Autorské texty publikované na stránkách magazínu RockReport, resp. Report.
ALEŠ BRICHTA (44) – zpěvák, textař, muzikant, fotbalový maniak a v poslední době také čím dál tím víc podnikatel. V polovině září mu vyšla pátá sólová deska Anděl posledního soudu (Popron Publishing) a tak se zase jednou vyskytl oficiální důvod k tomu, abychom se sešli v jeho vlastní nonstop osvěžovně BumBar, která se po loňských povodních v Praze přesunula z Karlína na Palmovku.
„Skladatel, zpěvák a kytarista RICHARD KYBIC zemřel 12. května ve věku 53 let po několikaměsíčním boji s rakovinou, během něhož podstoupil na oddělení neurologie pražské Vinohradské nemocnice řadu obtížných mozkových operací.“ Tak hovoří strohý úřední záznam. Já jsem však pro Report získal exkluzivní výpověď Kybicova blízkého přítele a obchodního partnera, rockera Michala Žďánského.
Lucerna, 15. květen 2002. Poslední štace turné Arakain 20 let/Archeology, poslední koncert Arakainu s Alešem Brichtou na pěveckém postu. Při jedné z delších meziher mizí pohublý obrýlený frontman v zákulisí, aby se občerstvil. Většina z přítomných si v ten okamžik natvrdo uvědomuje, jak pódium a vůbec Arakain bez ‚Brigety‘ osiří. Přitom se o odchodu jediného člena souboru, jež do jeho sestavy patřil celých 20 let bez sebemenší přestávky, šuškalo již od začátku roku. Oficiálně uvedeným důvodem rozluky je prohloubení hudebních i mezilidských neshod uvnitř kapely. Dle mého názoru částečně zúčastněného pozorovatele jde o trefné zhodnocení tehdy nastalé nemilé situace…
Šoubyz je šoubyz. Když šlo debutové album AMERICAN HEAD CHARGE na tuzemský trh loni ihned po zaoceánské emisi, neprodal se ho tu jeden jediný výlisek a po kapele neštěkl ani pes. Byť měla renomé obstojně šlapající drtičky kloubící panterovský HC-metal s avantgardními Mansonovskými šlehy a moderním nu-metalovým soundem. Teprve aktuální pozice předskokanů pošahanců Slipknot z nich učinila krapet zajímavější zboží. Nejen o tomto nejednoznačném údělu jsem si povídal se zakládajícím členem tohoto sedmičlenného ansámblu CHADEM HANKSEM.
„Jirka byl skutečně geniální muzikant! Citlivý, ale bohužel nemocný kluk. Trpěl maniodepresivními stavy, jejichž důsledkem byla jeho sebevražda. Jednoho dne přišel na zkoušku a vůbec nemohl hrát. Byl úplně rozhozený. My jsme nevěděli, o co přesně jde, tak jsme ho chvíli uklidňovali, ale moc to nefungovalo. Pak se najednou sebral a šel domů. Tehdy jsme ho viděli naposled. Odvezli jej do Bohnické léčebny, odkud ho jeho přítelkyně po dvou měsících, kdy se zdálo, že je z nejhoršího venku, vzala na revers k sobě domů. Jeho touha po sebezničení však byla příliš silná…“
ALEŠ BRICHTA bilancuje. Tentokrát nejen uplynulý rok, ale rovnou celou svou dosavadní pěveckou kariéru. Důkazem je aktuální disk Dívka s perlami ve vlasech – Best Of Aleš Brichta (Popron Music), kde je zastoupena jak tvorba domovského Arakainu, tak většina projektů, se kterými měl v končící dekádě co do činění. Ovšem nejen hudbou živ je…
„Album Gateways To Annihilation znamená v kariéře MORBID ANGEL další zásadní zlom. Děje se tomu doslova v předvečer otevření bran do nového tisíciletí. Tisíciletí, které se bude vyznačovat naprosto odlišným nahlížením na tento svět a na lidskou civilizaci především. Vnímání to bude velmi pohanské, zbavené veškerého zkostnatělého religiózního marasmu, jenž lidstvo v posledních staletích tak nepřirozeně přiškrcoval a křivil. Absolutní ideový návrat k přírodě a jejím nezpochybnitelným silám, to je, co nás všechny v dohledné době čeká. To je, za co jsme se rozhodli bojovat, teď, tady a hned!“ (Steve Tucker)
„Dům v Růžové ulici se nezamykal, tak ve sklepě často přespávaly různé pochybné existence. Proto pro mě nebylo tělo ležící pod schody zprvu ničím šokujícím. Když jsem ale přišla blíž, upoutalo mě, že to není žádný vandrák, ale slušně oblečený člověk, který dbá o svůj zevnějšek. To jsem už byla dost blízko na to, abych si uvědomila, že nežije. Po pár dalších krocích jsem poznala, že je to pan Berka z Olympiku.“ (nálezkyně Berkovy mrtvoly)
Drobný bruneto-blonďáček k sežrání. Komediant s rock’n’rollovým feelingem od přírody. Jaksi mimochodem předurčen k tomu být hvězda první velikosti. Komunisti, nekomunisti. Kožené boty na podpatku, úzké černé kožené kalhoty, polorozepnutá křiklavě červená košile, masivní zlatý řetěz s ještě masivnějším zlatým medailonem na krku, zlaté prsteny na obou rukou, černé kožené sako a velké černé sluneční brýle, které nikdy nesundával. Davová hysterie. Rytmickým třesem neustále se zmítající kolena, deklamace rukama, předklony, záklony, vlnění se v bocích, výskoky, klečení, válení se po zemi, prožívání muziky každičkou buňkou rozpumpovaného těla a každým coulem věčně mladé duše. Sál bouří. Procítěné frázování, prodchnuté četnými výkřiky a vzlyky. Schopnost zpívat nejen svahilsky ale i česky. Neopakovatelná intonace. Osobnost s charismatem sebejistého leadera. Dámy a pánové, MIKI VOLEK, král!!!
Je to až k nevíře, po téměř osmnácti letech existence kapely, ale je to tak. Poslední dobou neuplyne měsíc, aby z tábora naší nejzásadnější metalové legendy ARAKAIN nevzešla nějaká zajímavá novinková zpráva. O všem, co se od mého prosincového rozhovorového sezení s kytaristou Jiřím Urbanem (40) seběhlo, jsem si se zpěvákem ALEŠEM BRICHTOU (40) povídal v jeho pražském nonstopu BumBar.