Archiv autora: fk

Recenze

Pipes And Pints – Until We Die

PIPES AND PINTS – Until We Die
Wolverine Records / 39:24

Určitě znáte ten zvláštní pocit, když na vás něco zapůsobí jako blesk z čistého nebe, jako svého druhu zjevení. Nejste si úplně jisti, jestli můžete tak docela věřit tomu, co právě vidíte, slyšíte i jinak zažíváte, na druhou stranu vás to samo o sobě neskutečně těší, takže snad ani nechcete vědět, jestli je to všechno vůbec pravda. Česko-americká čtveřice Pipes And Pints, která právě debutuje svým třináctiskladbovým albem Until We Die na mne osobně napoprvé zapůsobila přesně tak. Než jsem stačil přitáhnout svou dolní čelist zpátky k její horní sestřičce, už jsem znovu zuřivě mačkal v mezičase bezděčně poslintané tlačítko ‚play‘ na svém přehrávači. Pokračování textu Pipes And Pints – Until We Die →

Recenze

Black Bull – Demo 2010

BLACK BULL – Demo 2010
vlastní náklad / 14:16

Od samého prapočátku mých intimních styků s paní hudbou mě maximálně vzrušuje možnost být bezprostředně přítomen komplikovanému procesu vzniku jejích nových potomků. Pochopitelně, čím více znám zainteresované rodiče, tím více rajcovní situace to – na rozdíl od běžného života, pokřiveného šablonami stereotypů – pro mě osobně je. Opravdu neznám v těchto souvislostech napínavější moment, než když ve finále do přehrávače zasunuji disk, jehož pachateli jsou právě moji přátelé. Z budoucích vjemů a dojmů totiž mívám obdobně mrazivý strach, jako když se přede mnou svléká důvěrně známá žena. Bude to ono?! Pokračování textu Black Bull – Demo 2010 →

Recenze

The Kingsize Boogiemen – Budeme kácet, pokud nemáte

THE KINGSIZE BOOGIEMEN – Budeme kácet, pokud nemáte
vlastní náklad / 44:47

Kapela, která se v dnešní době nežinýruje hrát opravdový, postmoderními vlivy nikterak pokřivený dřevní blues/rock’n’roll, si nezaslouží nic jiného než pochvalu a obdiv. Pochopitelně čím přesvědčivěji daný materiál servíruje, tím větší. A toto tvrzení roste doslova exponenciální řadou v okamžiku, kdy hovoříme o kapele české – která navíc jako česká vůbec nezní. Tedy žádné oslizlé knedlíky a teplé pivo, žádný venkovsky zatuchlý smrádek, ale teplíčko, žádné neumělé kašírování a hraní si na hraní něčeho, čemu v jádru nerozumím. Právě naopak! Pokračování textu The Kingsize Boogiemen – Budeme kácet, pokud nemáte →

Recenze

Merlin – Tibet

MERLIN – Tibet
vlastní náklad / 45:48

Na tuhle desku, ve finále zcela příznačně pojmenovanou Tibet, jsme čekali od roku 1992. Tehdy světlo našeho čerstvě svobodného světa spatřilo a šedivé post-normalizační kulturní obzory rázem rozzářilo výtečné, zámořským glamrockovým a dirty rock’n’rollovým odérem načichlé album Nevada z autorské dílny pánů Dana Horyny (zpěv), Marka Podskalského (kytara), Miloše Landsmana (baskytara) a Tomáše Zoubka (bicí), kteří se jím bez diskuse nesmazatelně zapsali do dějin českého, potažmo československého rocku. Pokračování textu Merlin – Tibet →

Reportáže

Alice Cooper, Interitus

ALICE COOPER, INTERITUS
20. listopadu 2009, Plzeň, ČEZ arena

Se svrchovanou veličinou světového shock rocku, jedním ze zakladatelů hudebního žánru notně vyšperkovaného krvavě šťavnatou teatrální pódiovou show, účinkující na prknech znamenajících slávu, peníze, sex, drogy a alkohol již více jak čtyřicet let pod uměleckým jménem Alice Cooper, měli tuzemští fanoušci velmi neobvykle tu čest hned dvakrát během posledního (dokonce necelého) roku. První návštěvu České republiky, pohříchu po dlouhých osmi letech od minulé audience, vykonal Vincent Damon Furnier s početnou doprovodnou družinou 2. prosince 2008, kdy jejich představení hostila brněnská hala Rondo. Šlo tehdy o vůbec poslední zastávku světové šňůry Psycho Drama Tour, v jejímž rámci byla představována albová novinka Along Came A Spider. Letos se charismatický zpěvák, geniální skladatel a šílený performer v jedné osobě a se šesti křížky na zátylku vrátil, aby se svou suitou Plzni předvedl inovovaný program Theatre Of Death. Pokračování textu Alice Cooper, Interitus →

Reportáže

Therapy?, Ricky Warwick

THERAPY?, RICKY WARWICK
18. listopadu 2009, Praha, Lucerna Music Bar

Svrchovaně punkrockovou sonickou bouři a zemětřas předvedli třetí listopadovou středu v malém sále pražské Lucerny severoirští THERAPY? v rámci promo turné ke své letos 23. března vydané desáté řadové nahrávce Crooked Timber. Základní premisou jejich zběsilé show, vystavěné na neprostupných zvukových hradbách opentlených přehršlí kytarových efektů, přitom byla redukce sestavy těchto crossoverových ‚alternativců‘, píšících své dějiny stejně dlouho jako novodobá demokracie v naší republice, na klasické trio. Pokračování textu Therapy?, Ricky Warwick →

Reportáže

Adam Bomb, Bitch & Chips

ADAM BOMB, BITCH & CHIPS
8. listopadu 2009, Praha, 007

Ten chlap je snad ďábel sám! V pátek chtěl po zatraceně vydařeném koncertě v Poděbradech podpalovat na tamním zámeckém nádvoří vánoční výzdobu (stromeček byl nakonec zachráněn za hysterického dámského řevu „ty skrčku, dej sem ten benzín!“), v sobotu v Berlíně pařil s veškerou pompou a grácií sobě vlastní až do ranního rozbřesku s hitparádovými hvězdičkami z Arctic Monkeys a v neděli si na kultovní strahovské Sedmičce opět ultimativně, po necelém roce, podmanil naše hlavní město. ADAM BOMB, americký dirty rock’n’rollový kytarový střelec a ekvilibrista, showman non plus ultra. Toho času na turné k desce Rock Like Fuck, pojmenovaném Crazy Mother Fucker Tour! Pokračování textu Adam Bomb, Bitch & Chips →

Rozhovory

… a vůbec! – kapela zbavená pout hudební vzdělanosti

Letos vydali své druhé řadové album Bar Marie, na následovníkovi však již intenzivně pracují. Ustáli řadu nejen personálních turbulencí, právě proto si jdou stále odhodlaně za svým. Respektive i naopak. Sami o sobě s nefalšovanou hrdostí prohlašují, že jsou „kapela zbavená pout hudební vzdělanosti“. Za pražskou rockovou formaci …A VŮBEC! se mnou hovořili zpěvák a kytarista MIREK JECH a bubeník SVÁŤA ŠUTERA. Pokračování textu … a vůbec! – kapela zbavená pout hudební vzdělanosti →

Reportáže

W.A.S.P.

W.A.S.P.
11. listopadu 2009, Praha, Retro Music Hall

Včerejší glamrockový večírek v pražské Retro Music Hall se náramně vyvedl. Ostatně, taky probíhal pod taktovkou zatraceně zkušeného dirigenta – páně Blackieho Lawlesse z americké formace W.A.S.P. A hned dodávám, že zahanbit se v žádném případě nedali ani jeho soukmenovci Doug Blair (kytara), Mike Duda (baskytara) a Mike Dupke (bicí). Svědkem mého tvrzení budiž více jak tisícihlavý dav, tísnící se v příjemných prostorách bývalé vyhlášené vinohradské diskotéky. Pokračování textu W.A.S.P. →