Archiv autora: fk

Recenze

Empire – Lobotomie

EMPIRE – Lobotomie
VJM / 41:57

První, co vás při poslechu druhého dlouhohrajícího studiového alba česko-italských rockerů Empire bouchne do uší, je neučesaný syrový dřevní zvuk. Někomu se to jistě nemusí líbit, může mu to v dnešní přetechnizované době přijít málo, mně osobně ale ani po nějakých osmi deseti posleších nepřestal bavit. Je to zřejmě tím, že se nejedná o nějakou z nouze ctnost, ale záměr. Záměr, který stojí na poctivém záznamu, jemuž občasné instrumentální přehmaty, takto důkazy živelného nahrávání, dodávají na ještě větší autenticitě a naléhavosti. Pokračování textu Empire – Lobotomie →

Recenze

Vetrol – Vet’n’roll

VETROL – Vet’n’roll
vlastní náklad / 47:27

Stěžovat si na početní nicotnost zástupu nových rock/metalových bojovníků patří posledních pár let k bontonu. Je smutnou skutečností, že při transformaci daného úhlu pohledu směrem ke kvalitativním přednostem inkriminovaných souborů – ať už jsou jejich řady jakkoliv široké – dojdeme ke zjištění, že nejde o planý snobský štěk. O to příjemnější účinek na uši i duši má každé zjištění výjimky z tohoto pravidla. Mladíci z Vetrol jsou jednou z nich. Pokračování textu Vetrol – Vet’n’roll →

Reportáže

Adam Bomb, Vetrol, Deem

ADAM BOMB, VETROL, DEEM
7. 11. 2008, Praha, Exit Chmelnice

Kytarista ADAM BOMB je, sportovní terminologií řečeno, americký druholigový špílmachr. Vzhledem k rozdílným úrovním zámořské a tuzemské soutěže mu však téměř nikdo z domácích borců svými schopnostmi nemůže konkurovat. Přesto se reprezentant Spojených států v našich úzkých odborných kruzích (o těch širších laických ani nemluvě) netěší větší než malé popularitě, respektive proslulosti. Pochopitelně k velké škodě všech zainteresovaných. Pokračování textu Adam Bomb, Vetrol, Deem →

Reportáže

Alice Cooper, Helpness

ALICE COOPER, HELPNESS
2. 12. 2008, Brno, hala Rondo

Zatímco středočeská rocková omladina, zmlsaná často nepřebernou nabídkou jejímu vkusu odpovídajících kulturních akcí konaných v hlavním městě, přímo jí pod nosem, povětšinou velmi neuctivě brblala nad situováním úplně poslední zastávky světové šňůry ALICE COOPERA Psycho Drama Tour do brněnské haly Rondo – tedy za pomyslnou východní ‚jihlavskou civilizační hraniční čáru‘, pamětníci rudé totality nad takovou malichernou maličkostí mávali pobaveně rukou. V intencích nemilých vzpomínek na minulé století pro ně byl totiž podstatný samotný fakt, že otce šokantní rockové pódiové show mohli po osmi letech zase vůbec vidět a na cestu si přitom nemuseli vyřizovat výjezdní doložku ani devizový příslib. Pokračování textu Alice Cooper, Helpness →

Reportáže

Backyard Babies, Skiller, Phantoms On Fire

BACKYARD BABIES, SKILLER, PHANTOMS ON FIRE
28. 11. 2008, Praha, Rock Café

Pouliční špína u nás není a ostatně ani nikdy nebyla příliš v kurzu. Rozuměj pochopitelně glam/street/garage/punk rock. Proto mě, na rozdíl od mnoha kolegů novinářů, nikterak nepřekvapila počáteční mizerná divácká účast na tomto, ve finále naštěstí po všech stránkách vydařeném koncertě. Holt se nekonal v hollywoodském Stripu, ale v pražském Rock Café, tudíž jednak podhoubí z principu nikoho moc netankovalo, druhak je na podobných akcích policejní hodina ve 22:00 obecně nezvyklá, takže všichni dorazili až na ústřední hvězdy, všemi rockovými mastmi mazanou a větry ošlehanou švédskou čtveřici Backyard Babies. Pokračování textu Backyard Babies, Skiller, Phantoms On Fire →

Reportáže

Arakain, Empire, Dymytry

ARAKAIN, EMPIRE, DYMYTRY
13. 12. 2008, Praha, Retro Music Hall

Za aktuální situace, kdy je průnik mezi ortodoxní fanouškovskou obcí Arakainu a Aleše Brichty respektive AB Bandu sotva třetinový, zatímco vzájemná ‚mezigalaktická‘ tolerance koreluje s hranicí sta procent, je pochopitelně velká škoda, že se protagonisté a managementy obou těles nedokáží dohodnout na uspořádání společné, opravdu monstrózní metalové akce v předvánoční Praze a sebestředně drobí návštěvnický potenciál mezi dvě separátní akce komorních rozměrů. Vždyť do vinohradského Retra se třetí adventní sobotu dostavila zhruba stejná plus-mínus pětistovka fanoušků, jako za necelý týden poté na strašnickou Barču. Pokračování textu Arakain, Empire, Dymytry →

Recenze

Petr Janda – Jednou jó, jednou né

PETR JANDA – Jednou jó, jednou né
BEST I. A. / 44:31

Dlouhých deset let trvalo, než se letos šestašedesátiletý kytarista, zpěvák a skladatel Petr Janda, stálice tuzemské bigbítové scény, frontman legendárního Olympiku, rozhoupal k vydání svého teprve druhého sólového alba. Dřív prý neměl dostatek kvalitního materiálu, který by mohl a chtěl nahrát vyloženě po svém, s dostatečným odstupem od mateřského souboru. Není důvod mu to nevěřit. Pokračování textu Petr Janda – Jednou jó, jednou né →

Reportáže

Iggy Pop & The Stooges, Visací zámek, Vypsaná fixa

IGGY POP & THE STOOGES, VISACÍ ZÁMEK, VYPSANÁ FIXA
20. 9. 2008, Praha, Tesla Arena

Iggy Pop je jako malé dítě. Fracek. Sebestředný, náladový, impulzivní, energický, neukojitelný. Spratek. Dožadující se neustálé pozornosti a péče. Když je po jeho, celý se rozdá, jen aby vám udělal maximální radost. Když ne, dokáže to dát zatraceně ostře a nepříjemně najevo. Nebýt jeho, byli by dnes zbylí Stooges absolutní nuly, které by nikoho netankovaly. Čehož si jsou setsakra vědomi. Na druhou stranu, nebýt jich, respektive jejich společného reunionu před pěti lety, byl by dnes Iggy zřejmě odkecaný. Pokračování textu Iggy Pop & The Stooges, Visací zámek, Vypsaná fixa →

Reportáže

Kamil Střihavka & Leaders!

KAMIL STŘIHAVKA & LEADERS!
4. 11. 2008, Praha, Retro Music Hall

Stárnu. Samozřejmě. Jako všichni. Ne že bych si to průběžně neuvědomoval, ale jsou prostě chvíle, kdy je ten pocit zjištění skutečného stavu tak intenzivní, že vás prostě překvapí. A nemusí to být vyloženě negativní feeling. Jedno takové satori mě potkalo na úterním křtu nové sólové studiové nahrávky KAMILA STŘIHAVKY v útulném pražském klubu Retro Music Hall. Abych ale hned rozptýlil vaše případné obavy o kvalitu Kamilova zbrusu nového materiálu pojmenovaného 365 či o jeho aktuální hlasovou formu – můžete zůstat v klidu, vše je v naprostém pořádku. Má poznámka ke stárnutí se týká něčeho úplně jiného a je de facto čistě osobní. Možná se ptáte, proč s ní tedy obtěžuji – čtěte laskavě dál, a pochopíte minimálně souvislosti. Pokračování textu Kamil Střihavka & Leaders! →

Reportáže

Krucipüsk, Chlejf

KRUCIPÜSK, CHLEJF
24. 10. 2008, Praha, Lidový dům Kbely

Jeden z nejsmutnějších koncertních zážitků, jaké jsem kdy na vlastní oči, uši a vlastně i kůži absolvoval, mi předposlední říjnový pátek v nově velmi útulně zrekonstruovaném kbelském Lidovém domě přichystala má (ještě nedávno) oblíbená kapela KRUCIPÜSK. Po pravdě jsem měl o osud formace okolo ‚strejdy Tomáše‘ tak nějak strach už po loňské emisi jejího zatím posledního řadového alba Ahoj!. Na rozdíl od všech předchozích studiových nahrávek, speciálně předposledního Druide, mi totiž aktuální studiovka přijde velmi hudebně monotónní až skladatelsky sterilní. Žel, mé obavy, že do momentálního bezzubě obyčejného až podprůměrného zvukového kabátku a aranžmá budou převlečeny a transformovány i léty prověřené hity, se během kbelského vystoupení potvrdily. Pokračování textu Krucipüsk, Chlejf →

Recenze

AC/DC – Black Ice

AC/DC – Black Ice
SonyBMG / 55:37

Nevím přesně, zda se píše rok 1978, ’88, ’98 nebo 2008. Jsem si ovšem zcela jistý, že právě poslouchám AC/DC! Takový základní pocit mám z již mnohokrát opakované rotace desky Black Ice v mém přehrávači. Pro všechny pravověrné fanoušky australských ‚elektrikářů‘ by tato zpráva měla být jasnou pobídkou, že mají střelhbitě vyskočit od počítačového monitoru a pelášit do nejbližšího obchodu s hudebninami za účelem legálního pořízení nejnovějšího počinu svých miláčků. Pokračování textu AC/DC – Black Ice →

Recenze

Motörhead – Motörizer

MOTÖRHEAD – Motörizer
SPV/Steamhammer / 38:43

„Rock out, rock out, with your cock out!“ vyřvává Lemmy zatímco já poctivě vybarvuji pětici recenzentských hvězdiček. Je prvního září 2008 a studiová novinka Motörhead, dlouho dopředu pojmenovaná Motörizer, právě oficiálně vyšla ve ‚zbytku světa‘ (jinak v USA 26. 8 a v Německu 29. 8.). Kilmisterův přednes je stále sugestivní, hlas signifikantní a kondice suverénní. Stejně tak výkony dvojice jeho dlouholetých parťáků, kytaristy Philipa Campbella (v kapele od roku 1984) a bubeníka Mikkeyho Dee (v kapele od roku 1992). Inu, po všech stránkách seriózní, ehm, po všech čertech vypečená záležitost! Pokračování textu Motörhead – Motörizer →

Reportáže

Kiss, Cinder Road

KISS, CINDER ROAD
6. 6. 2008, Praha, O2 Arena

„You wanted the best…you got the best!“ Přesně v intencích filosofické premisy tohoto reklamního sloganu, který coby signifikantní zdravice nemůže chybět na startu žádné show největšího rockandrollového cirkusu světa, jsem k pražskému koncertu KISS přistupoval. Nejsem totiž – na rozdíl například od kolegy Bohouše Němce, který o ‚rytířích v satanových službách‘ nemluví jinak než jako o ‚nadlidech‘ – za hrob oddaným fanouškem téhle kapely, přijímajícím zbožně každý pšouk vanoucí z jejích útrob. Naopak, v globálním kontextu, nazíraném skrze objektivně měřící optiku, na detroitských maškarách po instrumentační, pěvecké, muzikální ani textařské stránce moc suchých nitek nenechávám. Na druhou stranu jim ovšem ani neupírám několik vpravdě geniálních hitmakerských zásahů, stejně jako bez jediné námitky kvituji jejich korunovaci za nejsvrchovanější panovníky živých performancí v širém rockovém hájemství. Pokračování textu Kiss, Cinder Road →

Reportáže

Doro, Kreyson, Empire

DORO, KREYSON, EMPIRE
18. 12. 2007, Uherský Brod, Sportovní hala

Je pondělí 17. prosince, něco po deváté večer a já stojím na scéně strašnického Kulturního domu barikádníků, legendární mekky tuzemských metalistů, a vyhlašuji výsledky právě skončivšího ročníku tradiční domácí individuální rock/metalové ankety Černá vrána. Reakce pod pódiem srocených fanoušků, kteří tentokrát – oproti očekávání mnohých z nás – zaplnili ‚Barču‘ téměř jako ve zlatých (alespoň na něco!) dobách druhé poloviny osmdesátých let, mě hodně příjemně hřejí na duši. Co víc, jsou mi tou nejlepší odměnou za celoroční neplacenou dřinu, již jsem si v souvislosti s reinkarnací této ankety již po čtvrté dobrovolně naložil na bedra. Pokračování textu Doro, Kreyson, Empire →

Reportáže

Asmodeus, A+

ASMODEUS, A+
24. listopadu 2007, Klatovy, Střelnice

„Proč se, prosím tě, potáhneš tři sta kiláků do Klatov a zpátky, když hrajou příští týden v Praze? Vždyť si nebudeš moct dát ani pivo, když tam pojedeš autem…“ valí mi po telefonu klíny do hlavy kamarád, který s vlastním postoupivším věkem jaksi pozapomněl, o čem že ten rock’n’roll vlastně je. Nejenom že do těch Klatov pojedu, abych se mohl osobně zúčastnit křtu novinkové emise druhé studiové nahrávky veskrze výjimečného bočního projektu kamarádů z kapely ASMODEUS jménem A+, ale ještě navíc tam zůstanu (opravdu neplánovaně!) přes noc. Pokračování textu Asmodeus, A+ →

Rozhovory

A+ – Jen tak si trochu písknout

Kdo minulý týden četl mou vskutku – avšak zcela po zásluze – pochvalnou recenzi na aktuální druhou studiovku téhle klatovské party pojmenovanou výstižně číslovkou 2, je v obraze a na následující povídání s jejím kapelníkem, zpěvákem, kytaristou a ústředním skladatelem MILOŠEM BEŠTOU čeká. Pro všechny ostatní budiž iniciačním materiálem na cestě k poznání tvorby téhle neobyčejně invenční čtveřice; jejímž dalším milníkem bude obsáhlý rozhovor s dvorním textařem A+ i personálně souvisejícího Asmodea Janem Petričkem. Pokračování textu A+ – Jen tak si trochu písknout →

Rozhovory

A+ – Jen tak si trochu písnout

Předposledním článkem ze série věnované novinkové emisi druhé studiové nahrávky klatovského projektu A+ (na stránkách RS již vyšla jeho recenze a rozhovor s kapelníkem Milošem Beštou; následovat ještě bude reportáž z listopadového koncertního křtu), je tento rozhovor s jejich dvorním textařem, mým velkým životním přítelem, JANEM PETRIČKEM. Pokračování textu A+ – Jen tak si trochu písnout →

Recenze

A+ – 2

A+ – 2
vlastní náklad / 35:00

Klatovská kapela Asmodeus je v tuzemsku dobře známa svým neortodoxním přístupem k mateřskému thrash metalu i ostatní rockové hudbě v nejširším možném významu této pomyslné škatulky. Na druhé studiové nahrávce svého bočního projektu A+, pojmenovaném lapidárně 2, dotahují tuto svoji výstavní devizu pánové Slobodan (aka Miloš Bešta – zpěv, kytara), Thomas Lee (aka Tomáš Bešta – kytara), Milánek Bravura (aka Milan Pózel – baskytara) a Asmodědus (aka Vladimír Hořký – bicí), podpořeni tradičními hosty Peldou (aka František Pelíšek– klávesy) a Koudym (aka Lukáš Koudelka– trubka), v zádech s excelentním textařem Františkem B. Střeleným (aka Gabriel Battigia či Jan Petričko) nikoliv ad absurdum, ale doslova, do písmene a poslední notové kuličky k dokonalosti! Pokračování textu A+ – 2 →

Reportáže

Wanastowi Vjecy, Airfare

WANASTOWI VJECY, AIRFARE
15. 11. 2007, Praha, Sazka Arena

Skutek utek, spadla klec. Tak by se daly ex post v krátkosti výstižně zhodnotit plány ústřední dvojice WANASTOWÍCH VJECÝ Roberta Kodyma a P. B. CH. ohledně výročního koncertu této kapely v Sazka Areně, jimiž v minulých týdnech mediálně masírovali tuzemskou hudební veřejnost. Sbírka druhdy zvadlejch růží se totiž ve vysočanské hale u příležitosti oslav dvacetin vlastní existence rozpadla na prach, který zanechal v nevěřícně otevřených ústech dorazivších fanoušků zatraceně hořkou pachuť zklamání. Pokračování textu Wanastowi Vjecy, Airfare →

Rozhovory

Wanastowi Vjecy – Nehodláme nosit hrách do lesa, ani házet dříví na zeď

V České republice v tomto století, resp. tisíciletí ještě nekoncertovali. Loni ovšem vydali po šestileté odmlce nové studiové album Torpédo a aktuálně, u příležitosti dvaceti let společné existence pod značkou WANASTOWI VJECY, emitují dvoudiskovou Best of kolekci a spřádají plány na velkolepé nejen koncertní oslavy inkriminovaného jubilea. ROBERT KODYM a PBCH. Pokračování textu Wanastowi Vjecy – Nehodláme nosit hrách do lesa, ani házet dříví na zeď →