ALEŠ BRICHTA (44) – zpěvák, textař, muzikant, fotbalový maniak a v poslední době také čím dál tím víc podnikatel. V polovině září mu vyšla pátá sólová deska Anděl posledního soudu (Popron Publishing) a tak se zase jednou vyskytl oficiální důvod k tomu, abychom se sešli v jeho vlastní nonstop osvěžovně BumBar, která se po loňských povodních v Praze přesunula z Karlína na Palmovku. Pokračování textu Aleš Brichta – Anděl posledního čoudu, aneb Sex a pistole
Archiv štítku: RockReport
Autorské texty publikované na stránkách magazínu RockReport, resp. Report.
Richard Kybic – Stále v nás
„Skladatel, zpěvák a kytarista RICHARD KYBIC zemřel 12. května ve věku 53 let po několikaměsíčním boji s rakovinou, během něhož podstoupil na oddělení neurologie pražské Vinohradské nemocnice řadu obtížných mozkových operací.“ Tak hovoří strohý úřední záznam. Já jsem však pro Report, exkluzivně pro tento nekrolog, získal osobní výpověď Kybicova blízkého přítele a obchodního partnera, rockera Michala Žďánského (ex-Merlin, Teta, Illegal Twisted Sister ad., zakladatel rockového klubu Inferno), který mě hned na úvod upozorňuje: „Richard byl sice lidsky výjimečný chlap a úspěšný muzikant i obchodník, nikdy však moc nezlobil, takže pikantních historek svázaných s jeho osobou je poskrovnu… Aspoň je vidět, jak je osud (ne)spravedlivý!“ Pokračování textu Richard Kybic – Stále v nás
Arakain vs. Grizzly
Lucerna, 15. květen 2002. Poslední štace turné Arakain 20 let/Archeology, poslední koncert ARAKAINU s Alešem Brichtou na pěveckém postu. Při jedné z delších meziher mizí pohublý obrýlený frontman v zákulisí, aby se občerstvil. Většina z přítomných si v ten okamžik natvrdo uvědomuje, jak pódium a vůbec Arakain bez ‚Brigety‘ osiří. Přitom se o odchodu jediného člena souboru, jež do jeho sestavy patřil celých 20 let bez sebemenší přestávky, šuškalo již od začátku roku. Oficiálně uvedeným důvodem rozluky je prohloubení hudebních i mezilidských neshod uvnitř kapely. Dle mého názoru částečně zúčastněného pozorovatele jde o trefné zhodnocení tehdy nastalé nemilé situace… Pokračování textu Arakain vs. Grizzly
American Head Charge – Je to boj!
Šoubyz je šoubyz. Když šlo debutové album AMERICAN HEAD CHARGE na tuzemský trh loni ihned po zaoceánské emisi, neprodal se ho tu jeden jediný výlisek a po kapele neštěkl ani pes. Byť měla renomé obstojně šlapající drtičky kloubící panterovský HC-metal s avantgardními Mansonovskými šlehy a moderním nu-metalovým soundem. Teprve aktuální pozice předskokanů pošahanců Slipknot z nich učinila krapet zajímavější zboží. Nejen o tomto nejednoznačném údělu jsem si povídal se zakládajícím členem tohoto sedmičlenného ansámblu CHADEM HANKSEM. Pokračování textu American Head Charge – Je to boj!
Jiří Jelínek – Pánubohu do oken
„Jirka byl skutečně geniální muzikant! Citlivý, ale bohužel nemocný kluk. Trpěl maniodepresivními stavy, jejichž důsledkem byla jeho sebevražda. Jednoho dne přišel na zkoušku a vůbec nemohl hrát. Byl úplně rozhozený. My jsme nevěděli, o co přesně jde, tak jsme ho chvíli uklidňovali, ale moc to nefungovalo. Pak se najednou sebral a šel domů. Tehdy jsme ho viděli naposled. Odvezli jej do Bohnické léčebny, odkud ho jeho přítelkyně po dvou měsících, kdy se zdálo, že je z nejhoršího venku, vzala na revers k sobě domů. Jeho touha po sebezničení však byla příliš silná… Pokračování textu Jiří Jelínek – Pánubohu do oken
Aleš Brichta – Další účet z BumBaru
ALEŠ BRICHTA bilancuje. Tentokrát nejen uplynulý rok, ale rovnou celou svou dosavadní pěveckou kariéru. Důkazem je aktuální disk Dívka s perlami ve vlasech – Best Of Aleš Brichta (Popron Music), kde je zastoupena jak tvorba domovského Arakainu, tak většina projektů, se kterými měl v končící dekádě co do činění. Ovšem nejen hudbou živ je… Pokračování textu Aleš Brichta – Další účet z BumBaru
Morbid Angel – Komando zkázy
Jako stála čtveřice Trey Azagthoth (kytara), David Vincent (baskytara, zpěv), Pete Sandoval (bicí) a Richard Brunelle (kytara) na sklonku osmé dekády v čele nového floridského deathmetalového hnutí se svými ofenzivními, ostře satanisticky orientovanými texty leckdy hraničícími až s nepokrytým rasismem, stojí dnes lehce obměněná sestava MORBID ANGEL na prahu další epochy extrémní hudby. Opět v úloze signifikantních pionýrů.
Miroslav Berka – Šetřílek Béda
„Dům v Růžové ulici se nezamykal, tak ve sklepě často přespávaly různé pochybné existence. Proto pro mě nebylo tělo ležící pod schody zprvu ničím šokujícím. Když jsem ale přišla blíž, upoutalo mě, že to není žádný vandrák, ale slušně oblečený člověk, který dbá o svůj zevnějšek. To jsem už byla dost blízko na to, abych si uvědomila, že nežije. Po pár dalších krocích jsem poznala, že je to pan Berka z Olympiku.“ (nálezkyně Berkovy mrtvoly) Pokračování textu Miroslav Berka – Šetřílek Béda
Miki Volek – Kdybych neměl fůru chyb
Drobný bruneto-blonďáček k sežrání. Komediant s rock’n’rollovým feelingem od přírody. Jaksi mimochodem předurčen k tomu být hvězda první velikosti. Komunisti, nekomunisti. Kožené boty na podpatku, úzké černé kožené kalhoty, polorozepnutá křiklavě červená košile, masivní zlatý řetěz s ještě masivnějším zlatým medailonem na krku, zlaté prsteny na obou rukou, černé kožené sako a velké černé sluneční brýle, které nikdy nesundával. Davová hysterie. Pokračování textu Miki Volek – Kdybych neměl fůru chyb
Aleš Brichta – Rok 2000? Arakain, Hattrick, RockNet!
Je to až k nevíře, po téměř osmnácti letech existence kapely, ale je to tak. Poslední dobou neuplyne měsíc, aby z tábora naší nejzásadnější metalové legendy ARAKAIN nevzešla nějaká zajímavá novinková zpráva. O všem, co se od mého prosincového rozhovorového sezení s kytaristou Jiřím Urbanem (40) seběhlo, jsem si se zpěvákem ALEŠEM BRICHTOU (40) povídal v jeho pražském nonstopu BumBar. Pokračování textu Aleš Brichta – Rok 2000? Arakain, Hattrick, RockNet!
Anthrax – Návrat zabijáka?
Druhdy nepostradatelná entita velké thrashmetalové čtyřky ANTHRAX se poslední dobou svým ortodoxním fanouškům, stejně jako i dvě ze tří zbývajících páteřních družin tohoto nesmlouvavě kovového hnutí minulé dekády (pravověrní zůstali jen titáni Slayer, což ostatně potvrdili na předloňském pražském koncertě), poněkud odcizila. Přijala totiž za své moderní novodobé technologie a trendy, čímž pro převážnou většinu skalních obdivovatelů a nohsledů vyměkla a zkomerčněla a tedy de facto zemřela. Podtržením tohoto diskutabilního vývoje je právě vydávaný mírně netradiční sumář největších hitů vzletně nazvaný Anthrax – Return Of The Killer A’s, o němž jsem si jedenáctý lednový den přes oceán povídal s baskytaristou FRANKEM BELLEM. Pokračování textu Anthrax – Návrat zabijáka?
Alkehol – Metla lidstva
V pondělí 25. října 1999 tekl v klubu Lev v areálu vysokoškolských kolejí na pražském Jižním městě proudem sponzorský Gambrinus na veřejném koncertním křtu zbrusu nového Alkeholského počinu Metla lidstva (Monitor/EMI). O dva dny později, před vystoupením nejen personálně spřízněného Harleje, plní tvůrčí duo ALKEHOLU PETR ‚KUNA‘ BUNEŠ – OTA HEREŠ svůj slib a podvoluje se mým otázkám. Pokračování textu Alkehol – Metla lidstva
Petr Novák – Vám se to mluví
PETR NOVÁK neměl školený hlas, který by oslňoval operní experty, když však zpíval Klaunovu zpověď, vždycky se našel někdo, kdo si chtěl podřezávat žíly, tak charismaticky tuto krásnou baladu o zmaru prchavého lidského štěstí dovedl podat. Proto když devatenáctého srpna 1997 zemřel, odešla zásadní osobnost českého beatu a ne nějaká povrchním pozlátkem slávy obalená řadová pop hvězdička, která nikdy nevyprodukovala jediné emocionálního poselství. Pokračování textu Petr Novák – Vám se to mluví
Apocalyptica – Metaloví filharmonici
Finské infernální cellové kvarteto APOCALYPTICA se celosvětově stává čím dál tím populárnějším ansámblem. Chtělo by se říct: čím hůř pro Metalliku (nejvíce coverů hraje Apocalyptica právě od ní), tím líp pro Apocalypticu. Samozřejmě, to tvrzení je trochu přitažené za vlasy, má ovšem něco do sebe – Finové dnes zvládají klasické metallikovské fláky mnohem lépe, než jejich samotní autoři… Nejen na toto téma jsem v pražském hotelu The Charles vedl debatu s dvojicí MAX LILJA a PAAVO LÖTJÖNEN. Pokračování textu Apocalyptica – Metaloví filharmonici
Jiří Schelinger – Vzor básníkům
Jednoduchý rodinný náhrobek, prostý jakýchkoliv pseudo-symbolů, zlatými literami pokorně avšak hrdě hlásá: „Buď vůle tvá. * 6. 3. 1951. + 13. 4. 1981. Jiří Schelinger. Zpěvák a skladatel.“ Informace to zásadní a nezpochybnitelné. Pokračování textu Jiří Schelinger – Vzor básníkům
Biohazard – Celosvětový zmatek, nanovo
Je 14. dubna a moje milovaná Sparta právě v pohárovém utkání rozdrtila brněnské Bobíky. Rovnou z letenského stadionu pospíchám do strašnické centrály labelu Universal Music, odkud přesně ve 20:00 hod vytáčím newyorské číslo DANNY SCHULERA (29), bubeníka BIOHAZARD. Důvod je nasnadě, jejich nové album New World Disorder se co nevidět objeví na pultech. Pokračování textu Biohazard – Celosvětový zmatek, nanovo
Anthrax – Postmetalový psanec
Po více jak třech hodinách čekání – tour manager se “trochu déle“ procházel po městě a když se vrátil, vyrazil i s kapelou na večeři – si konečně sedám tváří v tvář rytmickému kytaristovi, doprovodnému zpěvákovi, příležitostnému basistovi a bubeníkovi, zakládajícímu členu kapepy ANTHRAX, celým jménem SCOTTU IANU ROSENFIELDOVI (35). Scott má očividně náramně (až moc…) dobrou náladu, cucá bonbón a co chvíli si hraje se dvěma odbarvenými copánky s korálky, které zdobí jeho brad(k)u. Pokračování textu Anthrax – Postmetalový psanec
Elvis Aaron Presley – Bílý král
ELVIS PRESLEY, absolutní král bílého rock’n’rollu druhé poloviny padesátých let, patří v zástupu hudebních nebožtíků k těm, jejichž způsob odchodu na onen svět stále zavdává nejednu příčinu k obligátním spekulacím. Jeho smrt nebyla – podle valné většiny ortodoxních fanoušků – nikdy „objektivně vysvětlena“. Leč úřední záznamy hovoří zcela jasně… Pokračování textu Elvis Aaron Presley – Bílý král
Timothy Leary – Velekněz LSD
„Odvážný neuronaut Timothy Leary je Galileem naší doby. Podcenili bychom ho, kdybychom o něm prohlásili, že byl oddán bouřlivému manželství všeho světského a vášnivého. Jako pozorovatel a účastník v jedné osobě Tim analyzoval události kolem sebe stejnou měrou, jako napomáhal jejich vzniku. Nespoutaně energický, vpravdě duchaplný, znamenitě kvalifikovaný pro práci na obou stranách Heisenbergovy ulice. Jen si jej představte, jak si pečlivě dělal poznámky, i když jednou nohou balancoval na hraně indolového kruhu.“ Tom Robbins Pokračování textu Timothy Leary – Velekněz LSD
Václav Hrabě – Depresivní romantik
Tato povídka (nebo novela, nebo romaneto, nebo cokoliv chcete) není psána jako obhajoba určitých lidí. Netroufal bych si být tak sebevědomý a vystupovat něčím jménem. Chci říci aspoň něco o tom, co jsem viděl a co je pravda. Adresuji tuto povídku hlavně těm, kteří se cítí oprávněni vystupovat v úloze soudců ‚té dnešní mládeže‘, vybírají si pro své prokurátorské řeči ty nejnetaktnější chvíle, a pak se diví, že je jim odpovídáno stejně netaktně. (…) Nezlobte se, že ‚hrdinové‘ mluví slangem – je to pravda! Nezlobte se, že mluví upřímně. Chtěl jsem totiž, aby to byl jazz a ne ‚literatura‘!!! Nezlobte se, že pijou – je to docela dobré … a děláte to taky! Budu moc rád, když se budete zlobit. Znamená to, že jsem měl aspoň trochu pravdu. (…) Děkuji za pochopení a za zlost. Václav Hrabě, 22. 12. 1962
(Horečka) Pokračování textu Václav Hrabě – Depresivní romantik