Poté, co byl loni hanebně zcizen záznam speciálního amerického koncertu vyvoleného pro zvěčnění v rámci ságy Alive, museli fanoušci KISS šroubovat své očekávání doslova přes závit. Dočkali se totiž až letošního 22. července. To světlo světa spatřil nervně očekávaný 2diskový záznam unikátního představení Kiss s MELBOURNE SYMPHONY ORCHESTRA, které se odehrálo v australské metropoli poslední únorový den tohoto roku. V Telstra Dome stadium bylo přítomno na čtyřicet tisíc fanoušků, v jejichž frenetickém řevu málem zanikl klasický úvod „Chcete to nejlepší? Dostanete to nejlepší! Nejžhavější kapela na světě – Kiss!!!“ Pokračování textu Kiss – Chcete to nejlepší? Tak tady to máte … počtvrté!
Archiv rubriky: Profily
Arakain vs. Grizzly
Lucerna, 15. květen 2002. Poslední štace turné Arakain 20 let/Archeology, poslední koncert ARAKAINU s Alešem Brichtou na pěveckém postu. Při jedné z delších meziher mizí pohublý obrýlený frontman v zákulisí, aby se občerstvil. Většina z přítomných si v ten okamžik natvrdo uvědomuje, jak pódium a vůbec Arakain bez ‚Brigety‘ osiří. Přitom se o odchodu jediného člena souboru, jež do jeho sestavy patřil celých 20 let bez sebemenší přestávky, šuškalo již od začátku roku. Oficiálně uvedeným důvodem rozluky je prohloubení hudebních i mezilidských neshod uvnitř kapely. Dle mého názoru částečně zúčastněného pozorovatele jde o trefné zhodnocení tehdy nastalé nemilé situace… Pokračování textu Arakain vs. Grizzly
Jiří Jelínek – Pánubohu do oken
„Jirka byl skutečně geniální muzikant! Citlivý, ale bohužel nemocný kluk. Trpěl maniodepresivními stavy, jejichž důsledkem byla jeho sebevražda. Jednoho dne přišel na zkoušku a vůbec nemohl hrát. Byl úplně rozhozený. My jsme nevěděli, o co přesně jde, tak jsme ho chvíli uklidňovali, ale moc to nefungovalo. Pak se najednou sebral a šel domů. Tehdy jsme ho viděli naposled. Odvezli jej do Bohnické léčebny, odkud ho jeho přítelkyně po dvou měsících, kdy se zdálo, že je z nejhoršího venku, vzala na revers k sobě domů. Jeho touha po sebezničení však byla příliš silná… Pokračování textu Jiří Jelínek – Pánubohu do oken
Slash – Prostě báječný nářez
Když v polovině osmdesátých let přešel z lokálního souboru Road Crew do formujících se Guns N´ Roses, bylo definitivně zaděláno na bezkonkurenčně nejlepší rockovu kapelu přelomu osmé a deváté dekády. Posedlý frontmana Axl Rose však během necelých deseti let soubor vnitřně rozložil do té míry, že strunný ekvilibrista v cylindru znechuceně odešel svou cestou. Ta se jmenuje SLASH’S SNAKEPIT a na kontě má již dvě výtečná alba. Pokračování textu Slash – Prostě báječný nářez
Morbid Angel – Komando zkázy
Jako stála čtveřice Trey Azagthoth (kytara), David Vincent (baskytara, zpěv), Pete Sandoval (bicí) a Richard Brunelle (kytara) na sklonku osmé dekády v čele nového floridského deathmetalového hnutí se svými ofenzivními, ostře satanisticky orientovanými texty leckdy hraničícími až s nepokrytým rasismem, stojí dnes lehce obměněná sestava MORBID ANGEL na prahu další epochy extrémní hudby. Opět v úloze signifikantních pionýrů.
Miroslav Berka – Šetřílek Béda
„Dům v Růžové ulici se nezamykal, tak ve sklepě často přespávaly různé pochybné existence. Proto pro mě nebylo tělo ležící pod schody zprvu ničím šokujícím. Když jsem ale přišla blíž, upoutalo mě, že to není žádný vandrák, ale slušně oblečený člověk, který dbá o svůj zevnějšek. To jsem už byla dost blízko na to, abych si uvědomila, že nežije. Po pár dalších krocích jsem poznala, že je to pan Berka z Olympiku.“ (nálezkyně Berkovy mrtvoly) Pokračování textu Miroslav Berka – Šetřílek Béda
Miki Volek – Kdybych neměl fůru chyb
Drobný bruneto-blonďáček k sežrání. Komediant s rock’n’rollovým feelingem od přírody. Jaksi mimochodem předurčen k tomu být hvězda první velikosti. Komunisti, nekomunisti. Kožené boty na podpatku, úzké černé kožené kalhoty, polorozepnutá křiklavě červená košile, masivní zlatý řetěz s ještě masivnějším zlatým medailonem na krku, zlaté prsteny na obou rukou, černé kožené sako a velké černé sluneční brýle, které nikdy nesundával. Davová hysterie. Pokračování textu Miki Volek – Kdybych neměl fůru chyb
Petr Novák – Vám se to mluví
PETR NOVÁK neměl školený hlas, který by oslňoval operní experty, když však zpíval Klaunovu zpověď, vždycky se našel někdo, kdo si chtěl podřezávat žíly, tak charismaticky tuto krásnou baladu o zmaru prchavého lidského štěstí dovedl podat. Proto když devatenáctého srpna 1997 zemřel, odešla zásadní osobnost českého beatu a ne nějaká povrchním pozlátkem slávy obalená řadová pop hvězdička, která nikdy nevyprodukovala jediné emocionálního poselství. Pokračování textu Petr Novák – Vám se to mluví
Jiří Schelinger – Vzor básníkům
Jednoduchý rodinný náhrobek, prostý jakýchkoliv pseudo-symbolů, zlatými literami pokorně avšak hrdě hlásá: „Buď vůle tvá. * 6. 3. 1951. + 13. 4. 1981. Jiří Schelinger. Zpěvák a skladatel.“ Informace to zásadní a nezpochybnitelné. Pokračování textu Jiří Schelinger – Vzor básníkům
Elvis Aaron Presley – Bílý král
ELVIS PRESLEY, absolutní král bílého rock’n’rollu druhé poloviny padesátých let, patří v zástupu hudebních nebožtíků k těm, jejichž způsob odchodu na onen svět stále zavdává nejednu příčinu k obligátním spekulacím. Jeho smrt nebyla – podle valné většiny ortodoxních fanoušků – nikdy „objektivně vysvětlena“. Leč úřední záznamy hovoří zcela jasně… Pokračování textu Elvis Aaron Presley – Bílý král
Timothy Leary – Velekněz LSD
„Odvážný neuronaut Timothy Leary je Galileem naší doby. Podcenili bychom ho, kdybychom o něm prohlásili, že byl oddán bouřlivému manželství všeho světského a vášnivého. Jako pozorovatel a účastník v jedné osobě Tim analyzoval události kolem sebe stejnou měrou, jako napomáhal jejich vzniku. Nespoutaně energický, vpravdě duchaplný, znamenitě kvalifikovaný pro práci na obou stranách Heisenbergovy ulice. Jen si jej představte, jak si pečlivě dělal poznámky, i když jednou nohou balancoval na hraně indolového kruhu.“ Tom Robbins Pokračování textu Timothy Leary – Velekněz LSD
Václav Hrabě – Depresivní romantik
Tato povídka (nebo novela, nebo romaneto, nebo cokoliv chcete) není psána jako obhajoba určitých lidí. Netroufal bych si být tak sebevědomý a vystupovat něčím jménem. Chci říci aspoň něco o tom, co jsem viděl a co je pravda. Adresuji tuto povídku hlavně těm, kteří se cítí oprávněni vystupovat v úloze soudců ‚té dnešní mládeže‘, vybírají si pro své prokurátorské řeči ty nejnetaktnější chvíle, a pak se diví, že je jim odpovídáno stejně netaktně. (…) Nezlobte se, že ‚hrdinové‘ mluví slangem – je to pravda! Nezlobte se, že mluví upřímně. Chtěl jsem totiž, aby to byl jazz a ne ‚literatura‘!!! Nezlobte se, že pijou – je to docela dobré … a děláte to taky! Budu moc rád, když se budete zlobit. Znamená to, že jsem měl aspoň trochu pravdu. (…) Děkuji za pochopení a za zlost. Václav Hrabě, 22. 12. 1962
(Horečka) Pokračování textu Václav Hrabě – Depresivní romantik
Guns N´ Roses – Hlavně zarostlé trním
Hollywoodská sebranka g(a)unerů, brázdící oficiální hudební vody od roku 1986, patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co kdy glamrocková vlna do světa vyvrhla. Jejich raketový atak hudebních výsluní však nebyl tradičním produktem ‚fénové éry‘. Gunners nikdy nebyli komerční hodní hošíci. Ani jejich hudba nikdy nebyla klasicky glamově natupírovaná. Důkazem toho je i jejich briskní odchod ze scény v době úřadování Seattlu – na rozdíl od zklidněných Bon Jovi se už jejich výtržnosti špatně prodávali. Ovšem čas uhání tak překotně, jako kolonizátorský ocelový oř prérií plnou indiánů. Proto je depresivista Kurt Cobain po smrti, proto je zpátky kouzelný stařík Alice Cooper, a proto jsou zpátky i GUNS N´ ROSES. Aneb další velký comeback na dohled? Pokračování textu Guns N´ Roses – Hlavně zarostlé trním