Jednoduchý rodinný náhrobek, prostý jakýchkoliv pseudo-symbolů, zlatými literami pokorně avšak hrdě hlásá: „Buď vůle tvá. * 6. 3. 1951. + 13. 4. 1981. Jiří Schelinger. Zpěvák a skladatel.“ Informace to zásadní a nezpochybnitelné. Pokračování textu Jiří Schelinger – Vzor básníkům
Archiv štítku: top
Biohazard – Celosvětový zmatek, nanovo
Je 14. dubna a moje milovaná Sparta právě v pohárovém utkání rozdrtila brněnské Bobíky. Rovnou z letenského stadionu pospíchám do strašnické centrály labelu Universal Music, odkud přesně ve 20:00 hod vytáčím newyorské číslo DANNY SCHULERA (29), bubeníka BIOHAZARD. Důvod je nasnadě, jejich nové album New World Disorder se co nevidět objeví na pultech. Pokračování textu Biohazard – Celosvětový zmatek, nanovo
Anthrax – Postmetalový psanec
Po více jak třech hodinách čekání – tour manager se “trochu déle“ procházel po městě a když se vrátil, vyrazil i s kapelou na večeři – si konečně sedám tváří v tvář rytmickému kytaristovi, doprovodnému zpěvákovi, příležitostnému basistovi a bubeníkovi, zakládajícímu členu kapepy ANTHRAX, celým jménem SCOTTU IANU ROSENFIELDOVI (35). Scott má očividně náramně (až moc…) dobrou náladu, cucá bonbón a co chvíli si hraje se dvěma odbarvenými copánky s korálky, které zdobí jeho brad(k)u. Pokračování textu Anthrax – Postmetalový psanec
Timothy Leary – Velekněz LSD
„Odvážný neuronaut Timothy Leary je Galileem naší doby. Podcenili bychom ho, kdybychom o něm prohlásili, že byl oddán bouřlivému manželství všeho světského a vášnivého. Jako pozorovatel a účastník v jedné osobě Tim analyzoval události kolem sebe stejnou měrou, jako napomáhal jejich vzniku. Nespoutaně energický, vpravdě duchaplný, znamenitě kvalifikovaný pro práci na obou stranách Heisenbergovy ulice. Jen si jej představte, jak si pečlivě dělal poznámky, i když jednou nohou balancoval na hraně indolového kruhu.“ Tom Robbins Pokračování textu Timothy Leary – Velekněz LSD
Elvis Aaron Presley – Bílý král
ELVIS PRESLEY, absolutní král bílého rock’n’rollu druhé poloviny padesátých let, patří v zástupu hudebních nebožtíků k těm, jejichž způsob odchodu na onen svět stále zavdává nejednu příčinu k obligátním spekulacím. Jeho smrt nebyla – podle valné většiny ortodoxních fanoušků – nikdy „objektivně vysvětlena“. Leč úřední záznamy hovoří zcela jasně… Pokračování textu Elvis Aaron Presley – Bílý král
Václav Hrabě – Depresivní romantik
Tato povídka (nebo novela, nebo romaneto, nebo cokoliv chcete) není psána jako obhajoba určitých lidí. Netroufal bych si být tak sebevědomý a vystupovat něčím jménem. Chci říci aspoň něco o tom, co jsem viděl a co je pravda. Adresuji tuto povídku hlavně těm, kteří se cítí oprávněni vystupovat v úloze soudců ‚té dnešní mládeže‘, vybírají si pro své prokurátorské řeči ty nejnetaktnější chvíle, a pak se diví, že je jim odpovídáno stejně netaktně. (…) Nezlobte se, že ‚hrdinové‘ mluví slangem – je to pravda! Nezlobte se, že mluví upřímně. Chtěl jsem totiž, aby to byl jazz a ne ‚literatura‘!!! Nezlobte se, že pijou – je to docela dobré … a děláte to taky! Budu moc rád, když se budete zlobit. Znamená to, že jsem měl aspoň trochu pravdu. (…) Děkuji za pochopení a za zlost. Václav Hrabě, 22. 12. 1962
(Horečka) Pokračování textu Václav Hrabě – Depresivní romantik
Guns N´ Roses – Hlavně zarostlé trním
Hollywoodská sebranka g(a)unerů, brázdící oficiální hudební vody od roku 1986, patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co kdy glamrocková vlna do světa vyvrhla. Jejich raketový atak hudebních výsluní však nebyl tradičním produktem ‚fénové éry‘. Gunners nikdy nebyli komerční hodní hošíci. Ani jejich hudba nikdy nebyla klasicky glamově natupírovaná. Důkazem toho je i jejich briskní odchod ze scény v době úřadování Seattlu – na rozdíl od zklidněných Bon Jovi se už jejich výtržnosti špatně prodávali. Ovšem čas uhání tak překotně, jako kolonizátorský ocelový oř prérií plnou indiánů. Proto je depresivista Kurt Cobain po smrti, proto je zpátky kouzelný stařík Alice Cooper, a proto jsou zpátky i GUNS N´ ROSES. Aneb další velký comeback na dohled? Pokračování textu Guns N´ Roses – Hlavně zarostlé trním