VOIVOD – žijeme!

Když v roce1984 vyšlo první album pozdějších zásadních a neopakovatelných věrozvěstů nesmírné vesmírné rockově-noisové psychedelie Voivod War and Pain, málo kdo by na něco podobného vsadil byť ustřelený čtvrťák. Mladí Kanaďané totiž v té době uctívali především přímočařejší spolky jako Venom či Motörhead a podle toho také jejich produkce vypadala. Netrvalo však přespříliš dlouho a zbrusu nový fenomén jménem Voivod se prosadil s vlastním svébytným hudebním výrazem se vším všudy. Od té doby uteklo víc jak deset let, během nichž stačila nadmíru emocionální trojice vyplodit necelou desítku studiových alb a nebýt nepříjemné autohavárie v létě osmadevadesátého, bylo by jich ještě o pár víc. Aktuálním nosičem je však první oficiální živák Voivod – Lives (Century Media, recenze viz RR 4/00) a tak je jasné, kterým směrem se náš rozhovor s Erickem Forrestem (voc, bg), pořízený u příležitosti nedávné koncertní návštěvy Voivod u nás (report taktéž v RR 4/00), stáčel nejčastěji. Na začátek se ale nemohu usměvavého frontmana zeptat na nic jiného, než na zdraví – k baru se totiž přišoural velmi pozvolna a o holi…

Ta sukovice o kterou se opíráš je ještě doznívajícím důsledkem oné nešťastné bouračky z předminulého léta, nebo sis přivodil nějaké čerstvé zranění na této šňůře s Therion?
Naštěstí nic nového! Ještě to tak. Ta zatracená autonehoda mě takhle poznamenala. Byl to opravdový zlom v našich životech. Nejenom že jsme si uvědomili, jak blízko smrti jsme byli, navíc jsme díky ní nemálo měsíců nedobrovolně strávili odloučeni po všemožných nemocničních odděleních, nemohli skládat nové věci, natož hrát před našimi fanoušky. Ale hlavně že jsme na živu… Teď jsme zpátky, ale i když se to možná na první pohled nezdá, jsme opět ”ready to rock”!

Pojďme k příjemnějším tématům. Právě vám vyšel první oficiální živák Lives. Je ovšem sestaven z nahrávek pořízených ještě před zmíněnou nehodou…
To máš pravdu. Je to trochu kuriózní situace. Celý projekt živé desky nám trval víc jak tři roky. Původně jsme chtěli našim fanouškům nabídnout zachycení naší aktuální koncertní formy, pořídit takový dokument z turné. Do té doby totiž vyšel pouze nízkonákladový obskurní singl, který obsahoval nahrávku z našeho koncertu v losangelesském klubu Roxy z roku 1993 a pak ještě čtyři stopy živě nahrané v Berlíně v devadesátém pátém roce, jež byly součástí našeho předloňského alba Kronik. Ale jak sám dobře víš, ”time is money”. Náš první velký živák Lives jsme složili ze dvou záznamů, z nichž první byl pořízen v legendárním newyorském punkovém klubu CBGB a druhý na neméně legendárním holandském open air festivalu Dynamo.

Proč jste vybrali záznamy právě z těchto lokalit?
Máš pravdu, že jsme nahrávali na spoustě míst, chtěli jsme totiž mít co nejvíc materiálu, aby bylo opravdu z čeho vybírat. Finální selekci jsme ale podřídili především zvukové a instrumentální kvalitě nahrávek než kultovnosti té které lokality, jak by se snad mohlo zdát.

Proběhly nějaké dodatečné studiové úpravy vybraných nahrávek?
Nic kromě klasického masteringu a finálního mixu jsme s nimi ve studiu neprováděli. To taky byla jedna z podmínek při jejich výběru. Nechtěli jsme dotáčet naši živou desku ve studiu, to by pak nebyla živá deska, ale podvod. Živák musí zachycovat především atmosféru daného okamžiku a proto je nějaké následné násilné dokrášlování jen a jen na škodu.

S repertoárem to bylo podobné, nebo jste měli dopředu určené skladby, které na Lives prostě musí být?
Rozhodovala samozřejmě obdobná kritéria. Proto jsme si také, jak jsem již říkal, pořídili nespočet záznamů našich koncertů. Nechtěli jsme totiž lepit album stylem jedna píseň – jedno město. Chtěli jsme co nejvíce homogenní nahrávku. Jinak by opět celý projet ztratil svůj původní význam zachytit momentální autenticitu.

Album obsahuje i coververzi letité skladby Venom – In League With Satan. Co říkáš na současnou produkci těchto a dalších staříků, např. Motörhead, kteří byli v mládí vašimi hudebními vzory?
K tomu coveru řeknu jen to, že jsme ho původně natočili na tribute album Venom a tak se nám následně zalíbil, že jsme ho začali hrát i na živo – jak prosté. Jinak s tím, že tyto kapely byly našimi vzory máš pravdu, jejich současnou produkci ale nijak pozorně nesleduji. Navíc, oni se moc nemění a to jim – na rozdíl od jiných - slouží ke cti. Vezmi si to takhle, lidi na Motörhead stejně přijdou kvůli Ace Of Spades a ne kvůli aktuální desce…

Kdo nebo co vás tedy v současnosti ovlivňuje?
Všechno a nic. Já jsem v těchhle věcech spíš tradicionalista a vyžívám se neustále ve starých deskách před chvílí zmíněných i dalších kapel ze sedmdesátých a osmdesátých let jako třeba Black Sabbath, Iron Maiden, AC/DC. Tehdy se totiž dělala muzika proto, že se jí umělci snažili něco sdělit, dnes je to bohužel hlavně pro peníze.

Jak jste se vůbec dali dohromady se švédskými Therion?
Jejich management nás kontaktoval. To víš, potřebovali někoho opravdu drsného, aby sami nebyli za ty největší chlíváky… (smích)

Můžeš mi už něco prozradit o vašem připravovaném studiovém albu?
Mělo by snad vyjít chvíli po prázdninách, to ale samozřejmě záleží na tom, zda stačíme všechno v termínu natočit. Pár skladeb je už kompletně napsaných, spoustu nápadů nosíme v hlavě – nemáme teď moc času na komponování, turné je – pro nás teď obzvlášť - dost vyčerpávající záležitost. Jinak texty se budou zřejmě motat především okolo té nešťastné havárie a následných nemocničních peripetiích. Bude to dost osobní, ale rozhodně ne nepochopitelné pro nějaké uzavření se do sebe. Muzika bude opět tvrdá a nekompromisně nabroušená, zpěv možná variabilnější. Doufáme, že se nám konečně podaří sjednotit naše fanoušky, kteří většinou některá naše alba absolutně vzývají a ostatní zatracují a naopak.

František Kovač