Archiv autora: fk

Recenze

Bob Dylan – Tempest

BOB DYLAN – Tempest
Sony Music / 68:31

Minimálně posledních deset let se ke každé nové studiové nahrávce Boba Dylana přistupuje, jako by měla být tou úplně poslední. A že už jich bylo pět. Na jednu stranu není divu, tenhle gentleman má na závěr kariéry takříkajíc věk, navíc nikdy nebyl vzorem zdravého životního stylu. Na stranu druhou ovšem, kdo ho alespoň trochu lépe zná a nepodléhá tupému mediálnímu klišé věčného mrzouta, psí hlavě, kterou mu bulvár už více jak čtvrtstoletí neumně nasazuje, dobře ví, jak moc ho tvorba – ten neustálý souboj s múzami a vnitřním hlasem na straně jedné a venkovním světem se všemi jeho krásami a bolestmi, zarytými fanoušky i škarohlídy na protější – těší, jak ho osvobozuje. Proto ostatně po šedesátce místo důchodového spánku na vavřínech pro umělce, jež změnili svou dobu, nepolevuje v kadenci emisí nového materiálu. Pokračování textu Bob Dylan – Tempest →

Rozhovory

Výslech speciál: Malignant Tumour

Již tento pátek, 25. listopadu 2011, proběhne v ostravském klubu Fabric monstrózní oslava dvaceti let nepřetržité existence metalové mlátičky jménem MALIGNANT TUMOUR. Proto jsme ani na okamžik neváhali, využili vhodné příležitosti a v rámci prvního ‚Výslechu‘ speciál podrobili našim všetečným otázkám celou kapelu. Kloudné slovo jsme nakonec ovšem vypáčili pouze z tria ŠIMEK – BILOS – DAVID, tedy Robert Šimek (baskytara, zpěv), Martin Bílek (kytara, zpěv), David Ševčík (bicí). Pokračování textu Výslech speciál: Malignant Tumour →

Rozhovory

Titanic – Zpátky na hladině!

Kapelu TITANIC jistě nemusíme znalcům tuzemské rockové scény dlouze představovat. Vznikla v roce 1984 v Brně, tehdy ve složení Z. Černý (zpěv, kytara), M. Horňák (kytara), J. Hradecký (baskytara) a S. Fric (bicí). Hned v následující sezóně vystřídal Hradeckého u čtyř strun Milan Hanák, kterého můžeme považovat za historicky nejstabilnějšího člena celé formace; byl totiž od té doby v každé inkarnaci souboru působící pod hlavičkou Titanic. Že návraty legend nebývají jednoduché, se obnovená skupina natvrdo přesvědčila v nedávné minulosti. Letos se ale každopádně Titanik chystá vynořit na hladinu znovu! Pokračování textu Titanic – Zpátky na hladině! →

Reportáže

Ringo Starr & All Starr Band

RINGO STARR & ALL STARR BAND
29. června 2011, Praha, Kongresové centrum

Johna Lennona považuji za největšího umělce dvacátého století, Ringo Starr je pro mne kvintesencí pojmu ‚Beatles‘, který díky němu ve své čiré podobě chutě přežívá do dnešních dní. Zatímco se Paul McCartney po rozpadu nejslavnější kapely v dějinách takzvaně moderní hudby vrhl střemhlav do vln bezpohlavní pop music, aby tyto vody bez zásadnějších karambolů a stylových změn brázdil až do konce svých sil, a George Harrison ještě více pohroužil do a priori vícerozměrného, hloubavého, etnickými prvky ovlivněného rocku, umně balancujícího na ostří alternativy a undergroundu, byl Lennon kulturní ikonou, osobitým performerem doširoka rozkročeným mezi uměním a politikou. Jen Ringo, který do České republiky přijíždí poprvé v životě zahrát až jedenadvacet let po pádu komunistické strany, vlády a železné opony, zůstal navždy Broukem. Pokračování textu Ringo Starr & All Starr Band →

Reportáže

Roger Waters – The Wall Live

ROGER WATERS – THE WALL LIVE
15. dubna 2011, Praha, O2 Arena

Kéž by byl svět tak jednoduše černo-bílý, jak nám ho v ideově aktualizovaném a technologicky modernizovaném spektakulárním představení dvojalba The Wall prezentuje někdejší mozek Pink Floyd, toho času sedmašedesátiletý sólový umělec, skladatel, baskytarista a zpěvák ROGER WATERS, který se do Prahy vrátil téměř přesně po čtyřech letech od okamžiku, kdy českému publiku samostatně přehrál jiné kolosální dílo z dob svého působení v PF, Dark Side Of The Moon. Kéž by za veškerou bídu chudých mohli ti bohatí, kéž by šlo svobodu a spravedlnost vždy obhájit nenásilnou cestou, kéž by všichni na světě byli tak morálně silné a sociálně zakořeněné osobnosti, že by žádná církevní, politická či ekonomická organizace neměla šanci jimi manipulovat, kéž by pravda byla vždycky jenom jedna, kéž by láska byla univerzální hodnotou. Pokračování textu Roger Waters – The Wall Live →

Reportáže

Nashville Pussy, Black Bull, Thunderbirds

NASHVILLE PUSSY, BLACK BULL, THUNDERBIRDS
20. února 2011, Praha, Exit Chmelnice

Začnu záměrně od konce. Právě jsem potřetí v životě na vlastní kůži prožil pekelnou koncertní jízdu s americkou dirty rock’n’rollovou formací Nashville Pussy. Po všech stránkách zcela ukojen se chystám opustit žižkovský klub Chmelnice, avšak u stolku s kapelním merchandisingem mě s vytřeštěnýma očima chytá za předloktí Jirka ‚Hroch‘ Kaiser a žadoní o radu, který že nosič si má přímo od zpocené, sličné a smyslné kytaristky Ruyter pro opakované domácí potěšení zakoupit. Když mu odpovídám, že jediné z pěti řadových alb není slabé, jeho nadšení se na okamžik změní v zoufalost. Jakmile ale po chvilce taktického přemítání padne volba definitivně na poslední From Hell To Texas z roku 2009, začne náčelník fanklubu Vitacitu na adresu dnešních headlinerů, a speciálně právě jejich blonďaté sólové kytaristky, vršit superlativy. Pokračování textu Nashville Pussy, Black Bull, Thunderbirds →

Reportáže

Sleazy RoXxX

SLEAZY ROXXX
24. listopadu 2010, Praha, Exit Chmelnice

Na tenhle koncert jsem chtěl hodně rychle zapomenout. Když jsem ovšem zjistil, že se panáčci chystají v březnu 20211 hned třikrát předskakovat slovutnému americkému dirty rock’n’rollovému kytaristovi Adamu Bombovi (13. 3. Poděbrady, 15. 3. Liberec, 16. 3. Plzeň), briskně jsem ze svého ‚chytrého‘ telefonu vylovil autentické zápisky, které jsem si onoho osudového večera na sklonku loňského listopadu učinil. Důvod má celá tahle opožděná reportáž jediný, srazit následující tvrdou kritikou začínající kvartet z nadoblačných výšin zpátky na zem, a předejít tak ostudě vpravdě mezinárodního formátu. Pokračování textu Sleazy RoXxX →

Recenze

Motörhead – The Wörld Is Yours

MOTÖRHEAD – The Wörld Is Yours
Motörhead Music / 39:15

Nová deska Motörhead je jedním slovem – perfektní. A to už ji poslouchám nepřetržitě, doslova alespoň jednou každý den, od Vánoc. Přestaňte se řehtat absurdní představě, že bych kdy o téhle partě nebo jejích dílech napsal něco diametrálně odlišného, a čtěte laskavě dál. Nahrávce The Wörld Is Yours totiž nic nechybí, a dokonce ani nepřebývá. Máme tu jako na dlani, koncentrovaně a v té nejvyšší kvalitě vše, na co jsme u těchhle veteránů zvyklí, co na nich tolik milujeme. Ptáte se, jak je to možné? Pokračování textu Motörhead – The Wörld Is Yours →