Jako by se všemohoucí opakovaně přesvědčoval, jestli je ‚to‘ ještě pořád pravda, jestli ‚to‘ ještě pořád platí. Nesmrtelný LEMMY. On a Keith Richards, vyvoleni v pravěku minulého tisíciletí samotným ďáblem, aby na matičce zemi zvěstovali rock’n’roll nesčetným generacím až do skonání světa. Žádný oběd sice není zadarmo, a vlastní krví podepsaná smlouva s nejvyšším z vyvrhelů už vůbec není žádná sranda – na druhé straně zrcadla by nejspíš řekli, že je to ‚řehole‘ – jenže kdo by se dal v tomhle případě na modlení, propadl by se hned do horoucích pekel zatracení. Pokračování textu Lemmy – Kašlu na důchod! →

Když v polovině osmdesátých let přešel z lokálního souboru Road Crew do formujících se Guns N´ Roses, bylo definitivně zaděláno na bezkonkurenčně nejlepší rockovu kapelu přelomu osmé a deváté dekády. Posedlý frontmana Axl Rose však během necelých deseti let soubor vnitřně rozložil do té míry, že strunný ekvilibrista v cylindru znechuceně odešel svou cestou. Ta se jmenuje SLASH’S SNAKEPIT a na kontě má již dvě výtečná alba. Pokračování textu Slash – Prostě báječný nářez →

Hollywoodská sebranka g(a)unerů, brázdící oficiální hudební vody od roku 1986, patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co kdy glamrocková vlna do světa vyvrhla. Jejich raketový atak hudebních výsluní však nebyl tradičním produktem ‚fénové éry‘. Gunners nikdy nebyli komerční hodní hošíci. Ani jejich hudba nikdy nebyla klasicky glamově natupírovaná. Důkazem toho je i jejich briskní odchod ze scény v době úřadování Seattlu – na rozdíl od zklidněných Bon Jovi se už jejich výtržnosti špatně prodávali. Ovšem čas uhání tak překotně, jako kolonizátorský ocelový oř prérií plnou indiánů. Proto je depresivista Kurt Cobain po smrti, proto je zpátky kouzelný stařík Alice Cooper, a proto jsou zpátky i GUNS N´ ROSES. Aneb další velký comeback na dohled? Pokračování textu Guns N´ Roses – Hlavně zarostlé trním →