšena skvělou hudbou. Elvis později v jednom rozhovoru bez jakékoliv známky ironie říká: „Co je to ta pornografie?“ V březnu šestapadesátého vychází u RCA první Presleyho dlouhohrající deska. Jsou na ní zvěčněny takové artefakty rock’n’rollu jako Blue Suede Shoes, I Got A Woman, Tutti Frutti nebo Money Honey. Předchází jí singl Heartbreak Hotel. Elvis se ovšem, naprosto vyčerpán složitými přesuny auty po USA (má panickou hrůzu z létání), ocitá na pokraji zhroucení v nemocnici. Lékaři mu doporučují klid. To ovšem není nic pro Parkera, který Presleyho hodlá představit na konci dubna v Las Vegas. Protože, kdo nehrál v LV, jako by nehrál vůbec. Nakonec se uskuteční 28 vystoupení za dva týdny…

Film nebo muzika
V  Las Vegas Presley ovšem jenom nezpívá. Uzavírá zde i přátelskou dohodu s hollywoodským producentem Halem Wallisem, že podstoupí v jeho studiu kamerové zkoušky. Ty následně dopadají tak, že Wallis nabízí Elvisovi smlouvu na tři filmy. Prvním měl být Obchodník s deštěm (B. Lancaster a K. Hepburn). Parker, který se mezitím stačil rozkmotřit s Presleyho doprovodnými muzikanty (toho prý může doprovázet kdokoliv … a za míň dolarů), ho ale od první velké role odrazuje. Prý ještě nenadešel ten správný čas. Přes všechny proklamace natáčí v srpnu 1956 Elvis svůj první film, kýčovitě romantický příběh z doby občanské války Love Me Tender, jež má úspěch jen a pouze díky Presleyho zpívání. Film samozřejmě doprovází do kin singl s titulní melodií.

Za půl roku na to je Presley odveden bez připomínek do armády strýčka Sama. Nepříjemná to záležitost pro mladou hvězdu, která hodlá nezapadnout. Parkerovi je však jasné, že jakékoliv obstrukce s vojenskou službou by Elvisovi u starší generace na oblibě moc nepřidaly a doporučuje Presleymu hrát vlasteneckou kartu. Ještě než je povolán (termín nástupu se díky Parkerovi mírně posunul), stačí Elvis nahrát tři filmy, tři LP desky, několik singlů, zakoupit za 100.000 dolarů rodinné sídlo Graceland s pověstnou kovanou bránou a získat čestný titul plukovník, za „kulturní osvětu“. 24. března 1958 se  Presley stává vojínem americké armády číslo 53310761. V kinech se hraje jeho film King Creole, který je všeobecně považován za nejlepší ze všech jedenatřiceti natočených hraných filmů. Po základním výcviku je přidělen k legendární obrněné kavalérii Hell On Wheels, které za války velel generál Patton. Gladys odloučení od svého milovaného syna špatně snáší a uchyluje se k alkoholu. Každou dovolenou se proto Elvis vrací za rodiči do Memphisu. Má zde ovšem i jiné povinnosti. Musí nahrávat další singly, které se do oběhu dostanou v době, kdy bude sloužit v Německu.

Před odjezdem do Německa ho však zastihuje zpráva o smrti matky Gladys, která náhle zemřela na rakovinu vnitřních orgánů 14. srpna. Elvis ztrátu milované matky velmi špatně snáší, propadá depresím a užívá silná uklidňující sedativa. 19. září dává konečně sbohem problémům i americkému kontinentu. Do Německa se těší, protože pár jeho přátel, tzv. Memphiská mafie, jede ‚na výlet do Evropy‘ s ním. Na vojně Presley vystupuje jen na jednom improvizovaném koncertě v Paříži, kam si odskočil na dovolenku. 3. března 1960 se seržant Presley vrací domů. Miluje střelné zbraně, karate a dceru důstojníka US armády Priscillu Beaulieu. Ještě ten měsíc nahrává své první stereo LP s názvem Elvis Is Back, které má už ale s rock’n’rollem pramálo společného. Presley v té době – ovlivněn německou scénou – zabředá do kolovrátkovité pop music. Doba rock’n’rollových vypalovaček Rip It Up, Long Tall Sally, Blueberry Hill, Hound Dog, All Shook Up, Heartbreak Hotel, Jailhouse Rock, Don’t Be Cruel a King Creole je už bohužel nenávratně pryč.

Elvis (tuctovým) hercem
Elvis si buduje novou image – honosné kostýmy s vysokými límci, mohutné sluneční brýle, zlato, diamanty … a Cadillacky. Na konci října 1960 natáčí první album uhlazených spirituálů a začíná se věnovat více filmu než hudbě. Parker totiž tvrdí, že když nemohou fanoušci viděl Elvise živě, alespoň na něj půjdou do kina. Natáčejí se tedy minimálně tři slaboduché filmy ročně. G. I. Blues, Flaming Star, Wild In The Country, Blue Hawaii, Follow That Dream, Kid Galahad, Girls Girls Girls, It Happened At The World´s Fair, Fun In Acapulco. Tyto filmy stačil Presley nahrát od příchodu z vojny do přelomového roku 1963, kdy do rock’n’rollového kolotoče vtrhly skupiny The Beatles a The Rolling Stones s úmyslem zadupat uhlazené sólové zpěváky Sinatrova a (už i) Presleyho typu do země.

Když se Elvis s prvně jmenovanými navíc o dva roky později osobně setkává, začíná mu pomalu docházet, že na tyhle mladé drzé kluky už jaksi mít nebude … a ti ho o místo na výsluní připraví i bez jeho milostivého svolení. Téměř okamžitě začleňuje do svého repertoáru i několik beatlesovských skladeb… Elvis, král r’n’r – to už prostě dávno neplatí. Dál natáčí jeden naivní filmový kýč za druhým v očekávání, že velká dramatická role musí jednoho dne přijít. Na vánoce 1967 přebírá, jen tak mimochodem, cenu Grammy za album spirituálů. Oscar by mu byl ale mnohem milejší.

Změny se chystají i v jeho soukromém životě. Na Parkerův mírný nátlak („Budeš lépe vypadat, když budeš ženatý – hraj rodinnou kartu“) se Elvis 1. května 1967 žení s dávnou láskou Priscillou. V únoru osmašedesátého na svět přichází dcera Lisa Marie. Presley se hodlá usadit, plukovník mu to ovšem rozmlouvá. Zjistil totiž, že slaboduché filmy nevynášejí tolik, kolik by měly … a proto je potřeba obnovit živé hraní. O prázdninách 1968 tedy absolvuje  živému vystupování už mírně odvyklý Elvis čtyři rozdílné koncerty pro pořad NBC TV Special. Se show je spokojen a odjíždí zpět do Hollywodu, kde místo ve filmu Půlnoční kovboj po boku D. Hoffmana vystupuje v dalším slabomyslném cajdáku The Trouble With Girls jen proto, aby byl – tak jak to Parker chce – v titulcích uveden jako hlavní hvězda. V červenci 1969 se Elvis vrací znovu (opět jen pro vylepšení příjmů) na hotelové jeviště v Las Vegas. Ostatně podobné pendlování mezi jevištěm, nahrávacím a filmovým studiem bude provozovat až do své předčasné smrti.

Posledních sedm let
O vánocích 1970 se Elvis setkává s prezidentem Nixonem na jehož přímluvu získává Odznak Úřadu pro boj s narkotiky. Tentokrát se (výjimečně) nejedná o další z Parkerových taktických tahů, Presley má z ocenění opravdu velikou radost. Mírně paradoxně ovšem působí skutečnost, že jej pár dní poté najde ‚Memphiská mafie‘ totálně vyřízeného po požití nadměrného množství povzbuzujících medikamentů s neznámou slečnou. Priscilla je mu na oplátku nevěrná s jeho instruktorem karate Mikem Stonem. Jejich manželství je jaksi v troskách. Presley má navíc problémy s oční infekcí a nosí černou pásku přes oko. Spekuluje se o oslepnutí. V té době má už na svém kontě 56 singlů a 14 dlouhohrajících desek … ech, zlatých!

Začátkem roku 1972 však Elvis opět odjíždí do Las Vegas, aby zde odzpíval svou šestou sezónu. Ve vystoupení ale přibývá čím dál tím více moralistických monologů a čtení z bible… Chystá se dokumentární film Elvis On Tour, který je později oceněn jako nejlepší dokument roku. Je to jediné ocenění, jehož Presley ve filmařině dosáhl. O nějakém jeho podílu na filmu se ale dá hovořit dost těžko. 14. ledna 1973 shlédne více jak miliarda lidí na celém světě první satelitně přenášený koncert – Elvis na Havajských ostrovech aneb Aloha From Hawaii. Přenos je vysílán dokonce i v komunistické Číně. Obtloustlý postarší seriózní pán jménem Elvis Presley už prostě nemůže nikoho šokovat nebo pohoršovat. Tomu se říká střední proud. I nadále koncertuje po celých Spojených státech, usedlí čtyřicátníci totiž milují jeho sladce rozvláčné, srdcervoucí skladby.

9. října 1973 se Elvis a Priscilla rozvádějí. Bývalá paní Presleyová si ovšem postupně soudní cestou vymáhá odstupné ve výši dvou milionů dolarů, k tomu výživné pro sebe 10.200 dolarů měsíčně po dobu jednoho roku plus 6.000 dolarů každý měsíc po dobu dalších devíti let, navíc 4.000 dolarů měsíčně na Lisu Marii, 250.000 dolarů z prodeje domu v Bel Air a pět procent z obou dvou Elvisových vydavatelských společností. Holt manželství je drahá sranda… Okamžitě po rozvodu se Priscilla i s dcerou stěhuje ke Stoneovi.

V roce 1974 získává Presley další čestný titul plukovníka. Provázejí ho ovšem nemoci. Zápal plic, střevní potíže, vysoký krevní tlak, časté chřipky a problémy s hlasem. Všechno jako výsledek nezdravé sebevražedné životosprávy. Když se Elvis relativně uzdraví, začíná rozhazovat peníze. Přestože vyznává heslo TCB (Take Care of Business) rozdává Cadillacky a diamanty nejen svým přátelům, ale i absolutně neznámým lidem, které potká na ulici. Prostě na to má.

Třináctá sezóna v  Las Vegas (1975) je vskutku nešťastná. Končí už třetí den pro Presleyho nemoc. Aby si spravil náladu, kupuje si dvě letadla. Čtyřmotorový Corvair 880 zvaný Hound Dog 1 a dvoumotorový Jetstar zvaný Hound Dog II. Domnívá se totiž, že ve vlastních letadlech se musí létat bezpečněji. V garáži už má flotilu devatenácti Cadillacků.

V roce 1976 váží už 130 kilo a jeho zdravotní stav se stále nelepší. Používá čím dál tím víc povzbuzujících i utišujících farmak. Má problémy s dechem. Přesto koncertuje na více jak 90 místech pro půl druhého milionu platících diváků. Po novém roce zavádí Parker, který hodlá z Elvise ždímat dolary dokud to jen trochu jde, režim čtrnácti dní na turné a deseti dní odpočinku. Sám si totiž uvědomuje, že by Presley při stávajícím neutěšeném zdravotním stavu dosavadní vražedné tempo prostě nevydržel. Na kontě má už 74 LP desek (více jak 50 se na pulty dostane po jeho smrti). Bulvární tisk se zatím vyžívá v detailním zkoumání Presleyho dědičných dispozicí – po otci srdce, po matce rakovina. Tyto nemilé zprávy nepůsobí na Elvisovu narušenou psychiku zrovna dvakrát blahodárně. (Údajně má mj. rakovinu kostní dřeně a jeho smrt se blíží. Rapidní nárůst váhy v posledních letech má prý na svědomí podávaný ženský hormon zabraňující zhoubnému bujení). Propadá depresím, uzavírá se ještě víc sám do sebe, pobírá koňské dávky antidepresiv.

Je 15. srpna 1977. Elvis hraje celé odpoledne s malou Lisou na piáno v Gracelandu. Večer plánuje další turné, hodinu před půlnocí navštěvuje svého zubaře. Ten mu spravuje několik zubů. Okolo čtvrté ranní si jde zahrát s bratranci Joem a Billim racquetball. Do ložnice se dostává někdy okolo šesté ranní. Nemůže usnout. Nezabírá ani klasická dávka utišujících ‚spacích‘ prášků. Okolo desáté ranní odchází nevyspalý do koupelny, ve které ho před půl třetí odpoledne nalézá (poslední) milenka Ginger již mrtvého. Jako příčina smrti je označeno selhání srdeční činnosti na základě předávkování utišujícími medikamenty. Při pitvě v jeho těle lékaři objevili stopy šestnácti (!) různých preparátů… Na poslední cestě ho doprovází víc jak osmdesát tisíc oddaných fanoušků a všechny jeho Cadillacky .

Zda bláhově věříte jedné z fantaskních historek ohledně Elvisovy smrti-nesmrti, nebo zda racionálně přijímáte skutečnost, že se obtloustlý, dýchavičný, v depresích žijící svržený rock’n’rollový panovník ve své koupelně prostě předávkoval sedativy, je naprosto vaše věc. Jedno je však jisté. Presleyho úspěch byl vždy založen na jeho – bezesporu bezkonkurenčním – hlase a nikoliv na schopnosti napsat výjimečnou rock’n’rollovou skladbu či text (na to měl vždycky své lidi, kterým dobře platil). Proto se jeho kariéra (už) od začátku šedesátých let nezadržitelně chýlila ke konci. Postupně ztrácel svůj mladický vzhled a (hlavně) hlas, navíc uhlazené texty o ničem a melodie psané přes havajský kopírák nemohly v žádném případě oslovit nastupující generaci Woodstocku. Pokud by se tedy Elvis, nějakým zázrakem či jiným způsobem, vrátil do showbussinesu, čekala by ho maximálně tak dráha estrádního umělce typu Franka Sinatry obveselujícího zazobané seniory. A to by si, objektivně vzato, King of rock’n’roll, vůbec nezasloužil. Král je mrtev, ať žije král!

 

Text: František Kovač