Když jsem se přesně před čtyřmi lety v Berlíně poprvé osobně setkal se střapatým, od hlavy až k patě zkérovaným kytarovým šílencem s rudě obarvenou bradkou Dimebagem Darrellem, druhým do party nebyl jeho neméně excentrický bratr Vinnie, ale na pohled víceméně decentní baskytarista Rex Brown. Šlo o promo schůzku k zatím poslednímu řadovému albu jejich druhdy domovské Pantery Reinventing The Steel a vzduchem tehdy létalo vše, co v inkriminovaném hotelovém pokoji nebylo pevně přiděláno k podlaze. Včetně smažených řízků a salátových mís. To když se Dime rozradostnil poté, co zjistil, že jsem jejich nový výlisek v recenzi ohodnotil šesti ze sedmi možných bodů.
Skutečně měl takovou radost, že jsem se jejím projevům nestačil divit. Každopádně mi ten chlapík ale přirostl k srdci. Vinnie v ten samý čas dělal rozhovorového sparing partnera zpěvákovi Philu Anselmovi. To proto, aby měl tvůrčí mozek souboru vše alespoň zlehka pod kontrolou. Brown je totiž celkem nemluva a Anselmo byl zase tak zpitý pod obraz, že si sotva umotal špeka. Možná se ptáte, proč do článku o zbrusu novém souboru Damageplan tahám vzpomínky na starou Panteru. Důvod je ovšem nasnadě. Již tehdy bylo jasně vidět, s kým texaský soubor stojí a padá. Což se o pár let později projevilo v absolutní nahotě.
Historická sonda
Všechno začalo v roce 1983, kdy bratři Abbotovi – Darrell Lance Abbott vulgo Dimebag Darrel (narozen 20. srpna 1966) a Vincent Paul Abbott vulgo Vinnie Paul (narozen 11. březen 1964) – spolu s Rexem ‚Rockerem‘ Brownem a Terry Glazem založili v rodném Dallasu heavymetalovou bandu jménem Pantera. O necelé tři roky později však Terrence Lee (dříve známý jako Terry Glaze) odchází a jeho pozici na necelý rok zaujímá David Peacock. Ten však neúčinkuje na jediné oficiální nahrávce skupiny. Koncem roku 1986 nastupuje za mikrofon Philip Anselmo, čímž se definitivně formuje klasická sestava Pantery.
Po dvou letech soubor vydává své již čtvrté album Power Metal, kterého se prodá více jak 30.000 kusů. Jde o první výdělečnou emisi v dosavadní historii čtveřice. Díky tomuto komerčnímu úspěchu na úvod deváté dekády minulého století podepisují smlouvu s labelem Atco a vydávají album Cowboys From Hell. To je později považováno za počátek ‚dospělé‘ kariéry souboru, která má doslova raketový start. Pantera všem s přehledem dokazuje, že metal rozhodně neleží na smetišti hudebních dějin bradou vzhůru. Nahoru naopak letí ruce poblázněných fanoušků s prsty zformovanými do klasického paroháče. Soubor vehementně a téměř nepřetržitě obráží celý svět, o čemž svým věrným poctivě referuje na vlastních webových stránkách spuštěných v roce 1995.
Nejen v prodejních číslech, ale i v internetovém vývoji drží čtveřice texaských kovbojů krok se špičkou hudebního pelotonu. V devadesátém sedmém jezdí v předprogramu Kiss a triumfují na Ozzfestu. Přichází absolutní vrchol provázený fyzickou únavou, s níž se ruku v ruce souborem plíží ponorková nemoc. Anselmo vězí po krk ve svých drogových trablech, zubaté utíká k rozličným hudebně-obskurním projektům. Poslední vzedmutí přichází na přelomu tisíciletí, kdy Pantera vydává své prozatím poslední řadové album Reinventing The Steel. Čertužel ani následné světové turné téhle partě nenalije čerstvou krev do žil. Loni vydané výběry definitivně uzavírají druhou kapitolu historie téhle party z Dallasu během níž celosvětově prodali téměř 14 milionů alb. Pokrevní bratrské duo Vinnie a Dime už ale má nový plán – Damageplan!
Plán zkázy
Hudební kooperaci mimo domovský soubor si tahle vykutálená dvojka vyzkoušela již několikrát. Téměř vždy tomu byl však přítomen i baskytatista Rex Brown, který se ovšem aktuálního podniku jménem Damageplan striktně odmítl zúčastnit. Mezi nejznámější počiny trojice Vinnie-Dime-Rex patří projekt REBEL MEETS REBEL, v němž své síly spojili s legendárním country vyvrhelem Davidem Allanem Coeem. Ten jednak skládal rádiové hity pro takové hvězdy žánru jako Johnny Cash nebo Johnny Paycheck, druhak měl ale kvůli obscénnosti svých textů velký problém vydávat vlastní necenzurovaná alba. Vzájemná spolupráce vznikla tak, že Pantera používala jeho skladbu Jack Daniel´s If You Please léta jako intro před vstupem na scénu a Coe zase na oplátku využíval elektrickou kytaru Washburn Dimebag Darrell Signature Series se známým vzorem jižanské vlajky a aparát Randall. Druhým ze známých projektů je pak seskupení TRES DIABOLOS. Pod touto značkou trojice přispěla svou předělávkou letité Heard It On The X krajanů ZZ Top na kompilaci Extreme Music CD vydanou spřátelenou wrestlingovou asociací. Různých pohostinských účastí však bylo mnohem více, ať už byly míněny seriózně nebo pouze jako vypečená legrácka. Damageplan ovšem bratři Abbottovi berou smrtelně vážně. Vidí v něm totiž regulérní pokračování své hudební kariéry, svého hudebního vývoje.
Vinnie Paul vše uvádí na pravou míru slovy: „Rozhodně se nechceme zříkat své minulosti! Právě naopak. Pantera byla dovedení našeho klukovského hudebního snu téměř k dokonalosti. Není jediný důvod, proč tím pohrdat nebo se k tomu stavět zády. My jsme byli Pantera a jsme na to patřičně hrdí! Chtěli jsme být metalovými Rolling Stones, zůstali jsme na to ale jen dva, takže se ten sen zase těsně před naplněním rozplynul. Jako když se ti zrovna zdá, že si to rozdáváš s úžasnou buchtou a nějaký debil tě v nejlepším probudí. Nejsme ale týpci, co by složili ruce do klína a ubíjeli svou energii truchlením. Jsme zvyklí tvrdě pracovat, jsme bojovníci, ne rozmazlení frackové, kteří čekají, že všechnu dřinu odvede někdo za ně a oni jen vítězoslavně slíznou smetanu… Dali jsme tedy s bráchou hlavy dohromady, ujasnili si pár detailů a začali si užívat nabyté svobody. Neutápěli jsme se totiž v negativech, hledali jsme to pozitivní! Až jsme TO našli. Našli jsme v sobě novou sílu, hnací motor, který naše další hudební směřování poháněl pekelným pohonem na nové cestě.“
Dimebag si obouruč ulízne špičatou bradku a svým charakteristickým obhroublým způsobem bratra doplňuje: „Tohle zjištění pro nás bylo tak důležité, že jsme podle toho pojmenovali i první desku naší nové kapely – New Found Power. A jestli se ptáte, jaká že ta nově nalezená síla vlastně je, tak si pište, že k tomu, aby vám pořádně nakopala prdel bohatě stačí! A když si při poslechu nedáte pozor, tak by se vám klidně mohlo stát, že přijdete o koule. Tak bacha!“
Hledání spolupachatelů
Prvním, po kom se začali Abbottové poohlížet do své nově zamýšlené družiny byl zpěvák. Bez kvalitního vokalisty by totiž celé jejich snažení nemělo valného smyslu. Bylo jim totiž jasné, že Anselmo byl ve svém oboru vyhlášenou špičkou, ať už skončil jakkoliv. Vyzkoušeli tedy několik adeptů, ale žádný se jim nezdával dost kvalitní. Palčivý problém se však nakonec vyřešil de facto sám. Pat Lachman, který v minulosti působil jako kytarista v Halford a Diesel Machine, byl často účasten testovacím náslechům nových skladeb. „Pořád se nabízel, že něco někde nahraje, furt mi vnucoval nějaké vlastní nápady. Nebýt to můj kámoš, tak jsem ho už dávno poslal do prdele“, glosuje Dime, „až jednoho dne, kdy jsem ho zase několikrát během necelé hodiny odmítnul a odkázal do patřičných míst, na mě vybalil tohle: Tak když mě nechceš jako kytaristu, vezmi mě jako zpěváka. Stejně nikoho nemáte… Málem jsem spadnul pod stůl smíchy, v životě jsem ho neslyšel zpívat, jen hulákat v hospodě. Ale chtěl jsem mu udělat radost. Byl to přece jenom kámoš, znáte to, tak jsem mu vrazil do ruky zrovna dodělanou pecku, kterou si odvel domů do L. A.. Když mi po pár dnech přišla nahrávka zpátky, nevěřil jsem svým uším. Normálně jsem se z toho posral! Bylo to totiž tam!!! Ani jsem nemohl uvěřit, že je to Pat… Předvedl neobyčejný hlasový rejstřík, který dostal i Vinnieho. Takže zpěváka už bychom měli, řekli jsme si a šli to zapít.“
Lachman ke svému vloudění se do Damageplanu říká: „Na Panteře jsem vyrůstal. Nebýt Dime můj dobrý známý – poprvé jsme se viděli někdy na začátku roku 2000, asi bych se nikdy nevzmohl na to je oslovit. Nahrál jsem sice 3 desky s Robem Halfordem, ale jako kytarista. To je něco úplně jiného než zpěv. A že jsem se jim vnutil…haha…myslím, že jsou rádi, že mě mají!“
Posledním chybějícím do party byl basák. Spekuluje se o tom, že se do poslední chvíle jaksi počítalo s třetím ex-Panterem Rexem Brownem. Ten dal ovšem od Damageplanu ruce pryč. Jednak má svých vlastních hudebních aktivit i starostí dost, druhak prý nechtěl tím, že by se k Darrellovi s Paulem přidal, dávat záminku poslednímu z původní čtyřky Anselmovi, aby Panteru definitivně vyškrtl ze svého muzikantského života. Možná by se na tomto místě hodilo nastalou situaci glosovat rčením, že kdo dlouho vybírá přebere…
Bob Zilla hrál v několika nezásadních lokálních spolcích, Abbottové ho však z rodného kraje velmi dobře znali. Jak říká Vinnie: „Chtěli jsme basáka s opravdu monstrózním zvukem. A Bob takový má, viděli jsme ho tady u nás mnohokrát a vždycky se nám strašně líbil. Jeho basa nás totiž pokaždé odfoukla od pódia zpátky na bar, čímž si nás jednoznačně získal! Takže jsme byli rádi, že jsme mu už konečně mohli nabídnout spolupráci.“ Zilla se narodil na havajském ostrově Waikiki jako Bob Kakaha, ale protože zvuk je baskytary má údajně stejnou účinnost jako počínání známého komiksového monstra Godzilla, vyfasoval tenhle původní profesí bubeník stávající přezdívku.
Boom
„Šli jsme na to jako vždycky. Jammovali jsme hned po ránu, abychom zahnali kocovinu, po obědě si pak pásky pouštěli a vymýšleli, co s natočeným materiálem dál. Zpočátku jsme byli dost svázaní tím, že jsme se báli toho, abychom nedělali novou Panteru. Nakonec jsme se ale na podobné předsudky z vysoka vysrali! Já třeba zkoušel různé kytary a aparáty, jen proto, abych nezněl jako na starých deskách. Jenže jsem to prostě nebyl já, byl jsem z toho celý nesvůj. Neměl jsem z hraní dobrý pocit. Takže jsem nakonec sáhl po svém Washburnu, nažhavil Randally a bylo vymalováno!“, tak popisuje úskalí tvorby nového materiálu Dimebag.
Vinnie ho doplňuje: „Cítili jsme sice úžasnou svobodu vyvolanou tím, že už nejsme Pantera, že si vlastně můžeme dělat co chceme, vyvíjet se jak sami uznáme za vhodné. Na druhou stranu jsme ale nechtěli nic ztratit. Jak to udělat jsme neustále řešili. Až se na nás do studia přijel podívat Zakk Wylde. Ten nám na tvrdo řekl: Chlapi, vy jste pro spoustu současných kapel ty legendy, ze kterých čerpají. Tak si to od nich teď všechno vezměte i s úroky. Hlavně se nebojte! Ani sami sebe, ani změny. A bylo. Damageplan přesně vyjadřuje naše současné hudební cítění. Bez předsudků a závazků.“
Očekávané debutové album New Found Power (10. února 2004) mělo skutečně výborný nástup na trh. Během prvního týdně se svými prodeji stačilo protlačit do první čtyřicítky prestižního Billboard 200 žebříčku, když k fanouškům putovalo více jak 45000 jeho výlisků. Hluboko za sebou tak nechalo nové počiny takových popových ikon jako je Courtney Love nebo Kylie Minogue. Kapela se však tímto prvotním úspěchem nenechali ukolíbat. Během prvního měsíce po emisi debutu strávili 24 dní na cestách v rámci probíhající promo kampaně. Se svými fanoušky se během této doby setkali ve 38 hudebních obchodech, navštívili 46 rádiových stanic a ujeli více jak 6000 mil. Za vlast padlo 40 beden Jägermeistera. Regulérní koncertní turné je nyní již v plném proudu. Aktuální singl Ashes To Ashes, který je jako bonus přidán na japonskou verzi alba, pohostinsky nazpíval Jerry Cantrell (ex- Alice In Chains).
Co na to Anselmo?
Jistě se vám na jazyk vkrádá otázka, co na počínání svých nedávných kolegů říká zpěvák Phil Anselmo. Ani se vám nedivím. Vždyť byl jedním z nepřeslechnutelných poznávacích znamení Pantery a pro spoustu fanoušků je jeho vokál právě tím, co debutu New Found Power chybí k dokonalosti. Na druhou stranu je třeba podotknout, že to byl právě Philip, kvůli kterému se Dimebag a Vinnie byli nuceni porozhlédnout po náhradním způsobu obživy. Díky svým nesčetným projektům si totiž nebyl schopen (a údajně poslední dobou ani ochoten) udělat čas na mateřský soubor, který se touto stagnací de facto rozložil. Navíc aktuální Anselmovo prohlášení ohledně případné budoucnosti původní sestavy Pantery, zaznamenané bezprostředně po emisi New Found Power mluví více než jasně: „Nikdy neříkej nikdy. Teď ale rozhodně ne!“
Sestava 2004
Patrick Lachman – zpěv
Dimebag Darrell – kytara
Bob Zilla – baskytara
Vinnie Paul – bicí
Text: František Kovač
Comments are closed.