SKWAR – hustej tvor!

Pražská pánská čtveřice SKWAR je bez diskuse jedním z nejslibnějších zjevů tuzemské tvrdě-rockové scény. Dohromady se dala na sklonku zimy 1998, během následujících dvou let účinkovala na většině tuzemských festivalů a loni na Vánoce jí vyšlo debutové album MayDay (recenze viz RR 02/01). V současné době se s novým bubeníkem Herr Millerem (ex-Debustrol) připravuje na společné turné s Arakainem.

Naše první setkání proběhlo v adventní čas zmíněného osmadevadesátého roku na pražské Barče. Arakain tam právě uzavíral svou koncertní sezónu a já potkal Leo Holana (ex-Brian, Železná Neděle ad.). Když kytarista mluvil o svých zbrusunových spoluhráčích, pohodil ležérně hlavou kamsi za sebe. Když pak poodstoupil, zasvítily z davu dvě holé zadnice! Patřily na nohou se sotva držícím zarostlým chlapíkům s kalhoty u kolen, porovnávajícím si svou mužskou výbavu. Že v sále zdaleka nejsou sami jim očividně nevadilo (na vině byly “údajně” tři lahve vodky). Když jsem je pár dní poté našel svorně sedět na baru jedné pražské nálevny podroušené jen v rouše Adamově, přirostli mi definitivně k srdci. Co mi bylo od té doby v jejich společnosti zažít, snad jednou ani dětem vyprávět nebudu…

Na úvod osvětlete, jak jste se ve Skwaru vlastně sešli a co má znamenat ten pseudo-anglický název.
Holan: “Prošli jsme různejma tvrdejma kapelama jako třeba Kryptor, Brian, Železná Neděle, Gloom, Dr. Triceratops, Ester, Spit atakdál. Vzniku Skwaru pak napomohlo to, že všechny tyhle kapely postupně omezovaly svojí činnost. A jak jsem se tak nějak znali, začali jsme spolu v hospodě koketovat víc a víc… Jinak ten název neznamená vůbec nic, vymyslel ho totiž náš bejvalej bubeník Franta Vadlejch… Důležitý ovšem je, že se to čte ”škvor” a ne jinak!”

Hudebně jste tedy měli jasno od začátku?
Hrdlička: “Jasný nám od začátku bylo akorát to, že když budeme tahat do hospody nástroje, budeme doma moct říkat, že chodíme na zkoušky tý naší nový kapely… Největší problém jsme měli s textama. Kluk, co nám je měl původně napsat, nám totiž dodal naprosto nepoužitelnej materiál – samý bejby, romantický slzy na krajíčku a tak. Sám uznáš, že to by k nám fakt nepasovalo…”
Kmec: “…a tak jsme donutili Petra, když je ten zpěvák, ať si kouká něco vymyslet. Dopadlo to myslíme nad očekávání dobře. Texty jsou totiž o konkrétních věcech, mají svůj názor a k naší muzice se dobře hoděj i použitým výrazivem.”

Nedávno jste vyměnili bubeníka, jak se to seběhlo?
Hrdlička: “Důvodem k výměně bubeníka bylo třeba to, že situace, kdy se Franta odebral uprostřed našeho koncertu na bar, se začala opakovat víc, než bylo zdrávo. Ale samozřejmě nejen to, prostě to už mezi náma přestalo fungovat. Herr Millera, jsme oslovili přes Tondu Rauera. Věděli jsme, že je vysazenej na podobnou muziku jako my a že se teď jako muzikant jen doma kope do zadku. Za chvíli jdeme na čtvrtou společnou zkoušku a už máme secvičenejch všech 16 skladeb, co chceme hrát na živo. Díky Millerovi to teď má všechno mnohem větší koule…”
Herr Miller: “Já se po personálních změnách v Debustrolu trošku vykašlal na muziku a věnoval se svýmu druhýmu koníčku potápění. Dodělal jsem si nějaký potápěčský kurzy a flákal se pod vodou.”
Kmec: “…podvodník (smích)”
Herr Miler: “Časem mi ale muzika začala zase chybět, takže když mi kluci zavolali, šiklo se to.”

Hned první regulérní deska MayDay vám vyšla u velké firmy. Jak se vám to podařilo?
Holan: “No, Popron se nám vlastně postaral jen o výrobu a distribuci, desku jsme jim museli přinést ve finální podobě i s obalem. Naše velký díky ale hlavně patří našim dvěma strejdům: Jirkovi Urbanovi, kterej dotáhnul náš demáč na firmu a přesvědčil je, že stojí za vydání a Vlastovi Henychovi, kterej nám radil s všemožnejma věcma okolo – má na svědomí i našeho maskota – igelitovýho nafukovacího čůráka.”

Nastal nějaký citelný zlom ve vaší kariéře po vydání MayDay?
Hrdlička: “Nastal – když máš regulérní desku, tak se máš o co opřít při jednání s pořadatelema koncertů. Od věci taky samozřejmě není, že se máš o co opřít doma, když nemůžeš zrovna vstát – těch kompaktů tam máme jako správný samožeři totiž štosy…”
Holan: “Každopádně naše poslední zprávy hovořej o asi 3000 rozebranejch kusů!”

Momentálně se chystáte na turné s Arakainem, co dál?
Kmec: “Prioritou je teď jasně jarní turné s Arakainem a pak taky letní festivaly. Pak se vrhneme na dotažení naší internetovky, kde bysme postupem času chtěli zveřejňovat i nahrávky z koncertů. Novou desku chceme točit začátkem příštího roku. Nový pecky ale budeme zařazovat do repertoáru průběžně. Koneckonců dvě už máme takřka ve finálních verzích.”
Hrdlička: “Čert totiž nikdy nespí…”

založeno: 1998, Praha
současná sestava: Petr Hrdlička (g, voc), Leo Holan (g, voc), Tomáš Kmec (bg, voc), Herr Miller (ds)
diskografie: MayDay (2000)
web: www.skwar.cz

František Kovač