V půlce října jsme s Čendou vyrazili Gandalfem na náš první samostatný vanlife & hiking prodloužený víkend na Šumavu. Základnu jsme měli v Prášilech, konkrétně na parkovišti Poledník-Slunečná. Během tří dnů jsme viděli nejen ledovcová jezera Prášilské a Laka, rozhlednu Poledník sloužící za zločinného komunistického režimu coby stanoviště elektronické ostrahy hranic a několik v pohraničním pásmu zaniklých vesnic, které si příroda vzala zpátky.

První výlet jsme šli po trase Gruberg – Slunečná – Liščí díry – Prášilské jezero – Poledník – U Bývalé roty, Frantův most – Dolní Ždánidla.
Na přesnou mapu trasy se můžete podívat zde.

Druhý výlet jsme šli po trase Formberg – Vysoké lávky – Hůrka – Jezero Laka – Zlatý stoleček – Gsenget – Horní Ždánidla.
Na přesnou mapu trasy se můžete podívat zde.

—

In mid-October, I set off with Čenda in Gandalf for our first independent vanlife & hiking long weekend in the Šumava Mountains. We were based in Prášily, at the Poledník–Slunečná parking area. During the three days, we saw not only the glacial lakes Prášilské and Laka, but also the Poledník Watchtower — once used during the criminal communist regime as an electronic border surveillance post — and several vanished borderland villages that nature has since reclaimed.

On the first day, we hiked the trail Gruberg – Slunečná – Liščí díry (Fox Holes) – Lake Prášilské – Poledník Watchtower – U Bývalé roty (At the Former Border Guard Post), Franta’s bridge – Dolní Ždánidla.
You can check the exact trail map here.

On the second day, we followed the trail Formberg – Vysoké lávky (High Boardwalks) – Hůrka – Lake Laka – Zlatý stoleček (Golden Table) – Gsenget – Horní Ždánidla.
You can check the exact trail map here.

—

Parkování

Parkování i nocování v campervanu je na obcí provozovaném parkovišti Prášily – Poledník mimo sezónu zcela bez komplikací. My tam dokonce byli úplně sami, obklopeni skvělou, neprostupnou černou tmou. Světelný smog zde zatím neexistuje. Ke spaní doporučuji zadní parkovací plochu, bývalou tankovou točnu komunistických pohraničníků. Od (nikterak rušné) silnice i parkovacích stání přímo u ní, využívaných denními turisty i místními, kteří dále pokračují autobusem, totiž budete pěkně odděleni stromořadím a keři.

Pozornost je třeba věnovat platbě parkovného. Pokud si vyberete celodenní, kupujete si lístek na konkrétní kalendářní den nikoli následujících 24 hodin. Navíc v časovém úseku od 21. hodiny večerní do 6. hodiny ranní je parkování zdarma. Po deváté večer si proto lze již zakoupit lístek na následující den. Nebo nařídit budíka a včas zmizet. Automat přijímá jak platební karty, tak hotovost.

Lidská a přírodní katastrofa

Dnešní tvář zdejšího prostředí a kondici přírody definovaly dva negativní fenomény. Jeden v minulém a druhý v současném tisíciletí. Prvním byla poválečná komunistická militarizace pohraničních oblastí a zřízení neprůchozích bezpečnostních zón v průběhu padesátých let. S výjimkou zaneřádění části území vojenským materiálem včetně nášlapných min a nevybuchlé dělostřelecké munice, ale totalitní opatření jednoznačně přispěla k zachování původního přírodně-krajinného rázu s minimálním průnikem moderní civilizace. Druhou katastrofou byl orkán Kyrill v lednu 2007 následovaný masivní kůrovcovou kalamitou. Přímo zničil milion metrů krychlových dřeva, další skoro tři miliony následně padly napospas lýkožroutu smrkovému.

Prášily

Prášily, původním názvem Gattermayerova huť, německy Stubenbach, jsou svou aktuální katastrální rozlohou 112,33 km² největší obcí České republiky, která nemá status města. Mají totiž pouze 152 obyvatel. Založeny byly v polovině 18. století v rámci osidlování Královského hvozdu. Panství v této oblasti předtím vlastnili šlechtické rody Lobkoviců, Kinských i Schwarzenbergů. Zdejší řemeslníci se specializovali na výrobu zrcadlového skla a ručního papíru. Podobně jako další obce v okolí byly Prášily po Mnichovské dohodě přičleněny k nacistické Třetí říši a česká menšina obyvatel vysídlena, aby po válce vysídlení naopak potkalo německou většinu, kterou v rámci centrálně řízené migrace nahradili státem pozvaní Slováci a Rumuni. V roce 1952 byly Prášily začleněny do oblasti vojenského újezdu Dobrá Voda a pro veřejnost uzavřeny až do roku 1991. Kostel sv. Prokopa z roku 1803 padl za oběť komunistické zvůli jako řada dalších nejen církevních staveb v lokalitě. Nejprve jej soudruzi přestavěli na kulturní dům s výčepem a tělocvičnou, později ho využívali na ustájení dobytka. V roce 1979 byl pod záminkou havarijního stavu odstřelen. Půdorys je na místě patrný dodnes. Obnovená obec působí takhle mimo sezónu příjemně klidně až ospale.

Gruberg a Sonnenberg

Když z prášilského parkoviště vyrazíte po žluté turistické značce, budete postupně procházet území dvou původně německých osad Gruberg a Sonnenberg, které byly po druhé světové válce zcela zlikvidovány při formování výcvikového prostoru Československé lidové armády Dobrá Voda. Všudypřítomné výstražné cedule varující před nevybuchlou municí v lesích, budiž mementem té pokřivené doby.

Přímo v Grubergu se na samém sklonku druhé světové války odehrál poslední boj 90. pěší divize americké armády generála George S. Pattona, která vítězně prošla Evropou od vylodění ve francouzské Normandii až právě do Československa. V rámci terénní operace čištění prostoru Železnorudska s cílem zajistit bezpečný výstup US jednotek směrem ku Praze se zde 6. května 1945 utkaly dvě stovky Američanů s německými fašisty. Nový pomník příslušníkům Tough ’Ombres, oslavující jejich vítězství bez ztrát na životech, odhalil letos v červnu v bezprostředním sousedství prášilského parkoviště prezident ČR Petr Pavel.

V prostoru bývalé Slunečné, kterou jako Sonnenberg založila v roce 1731 kněžna Eleonora z Mansfeldu, když v dražbě získala rozsáhlé lesní pozemky z majetku rodu von Schmidlin a část z nich nechala vykácet a obydlet, se musíte odpojit od žluté turistické trasy a směrem Liščí díry pokračovat po zelené.

Byť je historie těchto míst bezesporu zajímavá, ze sportovně-turistického i přírodně-vizuálního hlediska jsou první tři kilometry nejvíce nudnou částí trasy. Proto také dává smysl odbýt si ji hned na úvod, než jí při potenciálním opačném směru cestu končit.

Prášilské jezero a Liščí díry

Deset tisíc let staré jezero ledovcového původu leží v nadmořské výšce 1080 metrů v karové kotlině mezi masivy Poledníku a Skalky. Západní část plesa, jehož maximální hloubka je 15 m a rozloha necelé 4 hektary, je ohraničena strmou 150metrovou stěnou. Břeh je většinově kamenitý, porost vegetace omezený kvůli kyselému prostředí a nevhodnému podloží. Acidifikace je důsledkem masivních průmyslových emisí oxidu siřičitého a oxidů dusíku (které se ve vzduchu mění na kyselinu sírovou a dusičnou) v období 50. až 80. let minulého století, v kombinaci se zdejším specifickým podložím z žuly a rul, jež neobsahuje téměř žádné uhličitany schopné kyselé látky neutralizovat. Zamořená dešťová voda tak bez jakékoliv purifikace stékala přímo do jezera, jehož pH proto kleslo až na hodnotu 4,5, tedy ekvivalent grapefruitové šťávy. Hladina sice byla dokonale průzračná, biotop ovšem biologicky zcela mrtvý. Dnes už se v jezerním ekosystému začínají znovu objevovat první planktonní druhy.

K jezeru, jehož voda odtéká jako Jezerní potok, který se dále stává přítokem Prášilského potoka, Křemelné a nakonec Otavy, dojdete mírným stoupáním po červené turistické značce od rozcestí Liščí díry. Posledních 200 metrů má ostřejší sklon a výrazně kamenitý terén. Pro unavené poutníky jsou přímo u jezera připraveny lavičky.

K Liščím dírám, kde v minulosti stávala Schwarzenberská hájovna, se pro pokračování směrem Poledník musíte od Prášilského jezera zase vrátit. Právě odsud totiž vede pozvolná cesta úbočím Jezerního hřbetu na Předěl, rozcestí pod Poledníkem, od nějž pak stále po červené vystoupáte až k samotné rozhledně.

Poledník

Poledník je hora s výškou 1315 metrů nad mořem, při trase z Prášil tedy překonáte převýšení cca 500 metrů. Na zdejší 37 metrů vysokou rozhlednu, která na konci devadesátých let vznikla přestavbou původního vojenského zařízení elektronické ostrahy hranice s krycím označením Topas, vede 227 schodů. Pokud budete mít – na rozdíl od nás – štěstí na počasí s dobrou viditelností, prohlédnete si kromě šumavských hřebenů a sousedního Bavorského lesa i vrcholky rakouských Alp. Na rozdíl od nás, kteří v širém okolí nepotkali víc než deset dalších turistů, ale za dobrého počasí čekejte davy dalších zájemců o takovou vyhlídku.

U Bývalé roty, Frantův most, Dolní Ždánidla

Zatímco za minulého režimu byl jakýkoliv civilní přístup do lokality přísně zapovězen z politicky-represivních důvodů, dnes tu platí částečná omezení pohybu kvůli ochraně přírody. Zelená turistická trasa vás tak (ve vybraných obdobích; letos je otevřena od 15. 7. do 15. 11.) provede malebnou, lidmi téměř nedotčenou lesní krajinou.

Jak místní název naznačuje, na rozcestí U Bývalé roty stával vojenský objekt komunistické Pohraniční stráže. Budovy byly zbořeny v 70. letech minulého století, zůstaly po nich jen terénní struktury. O kousek dál můžete na kraji lesa najít osvěžující pramen svedený do dřevěného koryta.

Abyste mohli svůj turistický okruh uzavřít a vrátit se přes území zaniklé osady Dolní Ždánidla zpět do Prášil, musíte po místy relativně strmém sestupu lesním terénem překonat Prášilský potok. Aktuálně je na křižovatce červené a zelené turistické trasy pojmenované Frantův most zbudována nová dřevěná lávka. Alternativně můžete vodní tok, podle něhož budete následně pokračovat po červené turistické značce (opačný směr vede k jezeru Laka), přebrodit po panelech, které tu zbyly po Československé armádě. Terén v údolí Prášilského potoka je v posledních kilometrech trasy mírný, okolní krajina teď na podzim přenádherně barevná. K nepřehlédnutí jsou jak přírodní kamenné bariéry a malé peřeje v potoce, tak zbytky polomů po orkánu Kyrill.

—

Formberg, Vysoké lávky, Hůrka

Když se z Prášil vydáte po zelené turistické značce k jezeru Laka, čeká vás hned na úvod zhruba dvoukilometrové pozvolné stoupání širokou lesní cestou. Na trase minete zaniklou německou dřevařskou osadu Formberg, jejíž pozůstatky jsou v porostu stále patrné. Co určitě minout nesmíte, je odbočka na žlutou značku na křižovatce Vysoké lávky, která vás okolo Hůreckého vrchu dovede první zónou národního parku až do obce Hůrka. Zatímco lávky v názvu rozcestí odkazují na zdejší dřevěné mostky nad mokřady a bažinkami, obzor nedaleko Hůrky do krásných podzimních barev rozzáří alej více než stovky javorů a lip. Jistě si všimnete i spousty míst charakteristicky rozrytých od divokých prasat. Samotná Hůrka bývala vyhlášenou sklářskou osadou. Kaple zdejšího hřbitova sloužila zároveň jako hrobka sklářských rodin Hafenbrändlů a Abelů, kteří se zasloužili nejen o vybudování místního kostela, ale také o stavbu kanálu z jezera Laka, jehož vodu pak využívali ve svých dílnách i jako náhon v místním mlýně.

Jezero Laka

Nejmenší, nejmělčí a zároveň nejvýše položené ze šumavských ledovcových jezer se jmenuje Laka. Jeho dnešní název s největší pravděpodobností vznikl tak, že jej Němci při zakreslování map v 19. století foneticky přebrali z místního obecného pojmenování pro rašelinové tůňky původně staroslovanského či keltského původu.

Abyste mohli jeho krásy obdivovat, musíte od Hůrky po modré turistické značce vystoupat do nadmořské výšky 1100 m. Povrch jezera o rozloze 2,7 hektaru je lemován plovoucími ostrůvky vegetace rašeliníku, ostřic, borůvčí a dalších typických horských rostlin, dno již tvoří rašelina. Jezero tak postupně a nevratně zespodu i shora zarůstá, jeho maximální hloubka je dnes 4 metry. Pokud budete mít stejně jako my to štěstí ocitnout se na místě úplně sami, jistě si vychutnáte jeho úžasnou atmosféru. Nad hladinou se rozprostírá kontemplativní ticho a krajina kolem působí ztišeně, jako by zpomalila čas.

Zlatý stoleček, Horní Ždánidla, Gsenget

Lokalita v okolí vrcholu Ždánidla, s 1195 metry nad mořem nejvyšší bod této trasy, získala své pojmenování Zlatý stoleček podle toho, že si zde pašeráci mezi Čechy a Bavorskem vyměňovali zboží. Jak je ta čeština krásná! A zdejší příroda jakbysmet.

Dál už vás čeká jen mírné klesání malebným územím nikoho po červené trase směrem bývalých osad Horní Ždánidla a Gsenget. První jmenovaná byla založena na samém začátku 19. století a v rámci monarchie řízeně osídlena dřevaři z Horních Rakous, Bavorska a Štýrska. Po sto letech tu v 15 domcích žilo 122 obyvatel, kteří se živili těžbou a plavbou dřevu a také tkaním lnu. Druhá má podobnou historii, založena byla po roce 1772 na panství hraběte Kinského. Později zde vznikl hraniční přechod mezi Českem a Bavorskem, tzv. Pomezí. Za komunistické totality místní krajinou procházela železná opona, která měla papírově především bránit zdejší „klid na práci“ před kapitalistickými diverzanty, v praxi ale především znemožňovala útěk sociálně, politicky a ekonomicky frustrovaným a perzekvovaným občanům na svobodný Západ.

Závěrečný úsek zpět do Prášil dojdete po žluté turistické značce, která vás zavede i k místnímu pivovaru. Byl založen v letech 1751 a 1752 pražským měšťanem Lorenzem Gattemayerem, jehož sklářská huť původně dala osadě jméno. Do dnešních dní se zachovaly jeho původní ležácké sklepy u čísla popisného 163.