THERAPY?, RICKY WARWICK
18. listopadu 2009, Praha, Lucerna Music Bar
Svrchovaně punkrockovou sonickou bouři a zemětřas předvedli třetí listopadovou středu v malém sále pražské Lucerny severoirští THERAPY? v rámci promo turné ke své letos 23. března vydané desáté řadové nahrávce Crooked Timber. Základní premisou jejich zběsilé show, vystavěné na neprostupných zvukových hradbách opentlených přehršlí kytarových efektů, přitom byla redukce sestavy těchto crossoverových ‚alternativců‘, píšících své dějiny stejně dlouho jako novodobá demokracie v naší republice, na klasické trio.
Odhodlání pánů Andy Cairnse (zpěv, kytara), Michaela McKeegana (baskytara, zpěv) a Neila Coopera (bicí) naservírovat ‚svým Pražanům, kteří jim tak rozumějí‘, to vůbec nejlepší, čeho je kapela momentálně schopna, stejně jako přesvědčivost následného provedení tohoto záměru, byly absolutní. Atmosféra v příjemně zaplněném sále, která dosud kulminovala na bodu zmaru, se okamžitě mění ve vroucí a žhavý kotel. Stačí pár prvních, ještě zvukově dosti přeřvaných a zahuhlaných tónů. Inu, ostrovní chasníci s nástroji proklatě nízko jsou v naší stověžaté matičce jako doma. Prsty jedné zdravě rostlé ruky by vám ostatně ke spočtení jejich předchozích návštěv České republiky nestačily.
Protože Andy nehodlá ani na vteřinu polevit ve svém charakteristickém poskakování snožmo křížem krážem po jevišti, pomáhá mu s přepínáním kytarových efektů jeho technik, který má své nádobíčko rozloženo hned vedle hradby Cairnseových marshallů. Mění struny, ladí, kouří, popíjí lahváče, tančí a do toho si čas od času střihne zběsilý dýdžejský set na hejno propojených efektových krabiček. Jak autentické, přirozené a v důsledku strhující! Zatímco Andy chytá po těch více vyčerpávajících skladbách druhý dech, nežinýruje se Michael komunikovat s rozdováděným, maximálně pozitivně naladěným publikem. Bezprostřednost atmosféry celé show podtrhuje moment, kdy trojici fanoušků pařících pod pódiem po jeho pravé ruce McKeeegan dokonce v průběhu jedné z písní vlastnoručně vyfotí jejich aparátem. Že si rtuťovitý Neil Cooper tradičně nedá od své baterie bicích pokoj a voraz ani o pauzách, netřeba dodávat.
Setlist je téměř rovnovážně namíchán ze zbrusu nového a léty prověřeného materiálu. Žádné pseudoturné k čerstvé desce, na němž z ní slyšíte maximálně dvě ochutnávky. Vzhledem ke kvalitě osm měsíců mladé novinky Crooked Timber, z níž zaznívají The Head That Tried To Strangle Itself, Clowns Galore, Bad Excuse For Daylight, Exiles, Crooked Timber, I Told You I Was Ill a Enjoy The Struggle, je to jen a jen dobře. Stejně jako fakt, že na programu nechybí hitovky jako Die Like A Mother Fucker, Sister, Die Laughing, Teethgrinder, Screamager, Diane nebo Nowhere.
Když kapela po necelé hodině hraní zmizela ze scény, brali to všichni jako dobrý vtípek; každému totiž bylo jasné, že se bude pokračovat. Když si ale na samém konci, po další skoro tři čtvrtě hodině, publikum vykřičelo další přídavky, byla radost nezměrná. Oboustranně! Inu, právě končil po všech stránkách povedený klubový koncert, na který se vyplatilo vyrazit.
Ještě než ale začal, zhostil se úlohy zahřívače pódia krajan hlavních hvězd večera RICKY WARWICK. Toho času osamocený písničkář se šestistrunnou kytarou na krku. Své ‚metalové‘ kořeny v The Almighty ovšem nezapřel: španělka u kolen na širokém tygrovaném pásu, úzké černé rifle, pásek s pyramidami, kecky, pokérované namakané pazoury … a pochopitelně charismatický a charakteristický vyřvaný obhroublý hlas. Proto jsem mu taky jeho novou roli – dokud jsem nezavřel oči – moc nevěřil. Bez vizuálního vjemu ale bylo vše v naprostém pořádku. Energií nabitý pěkně odsýpající set, jehož jednotlivé kompozice měly hudební i textovou hlavu a patu. Včetně vsunutého vtipného country coveru motörácké Ace Of Spades.
Text: František Kovač
Comments are closed.