Dlouhé čtyři roky od sebe dělí poslední řadová alba kultovní legendy tuzemské rockové scény Törr. Čas oponou trhnul. Staré trendy již drahnou dobu hnijí kdesi opodál, přežila jen samotná podstata. Rock´n´roll. A satanismus. Tyto dvě signifikanty se jako pověstná červená nit táhnou celou kariérou souboru. Žádná deska nebyla stejná jako ta předchozí, nikdy nebyly použity totožné manýry. Totéž platí o zbrusunovém kotouči Tanec svatýho Víta (SPV/Popron, 30. října 2000). Co se fasády týče, nezůstal na kameni kámen – aby taky, když se za pár dní letopočet zlomí v další tisíciletí - uvnitř je však vše při starém. Nemám pravdu, pánové Henychu a Izaiáši?

Chodili jste vůbec do tanečních?
Henych: “Ne. Já jsem v době, kdy moji vrstevníci docházeli do tanečních kurzů, poznal drogy, takže jsem měl úplně jiný starosti. Každopádně nějakej ten ploužáček si občas dám, teda, když to partnerka vyžaduje.”
Izzi: “Já taky ne. Sice jsem nebyl tak daleko jako tady pan Henych, já byl jenom na chlastu, ale stejně jsem na podobnou zábavu neměl čas. Každopádně když tancujou hezký ženský, rád se podívám.”

Co máte proti invalidům (jednotící logo alba je přeškrtnutý symbol vozíčkáře –pozn. fk)?
Henych: “Omezujou mě. Neustále o sobě tvrděj, že jsou lidi jako my a přitom mají spoustu privilegií. Třeba zrovna tuhle jedu autem do marketu a na parkovišti nebylo jediný volný místo kromě pěti vyhrazenejch pro invalidy. Když si tam ale stoupneš bez nějaký blbý samolepky na skle, dostaneš pokutu. Co je to za systém?! Jako by si nemohli počkat na místo jako každej druhej… To logo bude každopádně spojený i s koncertama.”

Dá si říct, že jste hudebně převlékli kabáty?
Henych: “Rozhodně! Kabát naší muziky jsme změnili k nepoznání a to doslova podle nejposlednější zahraniční módy. Co si budem povídat, všichni moc dobře víme, že když se nějakej trend vyloupne za oceánem, k nám se dostane nejdřív za pár let. Češi, díky svýmu naturelu, nikdy nemůžou přijít s něčím, co by ovlivnilo celej hudební svět. Já jsem s Törrem vždycky hrál rokenrol. V různej podobách, samozřejmě. Tak, jak čas šel. Ale vždycky jsem byl v týhle republice první, kdo to tím kterým způsobem dělal. S Tancem svatýho Víta je to přesně stejně. Zatím tady není kapela, která by hrála stejnou muziku na takový zvukový a mediálně exponovaný úrovni jako my. A až tady bude, budeme my už někde úplně jinde. Dav je nebezpečí.
Izzi: “Nová podoba Törru se postupně připravovala de facto dva, respektive čtyři roky. Všechno ale bylo víceméně tajný. Hráli jsme sice na koncertech starej materiál, ale zároveň si vyměnovali kazety s novejma riffama, zkoušeli různý efekty, učili se pracovat s nejmodernějšíma studiovejma technologiema. Přitom jsme naposlouchali kvanta různejch desek. Napříč stylama, žádný hranice, žádný klapky na uších, žádný předsudky. Teď třeba nejvíc sjíždíme Mobbyho. Má z toho snad někdo problém?”

Byla shoda o zmíněném převlečení kabátů uvnitř kapely jednohlasná?
Izzi: “Kompromisy byly samozřejmě nutný, ale právě díky tomu, že celej ten proces trval tak dlouho, bylo možný materiál vycizelovat k všeobecný spokojenosti. Každopádně svoje role máme v kapele jasně určený, já se starám především o muziku a Vlasta o texty. Aranže pak děláme spolu”

Přemýšleli jste o angličtině?
Henych: “Rozhodně ne. Když si ale vzpomeneš, jak jsme ti kdysi pouštěl demáče s Romanovou svahilštinou, uznáš, že to skorojako anglicky bylo lepší než čeština. Mělo to trochu jinou atmosféru. Čeština písničku ve finále vždycky trochu shodí. Ale zase je rozumět textu. Když ale přijde investor, položí kufr s prachama na stůl, tak jsme schopný během několika dní dodat anglickou, německou nebo třeba i ruskou verzi. Všechno záleží jen a jen na penězích.”

Jak to bude s tím kolektivním holením hlav?
Izzi: “Já o ničem nevím!??”
Henych: “Tuhle myšlenku jsem zavrhnul z jednoho jednoduchýho důvodu. Většina lidí, co tuhle muziku hraje je totiž plešatejch, a my se do žádnýho davu nechcem začleňovat. S vlasama bysme přišly i o v tomhle ranku netradiční image. Dokud držej, zůstanou na svým místě. Proč dělat z nouze ctnost, jako někdo jinej?”

Hrajete extrémní hudbu?
Henych: “Když se rozhlídnu kolem sebe, tak vidím, že jo. Uvnitř ale cejtím, že bych mohl bejt extrémnější mnohem víc. A ty to moc dobře víš… Baví mě pelejzat čáru, za kterou se ostatní neodvážej jít. Roman je třeba v podstatě slušnej člověk, ne sprosťák z ulice jako já. Já se ale nehodlám přetvařovat, a proto budu třeba v textech používat stejný slova, jako když mluvím v hospodě. Kdybych se stylizoval do slušňáka, nebylo by to ode mne fér.”

Proč nejmladší generaci nezajímá rokenrol, jako takový?
Henych: “To je strašně jednoduchý. Oni totiž od malička jedou v počítačovejch hrách, který podbarvuje kolovrátková muzika. A když se pak chtěj bavit, šahaj prostě po podobný muzice. Nemaj svý hudební kořeny spjatý s lidma jako byl Hendrix, tak proč by poslouchali rokenrol? Jdou instinktivně po tom, co je jim blízký, co důvěrně znaj. Proto se teď snažíme oháknout náš rokenrol do kabátu, kterej je jim blízkej. A nikdy jsme to nedělali jinak. Jsou tam pořád stejný harmonie, počty akordů, melodie, zpěvy, výrazový prostředky, textový témata, jen musíš bejt otevřenej a dokázat je vnímat. Jo, jsou tam asi jenom tři nebo čtyři kytarový sóla a není tam ani jeden přechod na bicí, ale na tom dneska muzika přece nestojí. My víme moc dobře, co jsme schopný zahrát a nebudeme sázet jedno sólo vedle druhýho jen proto, abysme to někomu předvedli a dokázali, to je nikam nevedoucí křeč. To, co vás napoprvé praští do uší na TSV je jednoduše jenom novej make-up na důvěrně známý tváři. Je to jenom rokenrol.
Izzi: “Ty samply by měly přitáhnout mladý, který nevěděj, že vůbec něco takovýho jako rocková muzika existuje. Ale starý nezabedněný fanoušky neodlákaj, protože Törr je pořád Törr. Takovej jakej byl vždycky. Novátorskej a nezaprděnej. Jediná deska přece nebyla stejná, každá přinášela jistej posun. TSV není výjimkou. Je to jen a pouze o nových zvucích. Nejsme burani, proč nevyužít nejnovější možnosti hudebních nástrojů, proč hrát jako před deseti lety? Pokud si tahle nová forma najde svý fanoušky, nemusí bejt třeba od věci udělat jako best of desku remixy starejch věcí.”

Co by měla neznalá mládež o rokenrolu vědět?
Henych: “Že je to hlavně skvělá zábava! Nechápu lidi, který jsou neustále zavřený ve studiu a celej život dělal jen umělou muziku. Já beru natáčení jako nutný zlo. My ani nezkoušíme. Poslední zkoušku jsme třeba měli před pěti rokama. Fakt mě nebaví bejt tři měsíce někde neustále zavřenej a nahrávat. To je stejně vyčerpávající jako chodit do kolbenky. Žiju ze živýho hraní, z kontaktu s fanouškama. To je to nejdůležitější, dialog. Všechny ty záležitosti okolo – cestování, přípravy, průsery, oslavy. Skvělá elektrizující atmosféra. Vždycky mám strašnou radost, když můžu ze studia vypadnout na živý hraní a tam se pořádně vyřádit.

Mluvil jsi o studiu. Jakých změn doznaly nahrávací postupy?
Izzi: “Tím, že se všechno nahrávalo do počítače jsme měli mnohem více možností s jednotlivými sekvencemi pracovat, než když se nahrává klasicky na pás. Opakování, přehazování částí, střih, to všechno se dělalo mnohem snadněji. Navíc je taková práce neskutečně inspirující. Pár skladeb jsme takhle změnili několikrát. O konkrétních hudebně-počítačových efektech ani nemluvě”

Jak bude vypadat živá prezentace TSV?
Izzi: “To je ještě všechno před náma. Tím se začneme zabývat až deska vyjde a my budeme mít za sebou nezbytný promo-aktivity. Teď máme představu tak na 60 procent. Základem bude mini-disk, živý bicí pak podle metronomu. Efekty a zkreslení musíme ještě vychytat. Velká výhoda takovýho hraní bude, že když vypadneš z tempa, bez problému se chytíš a zařadíš, protože je jasně daný co následuje… Každopádně aby to šlapalo opravdu pořádně, nesmí nikdo vystupovat za jízdy. Co se vizuální show týče, máme už nějaký nápady, ale ty rozhodně zatím neprozradíme. Chceme hrát kompaktní zhruba hodinový blok TSV, maximálně dáme nějaký starý přídavek. Vyrážíme na jaře.”

založeno: Praha, 1986
diskografie: Armageddon (1990), Institut klinické smrti (1990), Chcípni o kus dál (1992), Kladivo na čarodějnice (1993), Morituri te salutant (1996), Live (1997), Tanec svatýho Víta (2000)
sestava: Vlasta Henych (bg, vox), Roman ”Izzi” Izaiáš (g, vox), Petr Vajda (ds)

František Kovač