WIREBRUSH – Tak bacha!
vlastní náklad / 25:45

Byla by škoda, kdyby tohle, v naší redakční poště nedopatřením zapadlé, již vloni vydané CD, skončilo v propadlišti dějin bez jakékoliv odezvy. Neříkám tedy, že by se v opačném případě zbořil svět, že by lidstvo přišlo o nějaký neskonale úžasný a jedinečný hudební zážitek. Tak výjimečný zase (ještě stále) aktuální počin obnovené pražské kapely Wirebrush není. Na druhou stranu samotná skutečnost, že se k nahrávce s vemlouvavým názvem Tak bacha! vlastně ‚vracíme‘, má taky jistou kvalitativně vypovídající hodnotu. Pokračování textu Wirebrush – Tak bacha! →

BLACK BULL – Demo 2010
vlastní náklad / 14:16

Od samého prapočátku mých intimních styků s paní hudbou mě maximálně vzrušuje možnost být bezprostředně přítomen komplikovanému procesu vzniku jejích nových potomků. Pochopitelně, čím více znám zainteresované rodiče, tím více rajcovní situace to – na rozdíl od běžného života, pokřiveného šablonami stereotypů – pro mě osobně je. Opravdu neznám v těchto souvislostech napínavější moment, než když ve finále do přehrávače zasunuji disk, jehož pachateli jsou právě moji přátelé. Z budoucích vjemů a dojmů totiž mívám obdobně mrazivý strach, jako když se přede mnou svléká důvěrně známá žena. Bude to ono?! Pokračování textu Black Bull – Demo 2010 →

THE KINGSIZE BOOGIEMEN – Budeme kácet, pokud nemáte
vlastní náklad / 44:47

Kapela, která se v dnešní době nežinýruje hrát opravdový, postmoderními vlivy nikterak pokřivený dřevní blues/rock’n’roll, si nezaslouží nic jiného než pochvalu a obdiv. Pochopitelně čím přesvědčivěji daný materiál servíruje, tím větší. A toto tvrzení roste doslova exponenciální řadou v okamžiku, kdy hovoříme o kapele české – která navíc jako česká vůbec nezní. Tedy žádné oslizlé knedlíky a teplé pivo, žádný venkovsky zatuchlý smrádek, ale teplíčko, žádné neumělé kašírování a hraní si na hraní něčeho, čemu v jádru nerozumím. Právě naopak! Pokračování textu The Kingsize Boogiemen – Budeme kácet, pokud nemáte →

GREEN DAY – 21st Century Breakdown
Warner Music / 69:15

‚Kalkul‘ bylo první slovo, které mě v průběhu iniciačního poslechu aktuálního počinu amerických novodobých punkrockerů Green Day 21st Century Breakdown napadlo. A dlužno podotknout, že se mi ho z mysli nepodařilo vypudit ani několika poctivě opakovanými poslechy. Holt Billie Joe Armstrong, Mike Dirnt a Tré Cool už nejsou žádní mladíci, táhne jim pozvolna na čtvrtý křížek, a tak mají ve spoustě věcí jasno. Zatraceně jasno. Třeba v tom, jak bezbolestně a hlavně spolehlivě navázat na svůj předchozí, pět let starý opus magnum American Idiot. Pokračování textu Green Day – 21st Century Breakdown →

IRON MAIDEN – Flight 666
EMI / 104:00 2CD

Mám nepříjemný, avšak značně neodbytný pocit, že se po zásluze legendární Iron Maiden stávají postupem času trapnou karikaturou sebe sama. Důkazem budiž jejich aktuální 2CD soundtrack k autobiografickému dokumentu Flight 666, který by klidně mohl mít podtitul ‚co všechno jsme nemuseli slyšet‘. Pokračování textu Iron Maiden – Flight 666 →

ABBAND – Deratizer
TTT Aleš Brichta / 51:55

Hned na úvod si prosím udělejme pořádek v jedné věci: ano, nepřijde mi nemravné psát recenzi na desku vlastního kamaráda. Naopak. Jsem přesvědčen, že ta moje, založená na logicky bližším vhledu do situace i problematiky a znalosti maxima dostupných informací, bude o poznání hodnotnější než všechny od stolu sepsané elaboráty většiny mých kolegů. Tím spíš, že Deratizer servíruje v mnoha ohledech na první pohled značně kontroverzní materiál. Pokračování textu ABBand – Deratizer →

VETROL – Vet’n’roll
vlastní náklad / 47:27

Stěžovat si na početní nicotnost zástupu nových rock/metalových bojovníků patří posledních pár let k bontonu. Je smutnou skutečností, že při transformaci daného úhlu pohledu směrem ke kvalitativním přednostem inkriminovaných souborů – ať už jsou jejich řady jakkoliv široké – dojdeme ke zjištění, že nejde o planý snobský štěk. O to příjemnější účinek na uši i duši má každé zjištění výjimky z tohoto pravidla. Mladíci z Vetrol jsou jednou z nich. Pokračování textu Vetrol – Vet’n’roll →

PETR JANDA – Jednou jó, jednou né
BEST I. A. / 44:31

Dlouhých deset let trvalo, než se letos šestašedesátiletý kytarista, zpěvák a skladatel Petr Janda, stálice tuzemské bigbítové scény, frontman legendárního Olympiku, rozhoupal k vydání svého teprve druhého sólového alba. Dřív prý neměl dostatek kvalitního materiálu, který by mohl a chtěl nahrát vyloženě po svém, s dostatečným odstupem od mateřského souboru. Není důvod mu to nevěřit. Pokračování textu Petr Janda – Jednou jó, jednou né →