Narodil jsem se ve znamení býka deset let před pádem rudé totality. Na svět jsem přišel v hlavním městě tehdejšího Československa Praze, do rodiny značně nekompatibilní s komunistickou stranou a vládou. Praprababičku zahubilo, když jí v rámci poválečné kolektivizace sebrala nově vládnoucí lůza hospodářství, které celý život poctivě budovala. Praděda, jehož otec byl legionář, mě učil hrozit na sovětské okupační tanky a v knihovně měl Masaryka, Čapka i Peroutku. Tátu vyhodili z gymnázia, protože nesl Palachovi věnec na pohřeb a pak nedržel ani hubu ani krok. To všechno můj život samozřejmě ovlivnilo.
Stejně jako vydatná změť zvukových impulsů, které jsem vnímal už před příchodem do tohoto časoprostoru. Ještě jsem ani pořádně nedosáhl na gramofon a už jsem zbožňoval Chucka Berryho, Little Richarda, The Beatles, Elvise, Suchého se Šlitrem, Voskovce s Werichem a Ježkem, Michala Tučného nebo Olympic. Pak měl ale rock’n’roll zasáhl naplno, absolutně a osudově. Zjevení jménem Guns N‘ Roses pro mě bylo na začátku poslední dekády dvacátého století tím pravým impulsem k nastartování plnohodnotného pubertálního života. Proniknutí do dalších, různě křiklavých i tajnosnubných hudebních galaxií pak bylo jen otázkou času. Když o něco později k mase nových podnětů přibyla jaksi samo sebou i beat generation se vším, o co tento svět obohatila, včetně buddhistické filosofie a životní cesty, bylo o mém dalším směřování rozhodnuto definitivně.
Středoškolský časopis In, jehož jsem byl duchovním otcem a šéfredaktorem, byl koncentrovaným vyústěním toho všeho. Tematická sekce Rock In se stala mým publikačním královstvím. První článek do regulérního celostátně vycházejícího hudebního periodika, měsíčníku Rock Report, dvoustránkovou komentovanou diskografii kapely Aerosmith, jsem napsal o Vánocích 1996. Bylo mi sedmnáct a měl jsem před maturitou. Během následujících prázdnin jsem pro sebe objevil pražský rockový klub Inferno. První opravdové interview z očí do očí jsem dělal v angličtině a rovnou s jedním z mých největších rock&rollových hrdinů – s Lemmy Kilmisterem z Motörhead. Díky pravidelnému publikování v Rock Reportu jsem začal spolupracovat s Českým rozhlasem Plzeň, kam mě redakční kolega a publicistický guru Jan Petričko přizval ke svým pravidelným pondělním živě vysílaným hodinovkám Rock Time. A také s agenturou Petarda production, pod jejímiž křídly jsem pět let působil jako odborný porotce vyhledávací soutěže kapel Rock Made In Gambrinus. Na přelomu milénia jsem se stal i členem tehdy morálně obnovované Akademie populární hudby.
V mezičase jsem vystudoval Management obchodních činností. Když mi pak souhra životních okolností nabídla místo výkonného ředitele a produkčního manažera znovu otevíraného Inferna, neváhal jsem. V Pekle jsem se seznámil i se svojí manželkou Janou, vystudovanou oděvní návrhářkou, toho času barmankou. Čertužel jsme byli donuceni klub po roce úspěšného fungování uzavřít pro údajné překračování hlukových hygienických norem. Ale hrajte rock’n’roll naplno a přitom potichu… Katarzí pro mne bylo nové zaměstnání v naprosto odlišném oboru, konkrétně ve světě telekomunikačních a informačních technologií, v němž pracuji od roku 2002 dodnes. Do společnosti Eurotel Praha jsem nastupoval na pozici specialisty Centra péče o významné zákazníky a profiloval se jako expert na mobilní datové služby. Po necelých dvou letech jsem se přesunul do týmu Rozvoje prodejních a servisních procedur a začal spolupracovat na projektech vývoje a implementace nových telekomunikačních produktů a služeb. Z pozice seniorního specialisty jsem následně řídil nejen projekty vlastního oddělení, ale také dílčí projekty v rámci integrace Eurotelu a Českého Telecomu, která byla zakončena vznikem nové společnosti Telefónica O2 Czech Republic. Následujících osm let jsem jako projektový manažer, resp. senior projektový manažer řídil transformační projekty divize Firemních zákazníků a také projekty vývoje nových informačních systémů pro interní i externí zákazníky. Po přechodu do centrální projektové kanceláře společnosti, v té době již s názvem O2 Czech Republic, liniově přímo podřízené generálnímu řediteli, jsem v pozici senior projektového manažera čtyři roky řídil klíčové podnikové transformační aktivity. Další čtyři roky jsem pak v obdobné seniorní roli řídil klíčové projekty divize Finance a rozvojové projekty dceřiné společnosti O2 Financial Services. V roce 2022 jsem byl jmenován provozním ředitelem O2 Financial Services.
Bez přestávky, ovšem v čase s různou intenzitou se věnuji i hudební kritice a publicistice. Psal jsem pro rebrandovaný Report, účinkoval v pořadu Ladí-Neladí České televize. Ve spolupráci s kolegy z branže Bohoušem Němcem a Ladislavem Olivou jsem úspěšně resuscitoval anketu Černá vrána, kterou jsem z pozice produkčního manažera následně osm let řídil. Ve stejné době jsem poprvé veřejně vystoupil se svou DJ show Rock’n’Roll Riot a na čtyři roky se stal residentním DJ pražského klubu Rockshock. Působil jsem i jako porotce dalších vyhledávacích soutěží, například Rock 5P, Time Bands Cup nebo Rock Nymburk. Především jsem ale s Bohoušem Němcem od roku 2003 vedl magazín Rockshock. Nejprve z pozice zástupce šéfredaktora a art directora, poté jako šéfredaktor jeho on-line verze a nakonec i majitel a vydavatel. A abych toho náhodou neměl málo, připravoval jsem ještě s producentem a kameramanem Romanem Rezkem nezávislý umělecký film Záblesk poznání, který ale zřejmě navždy zůstane nedokončen. Sic debutant ve filmové branži, byl jsem autorem románové předlohy a scénáře i režisérem. Na přelomu let 2011 a 2012 jsem se po zralé úvaze rozhodl pro radikální řez – magazín Rockshock jsem předal dlouholetému redakčnímu kolegovi Jiřímu Olszarovi a od práce v hudebním kolotoči se řízeně odstřihl.
V post-covidových letech jsme si s manželkou oblíbili vanlife způsob cestování, plánů máme spousty. Pořád mě baví psaní, audio-vizuální tvorba a moderní technologie. Nudit se rozhodně nebudu. Ničeho nelituju! Žiju na plný pecky. Snažím se přinášet štěstí sobě i ostatním. Snažím se nezpůsobovat strast sobě ani ostatním. Dokud to jde…