Pražská čtveřice Škwor je bezesporu jedním z nejslibnějších zjevů tuzemské rockové scény. Potvrzuje to ostatně i jejich výhra v loňském ročníku vyhledávací soutěže RMIG i aktuální našlapané album Vyhlašuju boj (Warner Music, recenze v tomto čísle). Naše první setkání proběhlo v adventní čas roku 1998 na pražské Barče. Arakain tam právě uzavíral svou koncertní sezónu a já potkal Leo Holana (ex-Brian, Železná Neděle, Doktor Triceratops ad.). Když kytarista mluvil o svých zbrusunových spoluhráčích, pohodil ležérně hlavou kamsi za sebe. Když pak poodstoupil, zasvítily z davu dvě holé zadnice! Patřily na nohou se sotva držícím zarostlým chlapíkům s kalhoty u kolen, porovnávajícím si svou mužskou výbavu. Když jsem je pár dní poté našel svorně sedět na baru jedné pražské nálevny podroušené jen v rouše Adamově, přirostli mi definitivně k srdci. Dnes je každopádně všechno trochu jinak.

Když jste se loni přihlásili do vyhledávací soutěže RMIG, nebyli jste právě nováčky na tuzemské rockové scéně. Co jste si od účasti v soutěži slibovali?
Holan: “V RMIG jsme soutěžili už předešlý rok, kdy jsme vypadli hned v prvním kole. Tenkrát jsme ale zazářili spíš v roli ožralů a dokonce na nás chtěli volat i policajty. To ale bylo ještě s bývalým bubeníkem Frantou Vadlejchem...

A za rok jste nakonec vyhráli. Splnilo ono vítězství a s ním související ”výhra” vaše očekávání?
Hrdlička: “No ono to nebylo tak jednoduchý jak to vypadá!”
Kmec: “Když jsme se znovu přihlašovali zrovna jsme měnili bubeníka. Vůbec jsme nevěděli kdo tam s námi bude bubnovat. Tonda Rauer z Harleje nám poradil abychom oslovili Herr Milera (ex-Debustrol), který měl zrovna hovno co na práci. Ten to naštěstí vzal a hned bylo jasný, že je to nová kapitola Škworu. S ním přišel do kapely úplně jiný způsob práce. Prostě to začalo šlapat. Předělali jsme některé aranže a začalo se poctivě zkoušet. Určitě si toho všimli nejen porotci, a tak jsme celý ročník nakonec vyhráli.”
Hrdlička: “Dostali jsme nějaký prachy na natočení desky a letos jedeme koncertní šňůru RMIG jako hosti, což je skvělý. Je to vlastně takové propagační turné k desce Vyhlašuju boj”.
Holan: “Tenhle rok už kapela vypadá i hraje na koncertech úplně jinou ligu. Nový materiál má daleko lepší ohlas u lidí a i když ty písničky lidi neznají z desky, je vidět, že si je za chvíli zpívají s námi. Gambrinusy jezdí navíc jeden stálý zvukař, který už nás zná, takže je to lepší i po zvukové stránce.”

Deska Vyhlašuju boj nakonec vyšla dvakrát…
Holan: “Management RMIG měl bohužel podmínku, že nahrávka musí být hotová do konce roku 2001, což byl šibeniční termín, který se nakonec stihnul, ale firma Warner Music, u které Vyhlašuju boj nakonec vyšlo, stanovila termín vydání na duben 2002, a tak jsme stačili udělat ještě nový mix. Firma musela vylisovat menší náklad už v lednu kvůli Gambrinusu a v dubnu se dolisovávalo už s novým mixem.”

Jak byste vlastními slovy popsali vývoj, který Škwor urazil od první k druhé desce?
Hrdlička: “Mezitím jsme hlavně urazili spoustu lidí” (smích)
Kmec: “Začali jsme dělat se samply, dáváme si víc záležet na melodii zpěvu a podladili jsme kytary do mohutnějšího zvuku a také od té doby funguje i management, který tlačí kapelu dopředu.”
Hrdlička: “Dost nám pomohlo, že jsme minulý rok odjeli několik koncertů s Arakainem, z čehož vzešla naše spolupráce s Alešem Brichtou, který nakonec desku produkoval a hlavně ze mě dokázal ve studiu vydupat maximální výkon. Já teda občas myslel, že ho při natáčení zabiju...ale teď jsem naprosto spokojený!”

Jak probíhalo hudební splynutí s Waltrem Kraftem?
Kmec: “S Waltříkem jsme se seznámili díky naší manažerce Kačence Králové. Dali jsme si sraz v hospůdce, kde si ty naše sračky poslechl a šel do toho! Zapadl do party a odvedl výbornou práci za poměrně krátkou dobu.”
Holan: “Nakonec pracoval na osmi skladbách, do kterých dohrával různé klávesy a smyčky. Já jsem mu vždycky přinesl na CD základy ze studia a Waltr mi za pár dní vrátil jiné CD s jeho dohrávkami a někdy i různě přestříhanou skladbou. Dokonce jednou přeházel kytarový riffy mezi slokami a refrény. Všechno se ale samozřejmě použít nedalo, takže jsme si pak při hlavní míchačce vybírali. Každopádně tím naše spolupráce nekončí!”

V současné době máte v sestavě už třetího bubeníka. Jejich fluktuace má veskrze pikantní náboj…
Hrdlička: “My jsme bubeníka vyměnili jen jednou. Herr Miler si bohužel momentálně odpykává zbytek starého trestu a na tu dobu nám pomáhá jeho kámoš Martin Pelc, který má s jeho zaskakováním už své zkušenosti z Debustrolu.”

Byli jste jediným zástupcem českého rocku na pražské zastávce Ozzfestu. Kdo vás oslovil a jak jste byli se svým účinkováním spokojeni?
Kmec: “Dali jsme pořádající agentuře Interkoncerts naše promo materiály včetně CD Vyhlašuju boj. Agentura je pak poslala ještě s ostatními kandidáty dál. Nakonec nám potvrdila naši účast. Ze začátku jsme tomu snad ani nevěřili! Skvělé bylo, že i když jsme celý Ozzfest otevírali, lidi nás nenechali ve štychu, přišli včas a vytvořili výbornou atmosféru, což jsme po pravdě ani nečekali.”
Holan: “Moc se mi líbila organizace celé akce a potvrdilo se mi i to, že čím větší hvězda, tím větší pohoda. V celém zákulisí nebylo žádné omezení, pohybovali jsme se kde jsme chtěli, což se bohužel nedá říct ani o některých tuzemských festivalech…”
Kmec: “Já osobně jsem si užil pohled ze zákulisí na Kerryho Kinga, který nastoupil na pódium jako děsně nasranej frajer a při výměně kytar, z pohledu ze zákulisí, se choval jako beránek.”
Hrdlička: “Mě zajímaly Zakkovi kytary. Ve stojanu jich měl fakt pěknou řádku…”
Holan: “Na takových akcích je běžným pravidlem, že není ani čas na zvukovou zkoušku kvůli časovému presu. To se naštěstí nestalo a musíme poděkovat celému technickému týmu, které akci zajišťoval, včetně našich dvou speciálních osobních techniků Tondy Rauera a Martina Voláka. Bylo o nás postaráno jako v bavlnce.”
Hrdlička: “Navíc pár dní před koncertem nás Robert Porkert z Interkoncertu požádal o pomoc, protože RPC přijeli do Prahy už o několik dnů dříve a potřebovali si před Ozzfestem zazkoušet. Půjčili jsme jim naši zkušebnu (teda nám jí půjčují kamarádii ze skupiny Pangea…) seznámili se a pozvali RPC na náš křest do Futura. Líbili jsme se jim a oni nám. Dokonce jsme ze tak nějak dohodli na možné budoucí spolupráci.”.

V současnosti, jak už jste řekli, jezdíte jako hosté letošní turné RMIG, jak jste spokojeni a co chystáte do budoucna?
Hrdlička: “Je to docela dost kšeftů, a fakt nás těší, když za námi přijedou fanoušci i 90km. Navíc se dobře prodává i naše cédéčko a trika, co víc si přát?” Holan: “Jen nás trochu mrzí špatná lokální propagace RMIG, kvůli které nejsou všechny kola navštívena tak, jak jsme očekávali… Jinak někdy od září začneme pomalu sbírat nový materiál na další desku, ale tenhle rok chceme věnovat co nejvíce času propagaci Vyhlašuju boj. Bohužel to není nic jednoduchého, ani když vydáváš u velký firmy, jakou jsou Warner Music.”
Kmec: “Škwor je teď docela pěkně rozjetej a my rozhodně nehodláme sundávat nohu z plynu!”

založeno:1998, Praha
sestava: Petr Hrdlička (voc, g), Leo Holan (g, voc), Tomáš Kmec (bg, voc), Herr Miller (ds)
diskografie: MayDay (2000), Vyhlašuju boj (2002)
internet: www.skwor.cz

František Kovač