Nestačil jsem se ani posadit a už mi Vlasta Henych, řvoun a bassmasturbator kultovní smečky Törr, s velmi radostným (a patřičně pyšným zároveň) výrazem podává zbrusu nový počin produkční firmy SPV, která v exkluzivní limitované remasterované verzi vydává jako 2CD první čtyři alba této skupiny – Kladivo na čarodějnice, Armageddon, Institut klinické smrti a Chcípni o kus dál. Nedozněla ani úvodní skladba celého kompletu (tedy nesmrtelný Armageddon) a Vlastimil už začíná s detailním komentářem.

Pokud ty alba znáš, tak tě žádný překvapení nečeká, teda kromě zvuku, protože ten je teď o úplně něčem jiným, jak sám doufám slyšíš…(kývám hlavou, ale jemu to nedá a vkládá původní verzi do přehrávače, aby tak svá slova na místě potvrdil)… dřív ale opravdu nešlo vydávat desky v jiný podobě, nebyla na to technika, do Loděnic šly na lis tak, jak jsme je nahráli, žádný korekce na masteringu, nic takovýho neexistovalo. Já bych samozřejmě měl nějaký věci, který nikdy nevyšli, na bonusy, ale ty se tam už prostě nevešly. Oba dva kompakty jsou nadupaný na maximální možnou míru – naše průměrná písnička má něco kolem čtyřech pěti minut, na každý desce je jich osm nebo deset – tím se kapacita nosičů jednoduše vyčerpala. Navíc proč tam dávat nějaký nekvalitní rarity, když je tahle emise zamýšlená pro nové fanoušky, kteří nás objevili nedávno – třeba v době, kdy jsme začali hrát s Romanem a Petrem a udělali Morituri Te Salutant – a prostě nemají šanci sehnat naše dřívější desky: práva firem vypršela a kolosy jako je Monitor nemají zájem o to dělat reedice tvrdejch kapel, jako jsme my. Proto taky Gallery vychází pouze v omezeným počtu tisíce kusů, je to vysloveně záležitost pro ty, kteří si chtějí doplnit naši diskografii – když řeknu, že počítám s tím, že se ta tisícovka rozprodá během roku tak nepřeháním, protože když jsi sběratel s koupí neotálíš, navíc za takovou cenu, za kterou si dneska v obchodě nepořídíš ani jednu cizí desku.

Gallery vydáváte v limitovaném nákladu tisíce kusů, což mimo jiné znamená, že tuzemskému trhu s hudebními nosiči ještě stále nevěříte - s novou deskou tedy zatím nelze počítat…
…to s tím souvisí. Tady prostě v současnosti nejde pořádně vydávat naše nový desky za rozumný peníze - o tom jsme se bavili už minule (viz Bubáci 8/99 –pozn. fk) – tak aspoň vydáváme Gallery. Díky situaci v tomhle státě, kdy lidi prostě nemají prachy na zábavu, taky vychází v limitovaný podobě čtyři desky na dvou kompaktech za cenu jedný. Naší spásou může být jedině internet, jehož pomocí obejdeme velký firmy, který na deskách při minimálních výrobních nákladech vydělávaj neskutečný peníze, který ovšem umělci v životě nevidí, ale to je zatím hudba budoucnosti, teda aspoň u nás. O možnosti prosazení se jeho pomocí za hranicema ani nemluvě.

Vrátím se k novému zvuku, jak dlouho trvala jeho úprava?
Měli jsme nabídku jednoho pražskýho studia, která zněla čtyři dny – čtyřicet tisíc. Miloš Doležal nám to zmasteroval ani ne za čtyři hodiny… Dodo je můj kamarád a tak když jsem k němu jednou přijel do Haciendy na zahradní grilování masa, spojili jsme příjemný s užitečným: když bylo okolo jedenáctý večer ve studiu volno, tak jsme na to vletěli a ještě ani nebyli tři ráno, měl to hotový a bylo po žížalách.

Jak jste řešili problém bookletu?
Mohli jsme samozřejmě udělat něco výpravnýho ve velkým stylu, ale abychom nepřekročili rozpočet, měli jsme k dispozici jenom tři dvojlisty, tak jsme udělali takovej souhrnej obal, kde jsou všechny čtyři titulky plus základní informace k tý který desce. Jinak booklet dělal výbornej grafik z Teplic Martin Lepka – nejdřív mi předložil svůj vlastní návrh, který jsem pak, vzhledem ke zmíněným financím, musel trochu upravit. S prací, kterou odved, jsem ale spokojenej.

Neuvažujete alespoň o tom, vydat zvlášť nějaký sešit, kdy by bylo pár archivních fotek, historie kapely a texty?
Jo, to se musíš zeptat Sokola. Tak bylo by samozřejmě skvělý mít něco takovýho, ale opět musím říct, je to o penězích. Až bude na naše koncerty zase chodit pět tisíc lidí schopnejch zaplatit rozumný vstupný, budeme si klidně moct dovolit dělat ke každýmu novýmu turné barevnej program a rozdávat ho na koncertech fanouškům, budeme moct mít vlastní fanklub a vydávat pro něj fanzin atakdál. Dnešní situace, kdy na koncert přijde maximálně několik stovek lidí, je ovšem taková, že prachů na zbyt nemáme a za cenu, kterou bychom zaplatili jen za výrobu takovýho programu, by si ho už moc lidí nemohlo dovolit pořídit.

František Kovač