Čas před rozhovory s americkou thrashmetalovou legendou SLAYER trávíme s kolegy žurnalisty pohodlně usazeni v  hale pražského hotelu Radisson. Procházející se germánské páry si nás - máničky - opovržlivě měří pohledy. Jaké musí být asi jejich překvapení, když znenadání z výtahu vystoupí trojice hudebníků v čele s kytaristou  Kerrym Kingem (holou lebku mu zdobí tetování, na očích má černé sluneční brýle, vousy mu sahají až na prsa, rozkrok od ustřižených maskáčových kalhot se mu houpe kdesi u kolen, zpod ponožek vykukují další kérky); Tom i Jeff vypadají vcelku normálně, ech, z mého pohledu…

Tak co, Jeffe, jak probíhá turné? Přijeli jste k nám z Austrálie, jestli se nemýlím…
Zatím se nám nepřihodilo nic speciálního, všechno je zatím v pohodě. Máš pravdu, máme za sebou Japonsko a Austrálii a jedeme dál… Fanoušci reagují výborně, chtějí jak starší věci, tak novinky. Myslím, že v našem playlistu určitě všichni najdou nějaké své oblíbené skladby, protože kromě bloku novinek hrajeme samozřejmě i průřez z ostatních desek. Ať hrajeme, kde hrajeme, naše obecenstvo je vždycky skvělé. Mezi námi a našimi fanoušky totiž funguje speciální energie.

Co si myslíš o hudbě vašich předskokanů System Of A Down?
Myslím, že jsou výborní. Řekl bych, že je to jedna z nejoriginálnějších part, které jsem v poslední době slyšel. Nemyslím si, že jde nějak striktně určit, jaké vlivy na ně působí. Je opravdu těžké poznat, čím vším jsou ovlivněni. Hrají svojí zvláštní muziku. Když jsem je slyšel poprvé, velmi mě zaujali.

Co říkáš vývoji thrash metalu jako stylu? Sleduješ vůbec tvorbu ostatních kapel z velké metalové čtyřky? Já sám bych vás označil za poslední přeživší thrashmetalové velikány…
Řekl bych, že už nikdo z nich opravdu nestojí na pravých a čistých základech. Každý se trochu odklonil, každý jiným směrem… Metallika se změnila, Megadeth se změnili, Anthrax jak by smet. My ale chceme zůstat tací, jací jsme. Hodláme dál hrát svojí muziku. Jsme prostě heavy a takoví taky chceme zůstat. Jsme přece Slayer!!! Sice moc neposlouchám rádio ani nesleduju MTV, ale když se k tomu náhodou dostanu, řeknu ti, je to prostě nuda. Mám rád muziku s nábojem, jakou hrajeme my nebo třeba System, většinu popových hvězd nemůžu ani vystát. To mi fakt leze krkem.

Slayer jsou známi také díky svým neobyčejným ortodoxním textům. Proč vůbec píšete o věcech jako je smrt, válka, náboženství, politika, nenávist…
To je podobné. Tato témata jsou zajímavější, více lidi baví (a nás taky). Naším úkolem je přece lidi bavit. Nechápu ty popaře, jak můžou pořád zpívat o lásce, o slunných plážích, to je … (Jeff se tváří, jako že je mu opravdu na blití –pozn. fk) … je to jednoduše nuda. Stinné stránky života jsou mnohem zajímavější, lépe se o nich píše, lépe se o nich hraje na živo. Žádná stupidní přetvářka. Je to, jak říkáš, realita. Smrt je kolem nás neustále, pořád se někde válčí, masoví vrazi řádí… Rozhodně to nechceme nijak opěvovat, ale je to realita!

Máš nějakého oblíbeného spisovatele, jehož vliv se třeba promítá v tvých textech?
Sice hodně čtu, ale nějakého konkrétního vlivu si nejsem vědom. Opravdu nevím.

Dobře, co si myslíš o náboženství a o síle církví, neřku-li politiků?
Ha, nikdy jsem nebyl náboženstvím nikterak zásadně zasažen. Moje rodina nikdy moc nechodila do kostela a na téma náboženství se se mnou klidně otevřeně bavili. Když tak o náboženství přemýšlím, je my jasné, že má na svědomí spousty zbytečných problémů. Díky náboženství vznikaly války, podívej co se ještě stále děje v Izraeli, tam už to náboženské nepřátelství trvá tisíce let… Radši na to ani nemyslím. S tou politikou je to taky těžké. V Americe se teď vláda až moc snaží o to, aby ovládala lidi, chce je mít všechny pod kontrolou. To není dobré, vláda by přece měla chránit národ a starat se o bezpečnost lidí. Jak se začnou starat o to, co děláte, nebo když už vás začnou prudit, je to zlé. Jediné co proti nim můžeme dělat, je jít volit proti nim. Nic jiného nám nezbývá, i když si můžeš vybrat pouze mezi větším a menším zlem, sice se ti něco líbí, ale další věci ti vadí. Radši hraju v kapele, něž abych šel do armády, jestli mi rozumíš (smích). Určitě je dobrý nápad vytvořit ve Státech třetí velkou stranu, která by byla nezávislá - ale jak?

Když už jsme u těchhle věcí, co pro tebe znamená satanismus? Nemyslíš si, že je to jenom odvrácená strana křesťanství?
Přesně tak, satanismus je jenom další náboženství. A protože je to další náboženství, tak mě nezajímá, jako ty ostatní. Je přece jedno, jestli se klaníš nějakému bohu, nebo nějakému satanovi. Je to stejně stupidní… (Jeff teatrálně předvádí ono ”uctívání” –pozn. fk). Aby mi někdo říkal, co je dobro a co zlo, o to nestojím, obrázek si udělám sám. Nikdo mě nemusí přesvědčovat, že křesťanství je dobro a satanismus zlo, nebo naopak. Je to jedno svinstvo!

Co je pro Slayer tabu? Co to slovo pro vás vůbec znamená?
Tabu, tabu … zlo? Ne, to je blbost… vždyť o něm zpíváme. Tabu je pro nás zpívání o dětech (smích).

Kdo je tvůj hudební hrdina, jaké jsou vlastně tvé hudební kořeny?
Těch kapel je samozřejmě spousta. Black Sabbath byli určitě jedni z nejzásadnějších, ty jejich skvělé riffy…, potom taky Dead Kennedies a Black Flag. Těch kapel je opravdu hodně. Jednoduše, vezmi si Slayer, tam je ta odpověď. Jsme takovou fůzi heavy riffů ala Black Sabbath a punkové zběsilosti.

Když už mluvíš o svých vzorech, připravujete na nejbližší budoucnost nějaké předělávky?
Nedávno jsme udělali nějaké cover verze pro pár soundtracků, ale teď nic dalšího neplánujeme.

Mluvil jsi o hudbě k filmům, jaké filmy máš rád?
Mám rád sci-fi a horory. Mým nejoblíbenějším filmem z poslední doby je ale Zachraňte vojína Ryana. Je to válečný film s non-stop akcí. Pořád něco někde vybuchuje, spousta střílení a tak. To se mi líbí, akce.

A co plány do budoucna, máš už nějaké konkrétní představy?
Ježdění, ježdění a ještě jednou ježdění. Samé šňůry, samé koncerty. Nic jiného teď nechceme dělat. Chceme si zase pořádně zahrát. Tenhle rok končíme, myslím, 13. prosince, pak vánoce, a začátkem ledna vyrážíme na turné po Americe. V létě se chceme opět objevit v Evropě na nějakých festivalech… pak uvidíme. Určitě si taky někdy mezi tím hraním najdeme čas na přípravu nové desky, ale s vydáním počkáme určitě dva, tři roky.