KISS, CINDER ROAD
6. 6. 2008, Praha, O2 Arena
„You wanted the best…you got the best!“ Přesně v intencích filosofické premisy tohoto reklamního sloganu, který coby signifikantní zdravice nemůže chybět na startu žádné show největšího rockandrollového cirkusu světa, jsem k pražskému koncertu KISS přistupoval. Nejsem totiž – na rozdíl například od kolegy Bohouše Němce, který o ‚rytířích v satanových službách‘ nemluví jinak než jako o ‚nadlidech‘ – za hrob oddaným fanouškem téhle kapely, přijímajícím zbožně každý pšouk vanoucí z jejích útrob. Naopak, v globálním kontextu, nazíraném skrze objektivně měřící optiku, na detroitských maškarách po instrumentační, pěvecké, muzikální ani textařské stránce moc suchých nitek nenechávám. Na druhou stranu jim ovšem ani neupírám několik vpravdě geniálních hitmakerských zásahů, stejně jako bez jediné námitky kvituji jejich korunovaci za nejsvrchovanější panovníky živých performancí v širém rockovém hájemství. Pokračování textu Kiss, Cinder Road