Letos to bude 10 let, co jako Hypnotic Face hrajete. K tomu jubileu jste si nadělili své první oficiální CD. Shrňte na úvod stručně historii a diskografii kapely.Vznik 1994. Následující rok jsme se dostali třikrát do studia, kde jsme po kouskách nahráli deset skladeb, které jsme vydali na kazetě jako demo The Animalman. V tom samém roce jsme se zúčastnili soutěže Rockfest Dobříš, kterou jsme vyhráli a kde si nás všimlo pár důležitých lidí, jako např. Michal Pavlíček či Milan Broum. To nás dostalo do televize, konkrétně do pořadů Czech Rock Block k Petru Jandovi a Na Kloboučku k Michalu Pavlíčkovi. V roce 1998 jsme nahráli EP Written By Life, ke kterému jsme se snažili najít nějakého vydavatele, ale bez výsledku, takže jsme ho pustili ven až za dva roky. No a letos vychází debutové plnohodnotné album The End Of Sanity, které je už ale rok nahrané!
Proč vlastně debutujete takhle regulérně až po deseti letech?
Hlavní důvod je asi ten, že nás dřív nikdo nechtěl vydat. My jsme kapela z východních Čech, kde chcípl pes, takže vlastně jakoby z venkova, kde se nic neděje. V době kdy jsme měli docela slušně našlápnuto (rok 1995/96) nás zabrzdily nějaké personální změny a pak už se to špatně dohánělo. K tomu ekonomická stránka věci, myslím tím prachy na studio atd. stála taky vždycky za hovno. No a poslední důvod je možná ten, že nejsme až tak hyperaktivní kapela a hrajeme jen to, co se nám stoprocentně líbí a jsme přesvědčeni, že je to naše originální muzika. Už bylo ale opravdu načase!
Jak jste přišli k německému vydavateli Shark records, jak jste jednali a jak jste se spoluprací spokojeni?
Začalo to někdy v roce 2001, kdy jsme si řekli, že jestli se máme jako kapela udržet při životě, tak musíme najít za každou cenu vydavatele nebo někoho, kdo do nás nasype nějaký prachy. Tak jsem vzali ze společné kasy poslední drobný a začali jsme rozesílat WBL všude možně, do každého labelu, který vypadal, že by o takovou muziku mohl mít zájem. Myslím tím samozřejmě zahraniční labely, protože je jasný, že tady by to nikdo nevydal, to je bez debat. No a ozval se borec, který v Německu zakládal firmu Insanity Records. To byla firmička, která, ač byla v začátcích, měla pod sebou asi patnáct kapel, z toho asi deset z USA a zbytek z EU. S touto firmou byla vynikající spolupráce, poskytli nám veškerou možnou podporu, zaplatili studio, obal… Bohužel vzhledem k nějakým nedodrženým distribučním dohodám a jiným problémům, museli vyhlásit bankrot, a to jen pár týdnů před vydáním našeho alba The End Of Sanity. Což byla rána! Naštěstí jsme měli všechno už v kupě, takže stačilo najít někoho, kdo to jen vydá. No a tím se stala společnost Crazy Life Music, kam Shark Records spadají. Bohužel musím říct, že tato společnost nás už zdaleka nepodporuje tak, jak tomu bylo u Insanity Records, všechno dlouho trvá, několikrát se měnil datum vydání, tam i zpět… Kde je proslulá německá pečlivost a přesnost? Dokonce se stalo, že jsem viděl album v prodeji na různých webových shopech daleko dříve, než byly výlisky na světě. A to třeba za 18 euro! Fakt by mě zajímalo, kdo si to pak koupí, když na to musí třeba měsíc čekat. Navíc za ty prachy…
Zahraniční vydavatel je jistě dobrý krok ke zviditelnění se i mimo rodnou hroudu. Jak to zatím vypadá, co plánujete? Podporuje vás vydavatel alespoň v tomhle?
Firma nám nějakou extra propagaci po Evropě nepřipravila, takže se snažíme tam nějak proklouznout vlastními silami. Děláme rozhovory do různých zahraničních zinů a časáků, do Německa, Itálie, Skandinávie … všude možně, kde o to je a bude zájem. Máme i kolem dvaceti recenzí v různých jazycích, což pro české kapely není zatím až tak běžné. Je pravda, že většinou absolutně nevíme o čem jsou, ale podle bodování můžu zodpovědně říct, že většina jich je dobrá. V souvislosti s propagací desky bychom se rádi koukli i nějaká ta zahraniční pódia, ale zatím to nevypadá, uvidíme časem jestli to dopadne…
Přesto, že hrajete poměrně tradiční muziku, zníte hodně moderně. Deska je pěkně nadupaná! Přibližte trochu samotný nahrávací proces.
Díky za uznání. Taky myslím, že se zvuk povedl. Sice jsou tady i takové názory, že zníme jak z 80. let, ale myslím, že je to blbost. Samozřejmě, že nemáme zvuk jako nějaká nu-metalová kapela, protože hrajeme úplně jinak. Tvrdě, rychle… Na to musí být zvuk, aby tam bylo toho slyšet, co možná nejvíce, hlavně ale rytmika. No a co se týká nahrávání, my se s tím nijak nemažeme, myslím, že celou fošnu jsme nabouchali za čtyři dny. My ve studiu vždycky makáme od rána do noci, takže to pak odsejpá. Taky máme vždycky většinu věcí připravených, takže se pak toho dodělává a mění poměrně málo. Ale musím přiznat, že s mícháním jsme měli větší trable, míchali jsme asi třikrát a nějak se nám to protáhlo.
Jste, s odstupem téměř roku od nahrávání, s výsledkem stále spokojeni? Myslíte, že kdybyste materiál nahrávali teď, dopadlo by to ve finále jinak?
Myslím, že s výsledkem můžeme být stále spokojeni. Ač desku poslouchám vlastně už rok a slyšel jsem ji asi tisíckrát, myslím, že se povedla. Nevím jestli by to znělo jinak, kdybychom to točili dneska znovu, to opravdu nemůžu říct. Každopádně míchání a hledání zvuků je tak specifická záležitost, že záleží na každém detailu a určitě by se nám nepovedlo to namíchat dneska stejně, i kdybychom stokrát chtěli. Výsledný zvuk je vždy stejně dílem okamžiku, ve kterém se ten proces zastaví.
Jde ve vašem konkrétní případě říct, že je muzika důležitější než texty, nebo naopak? Nebo to takhle odmítáte dělit?
Muzika je jasně nejdůležitější na celém procesu skládání. Texty se taky snažíme dělat dobré, ale kdyby byla špatná muzika, nemá cenu tam vůbec dávat nějaký text, byť sebelepší!!
Na konci skladby Written By Life zazní zcela konkrétní telefonní číslo. Jeho majitel vás asi musel pořádně „vytočit“?No tak to každopádně! Vytočil je vlastně slabé slovo! To telefonní číslo je našeho bývalého baskytaristy Standy Přichystala, který je opravdu ten největší pitomec, kterého jsme v životě viděli – jak je ostatně napsáno v bookletu. Opustil kapelu velice podivným způsobem v tu nejhorší dobu a dodnes nám dluží nějaké peníze a věci patřící kapele. Bohužel on si snad opravdu myslí, že ne. No prostě magor, co ti mám vyprávět…
Jak byste zhodnotili vývoj ve vašem hudebním ranku za těch deset let, co hrajete? Jednak vývoj stylu jako takového, druhak prostředí ve kterém se pohybujete…
Když jsme začínali, ve světě tahle muzika zrovna končila, a teď se naštěstí vrací. Je tady spousta reunionů, s většími či menšími úspěchy, stále vycházejí výborná klasická thrashová alba (např. Testament – The Gathering), je spousta kapel, které přidávají na thrashový základ spoustu věcí odjinud (např. Machine Head). Já nevím, je spousta kapel, která se hodně vyvinula a třeba zlepšila … a spousta jich šla do sraček… A prostředí okolo metalové muziky se taky vyvíjí, řekl bych, že když lidi začnou chodit trochu víc na koncerty, tak to půjde zase k lepšímu!
Výhled do budoucna na závěr?
Teď hodně záleží na prodeji TEOS, protože na tom závisí nahrání naší další desky. Pokud se ho prodá málo, tak máme po srandě a firma se na nás vysere. Tak to prostě je! Bohužel jde hlavně o situaci v Německu a v okolních zemích, kterou až tak moc my sami nemůžeme ovlivnit. No ale kdyby se nám podařilo prodat tady u nás tak 500 – 1000 kusů, byl by to úspěch a věřil bych tomu, že se druhé desky dočkáme. Je to sice docela velké číslo na zdejší poměry, ale včera jsem zrovna v Rockshocku četl, že Arakain prodal své nové desky už deset tisíc kopií. No a já si myslím – doufám, že to nebude znít nijak chvastounsky – že naše deska není určitě horší než ta jejich. Tak proč by to nemělo jít…?
Hypnotic Face 2004
Vilda Slinták – kytara, zpěv
Radek Bednář – kytara
Vlaďka Liškutinová – baskytara
Vladimír Ebert – bicí
Text: František Kovač
Comments are closed.