TONDA RAUER - nejen dva v jednom

Když jsem se na tenhle rozhovor chystal, uvědomil jsem si, že jsem toho vlastně o Tondovi a jeho kapelách nikdy moc dobrého nenapsal. O to více si cením našeho více něž korektního osobního vztahu, který utužila především společná léta strávená u putovní karavany jménem Rock Made In Gambrinus.

Jen tak mimochodem…

Loni Harlej prodělal velkou personální změnu. Fanouškům jste se v nové sestavě představili také díky hostování v soutěži Rock Made In Gambrinus, se kterou ty ovšem máš mnohem více zkušeností…
"Tak samozřejmě jsme odehráli mnohem víc koncertů než jen ten Gambrinus, ovšem musím uznat, že díky němu jsme opět měli možnost zahrát si na místech, kde jsme se třeba ještě vůbec neprezentovali případně už hodně dlouho nehráli. My jsme se zúčastnili s Alkeholem a Harlejem dohromady tří ročníků a musím říct, že se nám to vždycky líbilo. Hlavně kvůli partě lidí, co se motá okolo - naši známí muzikanti kteří buď soutěží nebo hostují jako my, novináři, lidi z pořádající agentury. A taky účel celý akce - pomoct začínajícím kapelám, nám dělá radost. Kdyby nás opět oslovili, jeli bysme určitě zase."

Spousta "spřátelených" kapel vystoupila také na Vánočním Rockovém Mejdanu v Lucerně (report v tomto čísle -pozn. fk) ty osobně sis užil další dvoják Harlej-Alkehol. Jak se ti hrálo, potažmo jak se ti celá akce líbila?
"S Harlejem nás ze začátku dost pozlobila technika když Láďovi nefungoval mikrofon a taky odposlechy nefungovaly, jak by měly, ale jinak to bylo celkem v pohodě. Akce jako taková se myslím líbila nejenom mě, jen je škoda, že návštěvnost nebyla lepší. Samozřejmě se s tím trochu počítalo, když šlo o první ročník, "smůla" byla v tom, že Aleš Brichta, který to celé pořádal, chce v tradici vánočních Luceren pokračovat, takže vlastně nešlo první ročník udělat v nějaké menší prostoře, protože kontinuita celé myšlenky by se tím stěhováním dost pošramotila. Doufám, že Aleš, kterého stál tenhe vánoční dárek dost peněz, nezatrpkne a zkusí to fakt příští rok znova, a že se tam sejdeme za podpory doleko více fanoušků.

Vzpomeneš si jaký tuzemský koncert tě loni nejvíc dostal?
"Tak to ti řeknu úplně přesně! David Koller & Koller Band před Vánocemi na Brumlovce v rámci soutěže Jim Beam. Šel jsem se tam podívat protože se mi Kollerovi věci líběj a taky v rámci samostudia, abych byl v obraze, co se děje v naší populární hudbě. Jenže, když jsem tam vešel, spadla mi brada až na prsa, což jsem si ovšem uvědomil až když koncert skončil. Vlastně ani nepřeháním, něco takovýho jsem fakt nečekal. To, co dokazovali Kollerovi zvukaři a doprovodná kapela, to byl masakr. Písničky byly občas předělaný, že ze začátku nešly ani poznat a všichni hráli jak o život, zvuk byl taky skvělej. Kapela byla postavená z mladých lidí, což Kollerovi jenom prospělo. Přišlo mi to, jako by chtěl ukázat, že nejlepší je vždycky jenom jeden a je jedno jestli to má dokázat v popu nebo rocku. Někdo se mnou třeba nebude souhlasit, ale mě ten koncert fakt hodně dostal a opět mi potvrdil, že i tady se to dá dělat dobře."

Harlejova kometa z Mostu

Vraťme se k Harleji. Jak se celá již zmíněná personální výměna seběhla?
"Tak především se seběhla proto, že jsme nechtěli zůstávat na místě. Přišlo nám s Láďou, že kapela stagnuje a to se nám nelíbilo. Nakonec jsme - po několika předchozích záskocích a rošádách - pochopili, že jediný, co může Harlej opětovně nakopnout je razantní změna sestavy. No a pak slovo dalo slovo a bylo to. Muzikanty kteří do kapely přišli dobře známe nejen my osobně, ale i naše publikum, což si myslím, že je taky dobře. Mě osobně se třeba Debustrol na živo vždycky strašně líbil, protože měl jako jedna z mála kapel u nás koule! A i když to možná někoho překvapilo, tak klukům se zase líbil Harlej."

Perličkou jistě je, že na zmíněném Vánočním Mejdanu hrál kytarista Martin Volák s Debustrolem naposledy, můžeš prozradit důvod?

"Tak já nevím jak moc to chce Martin rozpitvávat…takže se omezím na konstatování, že z Debustrolu neodešel kvůli hraní v Harleji."

Pojďme dál, byli jste s novými spoluhráči spokojeni od začátku? Pamatuju si, jak jste na prvních koncertech stáli svorně všichni čtyři na forbíně a tak trochu se přetahovali o pozici frontmana…
"Samozřejmě jsme byli spokojení, my hlavně věděli do čeho jdeme… Kluci nejdřív zkoušeli naše věci sami, já se k nim přidal asi po měsíci a bylo to fakt drsný, protože jedinej, kdo na zkouškách v našich věcech dělal chyby jsem byl já sám…nadřeli se to fakt výborně, navíc samozřejmě přidali spoustu fíglů, pár věcí se i markantněji změnilo, což ostatně mohli postřehnut i fanoušci na koncertech. K žádné radikální změně ovšem nedošlo, to jsme ani nechtěli a kluci o tom věděli. Věděli že jdou hrát do Harleje, který má nějaký ksicht, a že budou muset vtěsnat svoje nápady do určitých hranic. Když se k nám nakonec přidal Vláďa byl hodně mile překvapenej, jak se to celý pohnulo dál. A co se týče toho pódia, já měl vlastně radost, že to takhle všichni prožíváme!"

Poměrně rychle jste nahráli i novou desku Musíme si pomáhat, máme auto z Mostu.
"Jsem toho názoru že nová kapela má jít do studia co nejdřív. Je samozřejmě dobrý odjet nějaké koncerty, aby se muzikanti pořádně sžili, koncerty ti dají zkušenosti, které na zkouškách nepobereš. Deska je ale taky dost důležitá, aby měla nová sestava z čeho těžit. Nemůžeš donekonečna omílat starý věci. Desku jsme nahrávali vlastně naživo. Bylo to asi to nejlepší nahrávání, jaké jsem s Harlejem zažil, protože když ve studiu koukáš na ostatní, který hrajou s tebou a ne jen na magnetofon, hraje se daleko líp. Největší změna byla v tom, že dřív jsme vždycky s Vláďou udělalo demo a to se pak ve studiu už moc neměnilo. Teď jsme takhle měli připravených jenom pár písniček a zbytek jsme dělali dohromady, navíc jsme to pak ve studiu upravovali taky společně a navzájem se hecovali k ještě lepším výkonům. Nebylo to tak, že bysme něco lepili na poslední chvíli ve studiu, právě naopak, my dohromady zkoušeli a tak materiál vznikal postupně a naprosto přirozeně. Deska se, myslím, hodně povedla. Hele, já před časem - tak jako každý - taky procházel takovou tou sebestřednou fází, kdy si myslíš, že nejlepší je nahrát si všechno podle sebe sám doma, ve studiu to s ostatníma jen trochu opravit a dát na desku, takže mi ani nepřišlo divný to takhle dělat. Teď, když už jsem se zase od těchhle pocitů oprostil, mi naopak začalo trochu vadit, dělat všechno sám a tak jsem moc rád, že současný Harlej funguje, tak jak funguje. A navíc, víc hlav víc ví!"

Nebyl ze strany vydávající firmy nějaký tlak na to, jak má nový Harlej vypadat, když takhle spolu začínáte vlastně od začátku?
"Nebyl. My máme v tomto ohledu s SPV velmi dobré zkušenosti. Firma se stará o to jak nás a naše produkty prodat a ne o to, jak my a naše produkty mají vypadat. Vlastně ideální kombinace. Jestli se nepletu, nezajímali je ani demáče."

Co říkáš na srovnávání Harleje a Kabátu…
"Ať si každý srovnává co chce s čím chce. Já si myslím, že každá ta kapela ji jiná, i když samozřejmě obě hrajou bigbít s kytarama a bubnama… My se jednoduše snažíme hrát co nejlepší koncerty pro co nejvíc lidí, vydávat dobrý desky a dojít nejdál, co to půjde. Třeba nám to vyjde a budeme jedou tam "někde" kde je dneska Kabát … třeba i dál…., .…jo, nebo ne, uvidíme, snažíme se. To je asi všechno, co bych k tomu řekl."

Co tedy plánujete na rok 2003?
"Rozhodli jsme se omezit kvantitu koncertů, protože to často bylo na úkor jejich kvality. Ne že bysme chtěli udělat deset koncertů ročně a šlus, ale stanovili jsme si jistý organizační cíle, kterých se chceme držet. Nebudeme hrát za každou cenu, protože už nechceme riskovat kvalitu našich vystoupení, naopak chceme jít dál a hodně jí pozvednout. Ať už se to týká prostorů ve kterých hrajeme, aparátu který nás ozvučuje, týmu který s námi jezdí i pódiové "show" jako takové. Myslíme si, že lístky na koncerty nejsou žádná levná sranda, tak ať za ně fanoušci dostanou co jim náleží. Vypadá to, že s námi bude jako host jezdit Škwor. Vypukne to někdy na přelomu března a dubna, tak se přijďte podívat."

Alkehol - 10 let ve vopici

V souvislosti s personálními změnami v Harleji se v kuloárech otevřeně mluvilo i o plánovaných personálních změnách v Alkeholu. Konkrétně o jakési "Herešově odplatě", která ti údajně měla vrátit Otův vyhazov z "tvého" Harleje.
"Tak naštěstí k žádné takové vendetě nedošlo. My si to interně vyříkali a pořešili a všechno dobře dopadlo. Moc do toho nechci šťourat, protože jsem rád, že jsem si to navzájem vyříkali a byl bych nerad, kdybych nějakou nechtěně nesprávnou interpretací toho co bylo způsobil nějaké opětovné rozdmýchávání starého požáru. Jediné, co mě na tom mrzí je, že do těchto našich interních věcí zasahovala spousta lidí okolo a vlastně se našimi problémy bavila. Myslím, že i to situaci nakonec hodně zneprůhlednilo a zvenku to mohlo vypadat hůř než zevnitř."

Takže vaše vnitrokapelové vztahy jsou už zase na stejné úrovni jako před tímto "konfliktem"?
"Vlastně jo, ale nikdy nevstoupíš do stejný řeky, takže něco se samozřejmě stalo, tím se něco trochu změnilo, ale jinak spolu i nadále vycházíme naprosto v pohodě a jsme myslím stále stejná parta kamarádů jako dřív. Pořád spolu rádi jdeme na pivo a kořalku. S Alkeholem jsem si už za ty roky ve stejný sestavě prožili tolik, že nás hned tak něco nerozhází.”

Loni jste s Alkeholem oslavili 10 let existence, vydali výběrové album, před Vánoci vyšla i speciální výroční videokazeta. Jeli jste dost koncertů, vydali nové album Planeta vopic - úspěšný rok, ne?
"Tak určitě. Alkehol je dobře rozjetá kapela. Na bestofce se podíleli i fanoušci, kteří hlasováním na našich internetových stránkách pomáhali vybrat písničky, finální selekci sice dělal Ota s Kunou, jenže se nakonec vlastně stejně shodli. Videokazeta má víc jak 70 minut a jsou na ní různé sestřihy za celých deset let kariéry - koncerty, studia, cesty… Nic se nedotáčelo, myslím že je to povedený dokument. Už třeba proto, že se můžou všichni podívat, jak jsme za tu dobu zestárli a jak jsme já ztloustnul… Výrobu měl na starosti Michal Sokol, supervizi dělali opět Ota s Kunou. Jinak koncertů bylo fakt hodně a do letošního roku platí úplně to samé co jsem před chvíli říkal o Harjeli, už nikdy více nesmí kvantita vítězit nad kvalitou, fanoušci musí za svoje peníze dostat maximum. Co se programu týče, priorita je jasná – pobavit lidi a sebe, budem hrát trochu jinej playlist, novinky, starší věci, který jsme nehráli a samozřejmě klasický hity, o ty se nikdo bát nemusí.”

Brian, Brain a co dál…?

Než vůbec vznikl Alkehol a Harlej, měl jsi kapelu Brian, posléze Brain. Od té doby mimochodem kromě Vládi Šafránka spolupracuješ i s textařem Tomášem Miřátským.
"S Mířou se známe z vysoké, myslím, že to byl dokonce on, kdo přišel s názvem Harlej! Jinak naše spolupráce se přirozená a průběžná, myslím ke spokojenosti obou stran. Na minulé desce Harleje si chtěl Vláďa v textech vyzkoušet něco jinýho, tak na ní Tomáš jednoduše moc textů nenapsal, teď je to skóre zase jako vždycky…"

Jistě máš v archivu pečlivě schovaný nerealizovaný materiál Brianu i Brainu. (Ne)přemýšlíš občas o jejich využití?
"Schované to mám, to ano. Ale vlastně teď ani nemám čas nějak se tím zaobírat. Máme teď speciálně s Harlejem hodně práce před sebou, takže mám úplně jiné myšlenky. Neříkám ovšem, že jsem o tom nikdy nepřemýšlel. Jsou to přece jenom moje děti…takže kdyby za mnou někdo přišel s rozumnou nabídkou na vydání, klidně to s Vláďou nahraju třeba se stávající sestavou Harleje (pokud by teda chtěli), s tou se mi hraje výborně! Každopádně s tím ale nepočítám a abych to nahrával kvůli nějakým MP3 na svých soukromých internetových stránkách nebo něco podobného, na to teď fakt nemám čas. Koneckonců skladba Oči na dně moří na poslední desce Harleje pochází z téhle doby…"

Ing. Antonín Rauer
narozen:
10. 3. 1968
vzdělání ČVUT: fakulta elektrotechnická, LŠU: obor kytara (6let)
diskografie
- BRIAN: Čelem ke zdi (1991)
- BRAIN: Příliv (1994)
- HARLEJ (g, voc): Aj Mena Ou Bejby Hel (1995), Harlej Krišna (1997), Hárlejova kometa (1998), Zastavte tu vodu (2000), Musíme se pochválit, máme auto z Mostu (2002)
- ALKEHOL (bg): S úsměvem se pije líp (1993), Alkeholism (1993),Na zdraví (1995), Odpočívej v pokoji(1996), 100% (1997), Alkohol to je moje milá (1997), Metla lidstva (1999), Planeta vopic (2002)

František Kovač