Archiv štítku: Rockshock

Autorské texty publikované na stránkách magazínu Rockshock.

Recenze

Flaming Cocks – Cockain

FLAMING COCKS – Cockain
Cecek Records / 40:51

Tak tomuhle říkám jízda! A parádní, doslova ozlomkrk. Navíc tak trochu nečekaná, takže onen okamžik překvapení přidává celkovému dojmu ještě více na síle. Když jsem totiž tuhle pražskou partu viděl před nějakými dvěma roky v roli předskokanů legendárních Misfits, příliš mě nezaujali. Působili tehdy totiž celkem nemastně-neslaně, ani zpívající frontman Mireček nebyl zrovna výraznou jevištní personou. Přesto se mi jejich zpunkovatělé rockabilly se signifikantním zvukem klasického kontrabasu tak nějak zarylo do paměti, že jsem po jejich debutovém albu s chutí sáhl. Pokračování textu Flaming Cocks – Cockain →

Recenze

Asmodeus – Řetěz kritických situací

ASMODEUS – Řetěz kritických situací
vlastní náklad / 33:54

Asmodeus. Maximalisticky neortodoxní a přece jediná opravdu thrashmetalová kapela tuzemské současnosti. Letitá skoro jako legendární Arakain, leč (na rozdíl od něj) stále plná živoucí energie. Kořeny a tradice ctící a přece ne hnilobně zapšklá, s hned několika prsty na tepu doby avšak nikterak pseudo-novátorsky trapná. Asmodeus: kapela ve skvělé momentální kondici, už dobře deset pozemských let. Pokračování textu Asmodeus – Řetěz kritických situací →

Reportáže

Guns N´ Roses, Sebastian Bach, Avenged Sevenfold

GUNS N´ ROSES, SEBASTIAN BACH, AVENGED SEVENFOLD
13. června 2006, Praha, Sazka Arena

Krutý konec nadějí. Definitivní smrt legendy. Když dva dělají totéž, nemusí být výsledek nutně stejný. Iluze stranou. Kardinální lapsus soudnosti nevyzpytatelné ex-hvězdy. Šidítko. Takové a podobné negativní příměry mě včera napadaly v průběhu pražského koncertu obnovených Guns N’ Roses. Slepenec okolo Axla Rose totiž zklamal na plné čáře. Selhání bylo evidentní, stejně jako rozčarování většiny přítomných fanoušků. Pokračování textu Guns N´ Roses, Sebastian Bach, Avenged Sevenfold →

Rozhovory

Aleš Brichta Band – Doba už dozrála

Vzhledem k početnosti ALEŠ BRICHTA BANDu a jeho spřízněného tvůrčího týmu mi přišlo jako nedostatečné vyzpovídat pouze jeho frontmana. Proto překračuje zde předkládaný materiál standardní rozsah časopisového rozhovoru. Věřím ovšem, že to oceníte. Mým často velmi podobným otázkám postupně čelili ALEŠ BRICHTA, MILOŠ KNOPP, MIREK MACH, PETR HOŠEK a JIŘÍ URBAN ml. Pokračování textu Aleš Brichta Band – Doba už dozrála →

Reportáže

Aleš Brichta Band

ALEŠ BRICHTA BAND
21. 4. 20006, Praha, KD Barikádníků

Tenhle koncert měl jedinou závažnou chybu – mizernou návštěvu. Pod střechou legendární strašnické ‚Barči‘, která byla v ne zase tak dávných (abychom to zapomněli!) temných komunistických dobách i o pár let později svědkyní těch nejzásadnějších okamžiků českého metalu a zrovna v těchto dnech slaví šedesát let své existence, se nesešlo více jak dvě stě platících. Ale chyba těch, co zůstali doma. Přišli totiž o jedinečný zážitek hodný tohoto kultovního prostoru: znovuzrození Aleše Brichty na rock/metalové scéně! Pokračování textu Aleš Brichta Band →

Recenze

Aleš Brichta Band – Divadlo snů

ALEŠ BRICHTA BAND – Divadlo snů
Popron Music / 50:35 + 51:50 + 128

Aleš Brichta vydává po třech letech další sólovou desku, hlásí reklamní slogan vydavatelské firmy. Nemá ovšem tak docela pravdu – Divadlo snů je totiž oficiálním debutovým albem Aleš Brichta Bandu. Tedy žádná další sólová deska někdejšího zpěváka Arakainu, žádný další projekt typu Legendy 2, ale regulérní debut nové kapely. Pokud ale byl předcházející soubor s medvědím jménem a jepičím životem Grizzly ‚novým duchem‘ (viz název promo singlu New Spirit), je Divadlo snů ‚starou vlnou s novým obsahem‘. Pokračování textu Aleš Brichta Band – Divadlo snů →

Rozhovory

Egotrip – Nová míza

EGOTRIP vznikl po rozpadu americké formace Skindot, když se kytarista JIŘÍ FOJTÍK a zpívající klávesista Guy Noegel rozhodli jít každý svou cestou. Noegel zformoval projekt Ky Deity doma na Floridě a Fojtík se rozhodl zkusit štěstí v rodné vlasti. Pokračování textu Egotrip – Nová míza →

Reportáže

Schyzofém, Dip

SCHYZOFÉM, DIP
17. 3. 2006, Praha, Dead Jack Club

Můj přítel Pedro nemá ve zvyku mluvit do větru. Zatím ani jedna kapela, na kterou mě upozornil, nepatřila mezi ty ‚zbytečné‘. Právě naopak! Když mě před čtrnácti dny seznámil se slovenským kytaristou Maťem, duší souboru Schyzofém, charakterizoval ho slovy: „Jeho práci sleduju už pár let a mám pocit, že to, co dělá i jak to dělá, má smysl. Podle mě si zaslouží, aby se o něm vědělo. Věřím, že tě zaujme.“ A měl zase pravdu. Že to má původem Košičan Maťo Osif v hlavě řádně srovnané, ví, co chce i jak toho má dosáhnout, nezalekne se průvodních komplikací a dovede se opravdově radovat z kýženého výsledku, jsem se přesvědčil už během rozhovoru, který jsem s ním ještě ten den vedl. Pokračování textu Schyzofém, Dip →

Profily

Guns N’ Roses – Noví, už zase?

GUNS N’ ROSES jsou zpátky a dokonce budou koncertovat v Praze. Že je to dobrý vtip? Taky jsem si říkal. Až do chvíle, kdy jsem si přečetl rozhovor s (nejen pro tento soubor) signifikantním kytaristou Slashem. Ten totiž, ač již drahná léta nemá s novou podobou GNR nic společného a věnuje se vlastním sólovým projektům a nové kapele Velvet Revolver (jejíž kostru tvoří právě odpadlíci z někdejších Guns N’ Roses; kromě Slashe ještě baskytarista Duff McKagan a bubeník Matt Sorum), tvrdí, že tentokrát psychicky labilní zpěvák W. Axl Rose nemluví do větru. A to se ti dva nemají zrovna dvakrát v lásce. Že by konečně? Oficiální web kapely gnronline.com zatím zarytě mlčí, nebyl aktualizován od roku 2002, ty fanouškovské pokračují v dobrých třináct let trvajících spekulacích. Kdo, s kým, kdy a hlavně proč? Pokračování textu Guns N’ Roses – Noví, už zase? →

Recenze

Screaming Rats – Vize

SCREAMING RATS – Vize
vlastní náklad (CD-R)

Svůj projev charakterizují tihle Středočeši jako „dark punk“. A celkem dobře to sedí. Vize je jejich již třetím studiovým počinem, kromě něhož vydali i několik živých nahrávek a demosnímků. Aktuálně servírovaná devítka veskrze energických skladeb má vlastně jen dvě chyby. Pokračování textu Screaming Rats – Vize →

Recenze

Pankix – Promo 2005

PANKIX – Promo 2005
vlastní náklad (CD-R)

Nemůžu si pomoci, ale tahle kapela skutečně roste s každou další nahrávkou! Vždy je odvážnější k vlastním skladatelským vstupům na úkor zavedených schémat, pokaždé je jistější v pestré instrumentaci, nikdy nechybí vycizelovanější studiový zvuk. A to je na malé české poměry opravdu vzácnost. Pokračování textu Pankix – Promo 2005 →

Recenze

Dysmorphia – Demo 2005

DYSMORPHIA – Demo 2005
vlastní náklad (CD-R)

Pohrobci Science Fiction, takhle Dysmorphia. Jak sami pánové avizovali, měli jsme se těšit na death metal v moderním zvukovém hávu, prý něco jako Six Feet Under. Po několikerém poslechu do redakce dorazivšího dvoupísňového dema mohu zodpovědně prohlásit, že první části příslibu skupina dostála vcelku bez výhrady (nahrávat v kvalitnějších podmínkách, bylo by to ještě markantnější). Pokračování textu Dysmorphia – Demo 2005 →

Recenze

Jet Black – Demo 2005

JET BLACK – Demo 2005
vlastní náklad (CD-R)

Nepříjemně afektovaný vokální projev, kterému rozhodně nepřidává podivná anglická dikce, se kterou se mladý nezkušený zpěvák pere s cizím jazykem. To byl můj první dojem z poslechu letošního dema litomyšlské party Jet Black. Druhým, rovněž nemilým postřehem bylo, že instrumentální výkony ostatních členů souboru nejsou na vyšší amatérské úrovni. Pokračování textu Jet Black – Demo 2005 →

Recenze

Harmony Bay – Jestli to strávíš

HARMONY BAY – Jestli to strávíš
vlastní náklad (CD-R)

Začnu netradičně citací z dopisu, který nám s tímto CD-R přišel do redakce. Petr Šťáva, bubeník jihlavské formace Harmony Bay, v něm mimo jiné píše: „Tohle CD bylo nahraný víceméně na koleně, během jednoho dne a bez jedinýho střihu. Přesto si myslím, že hráčská i zvuková úroveň není nejhorší. (…) Styl, kterej produkujeme, nazýváme prostě hudba, je to totiž celkem těžko jednostranně zařaditelná směs různejch stylů, pojatá celkem…no…úchylně. Pokračování textu Harmony Bay – Jestli to strávíš →

Recenze

Demiurg – 2004

DEMIURG – 2004
vlastní náklad (CD-R)

Garážový zvuk pravému black metalu nikdy nevadil. Proto nijak nepřitěžuje ani třískladbovému demu karvinské partičky Demiurg. Podstatný je poctivý krkavčí krákor, pekelně ostrá kytara a řádně plechový zvuk bicích podbarvený jedním prstem vydrnkávanou bublavou basou. Nechybí ani střídání nálad a temp. Pokračování textu Demiurg – 2004 →

Recenze

Area 51 – Promo demo 2004

AREA 51 – Promo demo 2004
vlastní náklad (CD-R)

Tradiční, na kytarách vystavěný rock valící se dopředu převážně ve středním tempu, místy instrumentálně koketující s lehce psychedelickou či, chcete-li, stonerrockovou rozvážností a zvukomalebností. Tu podporuje i přesvědčivý, řádně naléhavý vokální projev. Pokračování textu Area 51 – Promo demo 2004 →

Recenze

A+ – A+

A+ – A+
vlastní náklad / 38:30

Pokud dokážete na tvorbě klatovských Asmodeus ocenit jejich signifikantní neortodoxnost, s níž poslední léta přistupují k thrashmetalovému žánru, ruku v ruce se vskutku originálními autorskými vklady jak samotných instrumentalistů, tak i externích textařů, neměli byste si toto album rozhodně nechat proklouznout mezi prsty. Pokračování textu A+ – A+ →

Reportáže

Noc Plná Hvězd 2005

NOC PLNÁ HVĚZD 2005
24. – 25. 6. 2005, Třinec-Borek, fotbalový stadion

Vzhledem ke své loňské absenci na NPH jsem se na její letošní 13. ročník skutečně hodně těšil. Jednak mám rád její nezaměnitelnou atmosféru, která vychází z genia loci místa konání, ruku v ruce s výběrem účinkujících, jenž tradičně až po okraj naplňuje tyglík zvaný ‚rock‘; druhak mi naprosto vyhovuje organizační preciznost pořadatelů směrem k fanouškům, kteří mají přímo pod nosem vše, co k pohodovému prožití akce potřebují, a nádavkem se ještě mohou spolehnout, že každá produkce začne a skončí v okamžiku, kdy se tak má podle programu stát. Pokračování textu Noc Plná Hvězd 2005 →

Reportáže

Rock For People 2005

ROCK FOR PEOPLE 2005
4. – 6. 7. 2005, Český Brod

Letošní, v pořadí již jedenáctý ročník českobrodského festivalu postihly jeho tradiční nepříjemnosti – déšť a časové prostoje. Co se však samotného diváckého komfortu týče, jednalo se letos o bezkonkurenčně nejlépe pořadatelsky zvládnutý RFP. Přehršle občerstvovacích možností, doprovodné sponzorské atrakce, dostatek hygienického zázemí, stanové městečko, hlídané parkoviště a v neposlední řadě i samotná nabídka hudebního programu jistě uspokojily všechny, kdo se nedali odradit zmíněnými negativy (na něž je ostatně pravidelný návštěvník akce již dávno zvyklý). Pokračování textu Rock For People 2005 →

Reportáže

Little Richard, Rock´N´Roll Band Marcela Woodmana

LITTLE RICHARD, ROCK’N’ROLL BAND MARCELA WOODMANA
13. 6. 2005, Praha, Lucerna

Největší rock’n’rollový showman zeměkoule proslulý svými drogovými, homosexuálními a náboženskými excesy a nejlepší (když ne světový, tak minimálně euroasijský) rock’n’rollový revival se sešli na jedné scéně v rámci zakončení pražských oslav padesáti let rock’n’rollu. Pokračování textu Little Richard, Rock´N´Roll Band Marcela Woodmana →